Michaný vajíčka a dva vousy delší, než ten nejdelší chlup na řiti Mela Gibsona

12. září 2016 v 20:15 |  Malé věci
Mám na sobě rád několik věcí. Uznávám, že některý věci jsou na mně takřka dokonalý. Mám například celkem velký sebevědomí. Ale krom toho, asi nemá smysl jmenovat ty věci všechny, protože občas nemám sebevědomí prakticky žádný. Navíc bych si připadal sebestředně. Každopádně nikdy jsem nevěděl, co je to dokonalost. Dokud jsem ji nespatřil. Dokud ona neležela na mně. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nejdokonalejší věc na mně, je ona. Jen ona! A ve chvíli, kdy ze mě sleze, už na mně není dokonalé nic.

Něco v tom jak se pohybuje mě přitahuje tak, jako u žádné jiné. Je v mé hlavě i všude kolem. Roste mi z očí jako dva zářící paprsky slunce. Z mých unavených očí, které nepřestává přesvědčovat, že přece ještě nemůžou jít spát. Ještě je moc brzy. A já se stále snažím tvrdit, že zítra je taky den. Ona však chce prožívat stále ten jeden den. Nechce další, chce ten jeden konkrétní.

Láska k ní mi už dávno přerostla přes hlavu, takže nemá smysl se dál ptát, jestli ještě poroste. Mám pocit, že by víc lásky už mé srdce nesneslo. Vpustil jsem do svého života trochu jejího světla a ona se mi odvděčila barevností. Barevností jakou můj život předtím nikdy neměl. Ty barvy nejsem schopen rozlišovat, ale je jich tolik, že bych si je ani v bláznivém snu nedokázal představit. Kam se na tohle hrabou drogy. Jsem zmanipulován a mou hlavou to všechno cloumá i bez nich.

Probouzím se vedle ní a nechávám svůj zrak chvíli působit na její krásnou tvář. Není přece možné, aby byla tak krásná i po ránu. Po téměř probdělé noci a několika chabých hodinách spánku. Všichni jsou přece takhle hnusní. Ona ne. Jak to? Před očima si máchám dlaní a snažím se nahmatat růžový brýle. Nejsou tam. Možná bych si měl jít dýchnout, jestli ještě nejsem opilej.

Raději vstanu snažíc se neprobudit to nádherné stvoření rozvalené přes celou postel. Vážně se divím, že mi stačil tak malý prostor, který mi velkoryse věnovala ke spánku. Sednu k noťasu a omámen tím příjemným pocitem zkusím něco napsat. Ale nejde to. Nevzala mi jen dech, ale i slova. Nevadí, zkusím se věnovat snídani. Nad míchanýma vajíčkama si promnu vousy a tak si po chvíli všimnu na talíři dvou vousů delších, než ten nejdelší chlup na řiti Mela Gibsona. Vezmu je a odhodím na zem, přičemž dál apaticky snídám.

Do rozespalého ticha jemně pobrukují brouci. Na starém vinylu to pobrukování občas přehluší zapraskání. Jen v songu "I Want You (She's So Heavy)" se kytarové sólo dostane do smyčky, při které musím jehlu poslat o pár otáček dál. Vůbec mě to nermoutí. Kdybych to chtěl mít jednoduchý, pustím si to na youtube. Kdybych to chtěl mít někdy jednoduchý ve vztahu, tak chodím do bordelu. Ne vždy je snadná cesta ta nejlepší.

Když odcházím na záchod a procházím kolem pokoje, všimnu si, že postel je ustlaná a ta holka je pryč. Na chvíli si pomyslím, jestli se mi jen nezdála. Jenže já ráno nestelu postel. Takže musela být zcela skutečná. Ale vrátí se někdy?

"Musí se vrátit. Nechala tu svou duši."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 26. září 2016 v 19:05 | Reagovat

Už jsem ti to tuším někdy psala, že jsi pro mě takový druhý Bukowski a ten název mě v tom jen utvrzuje :D

Obsah už je ale trošku něco jiného. A je to vysloveně nádherné. Ani nevím, co víc bych k tomu napsala.
Jenom doufám, že se sakra vrátila.

2 Zvědavá Zvědavá | 28. září 2016 v 17:50 | Reagovat

Vrátila se?

3 stuprum stuprum | Web | 7. října 2016 v 16:00 | Reagovat

Sladké. :)

4 Víla Víla | Web | 2. prosince 2016 v 2:43 | Reagovat

Milý Ježíšku, k Vánocům bych si přála opět si od Huberta přečíst něco nového :-) Minimálně to, že se vrátila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama