Listopad 2015

Malé věci 26. část

12. listopadu 2015 v 18:58 | Hubert |  Malé věci
"Fascinující je ta lidmi uměle vyháněná touha po úspěchu, která stejně končí neúspěchem, protože ty slavný úspěchy skončí a lidé pak zase v depresích klesají. Stejně všichni chcípnem. A umřít na vrcholu je jen nejrychlejší skok dolů. Víš, že skončíš na úplným dně. Ale to ti bude jedno. Někdo tuhle možnost volí, protože by nechtěl už nikdy pomalu klesat níž. Ale já nevím. I o těch pár pater níž je to přece fajn." povídá Mantras a nevynechá u toho možnost rýpnout si do Kurta Cobaina.

Mantras má vůči němu averzi. Sám tvrdí, že jediné co jej a Cobaina spojuje je tráva, LSD a the Melvins. Nikdy nechápal jeho negativní postoj vůči kapelám jako Led Zepp, který údajně zpívají o neúctě k ženám a neustálém šukání. "Jak kdyby s Courtney nikdy nepíchal, pokrytec."

"Já osobně nejsem servírka, co se chce stát herečkou. Nebo herečka, co se stala servírkou. Ale mám taky sen..." pokračuju v původní debatě, když mi Mantras podává joint.

"I have a dream." přerušil mě Mantras a kašlavě se zasmál.

"Sen o tom dostat se výš. Být high. Ať už to znamená cokoliv." dopovím myšlenku, když si potahuju dým do plic.

Ležím na gauči plném krabic od pizzy, obalů od různých čokolád, sáčků se zbytky trávy, drobných kousků tabáku. A například prázdných lahváčů je tady tolik, že by za to Mantras mohl zaplatit nájem na další měsíc. V televizi jede s vypnutým zvukem Pavel Poulíček a jeho kolotoč, soundtrack mu dělá deska Sticky Fingers od stounů. Jen co dopálíme špeka, tak oba sehraně zapalujem cigaretu. Kouříme bez jediného slova. Cítím obří tlak v hlavě, jako když jsem před lety kouřil trávu poprvé. Lidi mi tvrdí, že na ten první stav nejde zapomenout. Já na něj téměř zapomněl už druhý den.

Já, Johnny B a Krek. V kalhotách dospělý muži, ale v hlavách pořád ještě tak trochu děti. Puberťáci bez špetky rozumu. Těmi jsme dodnes. Tou dobou jsme se ještě báli jít domů ožralí jako prasata, poněvadž jsme ještě neznali svou míru a tradičně jsme pokaždé zvraceli. Ten zážitek, kdy musí máma ve čtyři ráno vstát z postele, aby zjistila, že její syn se právě dáví zvratkama, který jsou všude kolem postele, jsem nehodlal opakovat. Myslím, že jí to stačilo jednou. Odjeli jsme daleko od domova, abychom se přes noc mohli vrátit domů pěšky. Na cestu jsme pořídili absinth a hroznovou minerálku. Byla to změna oproti vodce s citrónovou minerálkou, kterou jsme pili normálně.

Vylití jako prázdná flaška jsme procházeli městem, když v tom jsme potkali nějaký dva zoufalce, kteří chtěli zajít do nějakýho baru "kde to žije". Nevím, proč je napadlo ptát se nás. Poslali jsme je někam k Drakovi, což je hospoda, kde se dřív scházeli různý komunistický smažky. Pak zmizeli a já vidím, jak Johnny B drží v ruce pytlík se zelenou rostlinou. Dodnes nám tvrdí, že mu to jeden z těch borců dal nenápadně do ruky a já si stejně pořád myslím, že jim to prostě šlohnul. Což je v konečném výsledku jedno, protože to nakonec byla tráva, se kterou jsem přišel o drogový panictví. A bylo to o hodně lepší, než když jsem pár měsíců předtím přišel o regulérní panictví.

Z toho večera si pamatuju už jen spoustu neudržitelných výbuchů smíchu a Johnnyho B, jak tvrdí, že na něj ve sněhu kouká Kačer Donald. Přičemž to byly pouze jeho zvratky. A pak spaní u Kreka ve sklepě na pofidérní matraci, ze které Johnny B dostal ošklivou vyrážku. Svou druhou trávu jsem pak kupodivu neměl s panem Křesťanem, ale zase s Johnnym B a partou vyjetých feťáků. Ale to je na jiný vyprávění.

Mantras se pomalu odlepil od gauče, do pusy si strčil zbytek pizzy ze včerejška a namířil si to do kuchyně. Deska dohrála a místnost obklopilo utahaný ticho. Tak jsem vstal taky a hodil tam desku Aladdin Sane.

"Věděls, že spolu Bowie a Jagger šukali?" povídá Mantras, když se vrací z kuchyně se dvěma šálkama čaje.

"Nekecej. To by byl asi nejslavnější gay pár světa! Taková bomba. Bogger! Nejslavnější sex na světě od dob, co George Michael vymlasknul Eltona Johna." říkám a oba se hlasitě smějeme.

Ochutnal jsem čaj a pusa se mi rozšklebila. Mého výrazu si Mantras všimnul.

"Čistil jsem konvici. Musíme ji pořádně zajet, úplně se totiž odstranil ten nános hnusu na stěnách konvice."

"Bez těch nechutných bílých cucků to nechutná jako čaj." řekl jsem a znechuceně jsem hrnek odložil na stůl.

Má totální zduněnost lehce povolila a mám chuť něco dělat, ne jen tupě zírat na kolotoč, kde paní Zdena právě projela možnost vyhrát pětikilo.

"Nechce se ti něco dělat?" zeptal jsem se v naději Mantrase.

"Nevím."

"Nádhera. Plně automatická odpověď na všechno, hned se třemi volitelnými režimy."

"Seš kretén. Co chceš dělat?"

"Vzal bych si heroin, kdybych nějakej měl. Ale jestli žádnej nemáš ani ty, tak bych to viděl na pivo."

"Heroin neroste na stromech, abych ho tu mohl mít, takže pivo asi bude muset stačit."

"Jenže takovej kokain na stromech roste a stejně ho tu nemáš." dodávám se smíchem, když si oblíkám bundu a chystám se zamířit ke dveřím.

Celý promáčení sílícím deštěm jsme zapadli do vyhřátého gůglu. Bylo tam plno a jediný volný stůl byl téměř u baru. Zjevně tu někdo slaví narozeniny a když nám Yakuza nesl napěněný dvanáctky, tak jsem se ho hned zeptal.

"To slaví moje ženuška Anička!" věnoval mi srdečný úsměv tetovaného plešouna a ukázal na hlasitě smějící se obtloustlou prasnici sedící u stolu vedle party štamgastů.

Někteří z těch chlapů vedle tak mladé ženské neseděli dlouhá léta. Když nepočítám jejich vnučky. A je to na nich hodně vidět. I když ta paní je asi o generaci starší než já. Brzy zaznamenala naše pohledy a nasadila úsměv zalitý tukem. My okamžitě obrátili zrak k pivu a ťuknuli si půllitry. Z jukeboxu se na nás vyvalil povědomý zvuk kytary Tonyho Iommio a mi v naději vyčkávali na hlas Ozzyho Osbourna. Jaké překvapení bylo, když se ozval hlas Marušky Rottrové.

"Vždycky se nechám nachytat!" pronesl jsem.

"A stejně to musela být dost slušná pichna. Po sedmým pivě a šestým panáku bych do ní šel i teď." prohlásil a já se úplně zhrozil, co to řekl za Milfovinu.

"Ty seš Milf?"

Postupujícím časem se hospoda vyprazdňovala. Zůstal tu už jen Blondýn, Yakuza, strejda Rámus, Anička a já s Mantrasem. Anička nás pozvala ke stolu a Yakuzovi poručila, ať rozlije šest panáku tulamorky. Mantras, který si nepochopitelně netakticky sednul hned vedle Aničky se ohradil, že panáka nechce.

"Dostaneš zelenou." zaduněl Yakuza za barem a bylo rozhodnuto.

Mantras poslušně sklapnul a zapálil si cigáro. Já se vrhnul do debaty se strejdou Rámusem, kterej mi vyprávěl, jak ho po jednom koncertě "plastiků" sbalili a ostříhali na krátko na stanici u "esenbáků". Vyprávěl to tak živě, že jsem měl pocit, jako bych u toho sám byl. Strejda Rámus je stejně boží týpek. Je to asi nejstarší chlap, co chodí do téhle odporné hospody, ale všichni mají naprostej zákaz mu vykat.

"Nevím, na co si lidi s tím vykaním pořád hrají. Je to nechutné." vždycky vysvětluje nováčkům a zabedněncům, co na to zapomínají.

Po pár dalších panácích, během nichž už Mantras přešel k tulamorce jako všichni ostatní, si všímám jedné zvláštní věci. Anička má ruce položený na Mantrasových, které leží na stole. Tlustými prsty hladí ty jeho chmatácky dlouhý a mně je na blití. Okamžitě koukám na Yakuzu, kterej si toho zatím naštěstí nevšimnul a nenápadně Mantrase kopnu do nohy. Ten to snad ani nepostřhl, jak je ožralej. Asi mu chlastem zdřevěněla noha. A dál zaujatě pokračoval v hovoru s Aničkou. Neskutečně si šlape na jazyk, když jí vypráví, že rád fotí. No, je to lepší, než kdyby mu šlapala na jazyk ona. Už tak úplně stačí, že se mu nabízí k nafocení lechtivých fotek. Když to pronesla, uviděl jsem na Yakuzovi, že pojal podezření. Sedí naproti Aničce a nedůvěřivě pozoruje ji a Mantrase. Jejich ruce už jsou pod stolem. Fakt nechci vědět, co se pod tím stolem děje. Snažím se rozptýlit Yakuzovu pozornost a tak rukou plácnu do poloprázdného půllitru, který se vylije na spícího Blondýna. Ten to vůbec nezaznamenal.

"Tak podívej se co děláš, kurva!" zařval Yakuza a šel pro hadr, po cestě za bar utrousil hned několik nadávek.

Situaci jsem nezachránil vůbec. Spíš jsem ji ještě přiostřil, protože vidím jak se Yakuza vrací s dřevěnou holí v ruce. Okamžitě jsem vstal a vyrazil proti němu s hláškou, že už jsme na odchodu a budeme platit.

"Odveď si toho ožralýho dementa."

"Já Blondýna budit nebudu." zavtipkoval jsem a jen mi ucukly koutky, když jsem viděl, že Yakuza rudne.

"Dobře, už padáme." zaplatil jsem a odtáhnul Mantrase pryč, přičemž jsem šel tak, aby Yakuza neviděl Mantrasovi rozepnutý kalhoty.

"Ty seš ale neskutečnej čurák!" jen jsem řekl, když jsme s Mantrasem mířili domů.

Ráno jsme vstali a já vyprávěl celou story Mantrasovi, kterej si to absolutně nepamatoval.

"Od té zelené nevím nic. A fakt jsem se s ní držel za ruku před Yakuzou? Tak jsem debil? Vždyť ten chlap mě mohl zabít."

Pak se podíval na telefon a jeho obličejové rysy ztuhly hrůzou. Mrknul jsem na displej a tam se vjímal nápis "Máte 7 zmeškaných hovorů od kontaktu Anička-foto".