Malé věci 25. část

25. října 2015 v 11:58 | Hubert |  Malé věci
Z reproduktorů se line ostrý kytarový riff skladby Love Buzz. A já se jí dotýkám, líbám ji a ona mé dotyky vášnivě opětuje. Cítím její dech na zátylku. Je to špatně, ale vzrušení mě nenechá přestat. Ani nechci přestávat. Nejsi to ty, je to ona. Ona tak jiná, ne tak hezká, přesto něčím zajímavá. Je mladší než ty. A její oči mě probodávají skrz na skrz. Její horké tělo se lehce chvěje. Do hlavy se mi zažírá neodvratitelný fakt, že si tu holku prostě vezmu. Alespoň prozatím. Na těch pár chvil, několik desítek minut bude jen mou. A já se svobodně oprostím od veškerých řetězů i nohou zalitých v betonu, které mě drží při zemi. Vyletím.

"Nepřestávej." zašeptala sladce.

A já přestal myslet. Vzdálil se od svých myšlenek a vnímal jen to hříšné spojení. Energii, která se kolem našich těl zmítá. Pot, slastné stenání. Nehty zarývající se do kůže. Zuby zahryzávající se do krku. A pak je po všem. Vyvrcholení celého prožitku. Celé zlé situace, která vygradovala ve chvilkový pocit štěstí a bezstarostnosti. Pak přijde cigáro, po něm vina. Svědomí křičí o pomoc, démon v koutku hlavy jej dusí polštářem. Snažíc se umlčet bolestně pravdivé výkřiky. Cigareta dohořívá a mě ani nenapadne tu holku políbit. Protiví se mi, aniž by to tušila. Usmívá se. Neví, že se ji chystám zničit. Že ji sprostě zkopnu ze skály na úplné dno. Že tohle celý směřuje jen k jejím slzám, ne k úsměvu. Tak je to vždycky. Nevím, co na tom nechápou. Teď se však usmívá, protože ví, že tohle nebylo naposledy. Oba to víme. Chci to stejně jako ona. Ačkoliv já to chci trochu jinak. Bez slov. Citů prost.

Otevřu jí ránu a nechám vykrvácet. Ať cítí tu bolest. Ať prožije svůj život naplno, se vším všudy. S vědomím, že je opravdu živá padne do ostré reality plné lží a zklamání.

"Vyjdem si spolu někdy ven?" zeptala se náhle a přitom si oblékala tričko lehce potřísněné semenem.

"Myslím, že spolu vycházíme až dost. Proč do toho tahat okolní svět? Jako by ten, co si tady vytváříme, nestačil."

"Takže ty chceš prostě jenom šukat! Fajn!" řekla a práskla dveřmi od koupelny.

Jsem rád, že to pochopila. Po chvíli se znovu otevřou dveře od koupelny, v nichž stojí ona úplně nahá. Připravená na druhé kolo. Stačil jeden žhavý polibek a pár letmých dotyků, abych poznal, že i já jsem na druhé kolo připraven. Věrný přítel Extáze i tvá sestřička Morfin nás mlčky pozorují. Nahmatám tlačítko na přehrávači a přes náhodné přehrávání se spustí "Free as a Bird". Na tebe si však ani nevzpomenu. Myslím jen na sex, ne na lásku. Nepotřebuji lásku ve chvíli, když šukám mladou holku. Nepotřebuji tě.

Vím, že teď vydržím ještě dýl. Střídáme polohy a teď na mě sedí. Smyslně se kroutí jako dravá šelma. Chytám ji za zadek a zběsile přirážím. Říkám si, že na nás z venčí asi není moc hezkej pohled. Ale kdo na nás má co zírat. Když už se blíží konec, nechám se vykouřit. Mezi tím co jej bere do úst, nahmatávám krabičku cigaret a jednu si zapaluji. Cítím se jako král. Král, co si všechno vzal. Vyplenil pole, spálil domy, zmasakroval vesničany. A pak dlouze trýznil nevinou lidskou duši. Ďábel sedící na trůnu spokojeně tleská. Adrenalin opouští mé tělo s posledními zbytky rozkoše, která se té holce nahrnula do úst. Dnes už nebude potřeba. Ani polibek jí nevěnuji.

Dívá se na mě znechuceným pohledem. Takovým, jakým se dívá na oplzlý týpky v baru, co se jí pokouší vojet. Nejlépe všichni naráz. Navleču na sebe kalhoty a mám chuť vytáhnout z kapsy pár bankovek a hodit jí je na postel. Tak trochu pro dobrej vtip a tak trochu proto aby pochopila, jako kdo se vlastně chová. Nakonec si to rozmyslím a jen zvednu své tričko z měsíce nevysávanýho koberce. Mávnu na podobiznu Jima Morrisona vysícího nad postelí a aniž bych se podíval na tu holku, odkráčím pryč z bytu na chodbu. Překvapila mě. Čekal jsem, že něco řekně. Že něco bude chtít. Vždycky něco chtějí. Alespoň to zkurveně lživý ujištění, že zavolám.

Oblíkám si tričko, když jdu po schodech dolů a zároveň míjím prsatou ženskou se dvěma psi. Je sice starší, ale pořád dost rajcovní. Otáčím se za ní a ona mi ten pohled vrací s úsměvem jako přídavek. Sakra, ta by si asi dala říct. Člověk však nemůže mít všechny. Ale může se o to alespoň pokusit.

Mám chuť na panáka. A zároveň mám chuť prodat své tělo na orgány a peníze rozdat sirotkům bez domova. Abych aspoň trochu zaplnil tu prázdnotu, která se zmocnila mé duše. Po sexu jako je tento následuje divný, sžírající pocit. Mantras tomu vždycky říkával "malá sebevražda". Je to snad horší, než si v slzách zoufale honit nad fotkou bejvalky. Nic příjemnýho pro duši, ani pro penis.

Promrzlá ulice je taková bezčasová. Žádný pohyb. Žádná pozitiva. Přesně odráží stav mojí mysli. Jako bych nebyl venku, ale uvnitř své hlavy. Přichází chvíle, kdy začnu myslet na tebe. Na hřejivý pocit štěstí vyzařující slunce tvé životní energie. Myslím na to, jak silnou lásku k tobě vlastně cítím. Myslím na to, dokud se má hlava znovu neuklidní, nezalije barvami. V tu chvíli pak znovu začnu myslet na sex. A jak zase ohnu tu holku s pihama na zádech. Tu holku, která je jeden až desátý důvod, proč se nenávidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 26. října 2015 v 17:20 | Reagovat

Celá ta část mi trošku připomíná Woodyho Allena: "Sex bez lásky je prázdný zážitek. Ale ze všech prázdných zážitků je to jeden z nejlepších."

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. října 2015 v 18:41 | Reagovat

"Nepřestávej!" řekla ona.
A já přestal myslet!

To je Božíííí! :-))

3 ANNihilation ANNihilation | Web | 9. listopadu 2015 v 19:47 | Reagovat

Nene! Já v tobě viděla (nevím proč, asi mám potřebu si myslet, že jsi hezkej a vlastně i docela chytrej, asi se to líp představuje :D) dobrého milovníka a ty by sis u toho zapálil. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama