Žij rychle, chcípni starej

8. ledna 2016 v 11:56 |  Malé věci
Kukla otevřel dveře od gůglu a já se dovnitř nahrnul hned za ním v závěsu. Očekával jsem totální prázdno, ale místo toho jsem spatřil dva plně obsazené stoly a u jednoho z nich seděl Mantras, který jakmile nás zahlédnul, vzal láhev Jacka Danielse se skleničkou a usednul k prázdnému stolu, čímž nám naznačil, že máme přisednout k němu. V jukeboxu hrálo "March or Die" od Motörhead.

"Takže vy už to taky víte?"

"Víme co?" zeptal se zmateně Kukla, ale ani nepočkal na odpověď a zamířil za Yakuzou k baru.

Ten mu nalil dva velký fernety, Kukla jeden kopnul do sebe, druhej si vzal do ruky i s právě natočeným pivem a zamířil zpátky k nám. Ten proces vypadal jako vyloženě bleskurychlý, tak nějak automatický. Dlouho jsem v gůglu nebyl a zdá se, že Kukla tu naopak tráví spoustu času. Když se vrátil ke stolu, tak Mantras pokračoval.

"Umřel Necro. Infarkt nebo předávkování. Něco takovýho. Brzo tu bude narvaná hospoda. Ta informace se rozlézá po celým městě jako rakovina."

My jsme stáli jako opaření. Nebo asi jen já, protože Kukla už vlastně seděl, kopnul do sebe druhýho panáka a svůj ležák dopil do půlky sklenice, nechutně si říhnul, kouknul na láhev Jacka na stole a pronesl "Tak co tady máme dál!".

Já se posadil a dlouho hledal správná slova, jak vyjádřit své pocity. Umřela legenda místní scény. S ním umírá zároveň i něco v nás. Symbol naší revolty, symbol našeho bouřlivého dospívání byl pryč a zůstali jen ty jeho slavný songy, zařezávající se posluchačům do uší. Jasně, Necro už vypadal hrozně a bylo tutový, že už jen uchlastává svý tělo do posledního nádechu. Protože svou duši zaprodal již dávno. Protože nic jinýho mu už stejně nezbývalo. Chlast a drogy. Snažil jsem si dát všechno do spojitostí, ale i tak mi to nedávalo smysl. Měl jsem za to, že Necro zase odjel z města. Odjel chcípnout jako sloni opouští stádo a kráčí umřít v osamění. Jenže to bysme se o jeho smrti asi už nedozvěděli.

"Ty vole, tři dny po Lemmym." řekl jsem jen smutně a Mantras mezitím rozlíval Jacka do panáků, který nám donesl Yakuza.

Mantrase jsem dlouho neviděl. Vlastně se všema klukama se vídám jen sporadicky. Do gůglu už vůbec nechodím, jen když mě tam někdo vyloženě vytáhne. Občas mě navštíví Kukla, občas Johnny B potřebuje někam na chvíli utéct během Neoniných bouřlivých dnů a dorazí uklidnit si nervy vzorkem "Herery" či "Nebolou" skrývajícími se v mém šuplíku. Mantrase jsem naposled viděl, když čekal na medicínu z Polska a potřeboval něco, jak říká "nastudovat", tak šel za mnou pro pár papírů N-bomby. Vím, že teď jede na keťáku a vím, že si ho občas i střelí. A začíná to být na něm vidět, hodně zhubnul od chvíle, co jsem ho viděl naposledy. Chřadne a naše přátelství taky.

Když umřel Lemmy, ani jsme se neviděli. Mantras to určitě oplakal, stejně jako jsme společně oplakávali Dia. Motörhead, Black Sabbath a Velvet Underground, to byli vždycky jeho kapely. Já byl spíš na Beatles, Led Zepp a Hendrixe. Dlouhé hodiny jsme trávili poslechem všech těch úžasných desek a pak končili hádkou, která desetiletka byla v historii hudby lepší. On vždycky tvrdil že na sedmdesátky nic nemá, já orodoval za léta šedesátá.

Do hospody začíná přicházet čím dál víc starých rockerů a punkáčů, lidi se překřikují a ty lidi překřikuje hlas Lemmyho Kilmistera. Zatím nehrálo nic jinýho než Necrův oblíbenej Lemmy. Dorazil k nám ke stolu i Milf a Johnny B. Začíná se to tu slušně scházet, i tváře které člověk dlouho neviděl. Zarudlej Krek přišel v objetí se slečnou Barovou, poslední přiznanou milenkou Necra. Jmenuje se Lída a má ráda chlast. Tak se přezdívka rovnou nabízela. Táhne sebou velkou tašku věcí, který začala vyskládávat na volnej stůl u dveří. Desky, trička a trsátka. Zdá se, jako by si regulérně udělala blešák. Kopnul jsem do sebe dalšího panáka a šel se podívat, co všechno tam má. A hned mi to došlo. To jsou věci, kterýma Necro platil té kurvě za sex. Hned jsem mrknul na Mantrase, ať se jde taky podívat. Ten se rozhlídnul a na nic nečekal.

"Kolik chceš za Meddle?" zeptal se na skvělý album Pink Floydů.

"Že to seš ty, tak čtyři pivka a dva panáky tuleňa." nepochopitelně odpověděl Krek sedící za Barovou, která smutně a mlčky dávala věci na stůl.

Mantras na stůl položil dvoukilo a s deskou odešel zpátky si sednout. Barová měla svý oči zaměřený jen na ty věci. Ani za pohled jsme jí nestáli. Za ten její pohled plnej slz. A pak mi to došlo, ona se styděla za to, co právě dělá. O ty věci si Necrovi neříkala, on jí je prostě dával, protože ji chtěl potěšit, ale nic jinýho už prostě neměl. A teď právě prodává věci, vzpomínky na dalšího chlapa, kterej jí v životě umřel. Během několika okamžiků se mi v hlavě vystřídal názor na tu nebohou ještě pořád mladou ženskou. Dřív nebyla taková, byla fakt krásná. Její blond kadeře dráždily všechny chlapy v okolí, jenže ona měla oči jen pro jednoho. Pro největšího feťáka, kterýho toto město poznalo a ten ji dostal na dno. Ze kterýho se jen těžko škrábe nahoru. Myslela, že se z něj vyškrábe pomocí chlastu, ale jen si tím napouští studnu, ve které se nakonec utopí. Začít si něco pak i s Necrem byla opravdu nešťastná volba, kterých za svůj život už udělala hodně. Krek teď zjevně využil situace a svým důkladně promakaným manipulátorstvím se jí dostal nejen do kalhotek a peněženky, ale i do hlavy.

Prohlížel jsem si ty desky. Samá úžasná hudba. Necro měl skvělej vkus. Bowieho "Ziggy Stardust", Emerson, Lake & Palmer, "Déjá Vu" od Crosbyho, Stillse, Nashe a Younga. "Rubber Soul" od brouků, dle Necrových slov jejich nejtvrdší deska. A pak kolekce několika desek od stounů v čele se "Sticky Fingers", "Beggars Banquet" a "Exile On Main Street". Zjevně oblíbená kapela Barové.

"Máš stouny ráda, že?" řekl jsem a snažil se vynutit si alespoň její pohled.

Věnovala mi jen pokynutí hlavou. Slza jí ukápla na desku, když se zrovna rukou dotýkala zipu na džínách vyobrazených na obalu desky a pomalu přejížděla až k obřímu penisu, který se z těch džín snaží prodrat.

"Nemusíš ty věci prodávat. Necro by si přál, aby sis je nechala. Aspoň ty stouny. Udělej to pro sebe a pro Necrovu památku." vyhrknul jsem ze sebe a naléhavě jsem ji chytil za ruku.

Krek seděl jak nějakej pasák a nasraně mě pozoroval, věděl co mám za lubem. Tak okamžitě vystartoval.

"Hele nech si ty kecy. Necro by byl rád, že ty věci poputují k jeho fanouškům. Děláme tu službu pro zesnulou legendu, tak se tady netvař jak největší cíťa v okolí, něco si kup a nebo táhni zpátky lejt s kámošema." zaštěkal a já za sebou zaslechnul, jak rychle zaskřípala židle.

Ani se nemusím otáčet, abych se podíval kdo tak rychle vstal. Kukla prostě nemá rád, když na mě lidi štěkaj. Jen jsem se usmál a bez jedinýho slova jsem dal Barové do ruky tři kila a odnesl si ke stolu "Volunteers" od Jefferson Airplane v černým provedení. Jako vzpomínku na Necra jsem si mohl vzít spíš něco od The Clash nebo Iggyho Popa, ale Jeffersony mám rád.

"Kdy se z přátelskýho slizkýho zmrda, stal slizkej vypočítavej zmrd? To by mě vážně zajímalo. Měl by zas nasadit perníkovou kúru, ať ho tu nějakou dobu nepotkáváme." řekl Johnny B a z Kreka přitom nespustil oči.

Den se přehoupnul do pozdního odpoledne. Venku už byla dávno tma. Před hospodou jsem postával já, Mantras a Johnny B, pálili jsme joint, když k nám z boku přišel Feldy, bývalej basák Totální Mediální Masáže, Necrové kapely. Kývnutím hlavy pozdravil a Mantras mu poslal špeka.

"Co myslíte, umřel Necro protože umřel Lemmy nebo se to prostě stalo? Náhodou..." pronesl Johnny B nahlas.

"Náhody neexistují, synku." odpověděl Feldy, vyfouknul kouř z plic a odkráčel do gůglu, kam se dle svých slov nepodíval osm let.

Z gůglu se linul zvuk španělky, na kterou drnkal starej dobrej Strýček Kyselina a společně s osazenstvem hospody zpíval song "Princezna je ožralá" od TMM. Ten večer se zaplnily všechny hospody v okolí. Necrova smrt všechny zasáhla a přiměla naposledy zavzpomínat na slavný časy, na boží tahy městem, všechny ty rvačky, chlastačky a feťácký orgie. Na všechno to skvělý i hnusný, co za svůj zkurvenej život zažili. I díky tomu legendy neumírají.

Věnováno všem, kterým život v roce 2015 vypálil díru do srdce. Věnováno všem, kteří v roce 2015 někoho ztratili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. ledna 2016 v 14:34 | Reagovat

Kráčí umřít v osamění. :)

2 Wolf Wolf | Web | 10. ledna 2016 v 21:49 | Reagovat

je mi cťou mať komentár na blogu od takého velikána. (fakt!!)
Hrozne moc krásne dokonalo.... píšeš. rozmýšlal si nad poslaním spisovateľa?
fakt ma to  baví čítať a to sa stáva málokedy, proste keď ma niečo nebaví tak to nedočítam aj keby neviem čo. Ale ty si z tých čo keď niečo rozčítam tak chcem viac a pomaly plačem že to tak rýchlo skončilo a prečo som to nečítala po menej ale je to návykové. Horšie než drogy!

3 ANNihilation ANNihilation | Web | 21. května 2016 v 1:43 | Reagovat

Huberte Humberte, kams mi zmizel? :(

4 Hubert Hubert | Web | 21. května 2016 v 12:14 | Reagovat

[3]: Až dozraje čas, tak se zase zjevím. Teď však nasávám. Zážitky, pocity a jiné opojné záležitosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama