Malé věci 24. část

20. října 2015 v 14:18 | Hubert |  Malé věci
Ráno moudřejší večera. Vážně nevím. Protřelý alkoholik by jen těžko s podobným tvrzením souhlasil. Netvrdím, že jsem po těch panácích byl moudřejší, jen ta sžíravá bolest hlavy na chvíli ustoupila do pozadí a nechala mě uvolnit se. Teď mě ale zase stáhla zpátky do povědomé křeče. Ale přežívám, už jsem zažil kocoviny mnohem horší, bolestnější a realističtější. Zlehka zvedám hlavu a vidím na zemi polehávajícího Kuklu s Mantrasem. Pod hlavami mají karimatky, které jsem jim v noci v přícházejícím kómatu nachystal, aby nemuseli ležet na tvrdé podlaze.

Jsme poslední žijící dinosauři. Raptoři, co si v noci pochutnali na bezbranné kořisti a teď jim hlavy okupuje kocovina a mrtvolné střízlivění. Vymíráme. Ale jsme stále plni sil, naivních snů a odhodlání.

"Jak dlouho v kuse už takhle chlastáš?" zaslechl jsem Mantrasův hlas.

"Nevím. Kdo to má počítat? Snad tři týdny?" ozvala se Kuklova odpověď.

"A nemyslíš, že už to přeháníš? Neuvažovals o léčení nebo tak?"

"Já se právě léčím. Chlast je můj lék proti bolestem!"

Myšlenka, že alkohol utiší veškerou bolest lidstva je dost svérázná. Kukla se jí drží už dlouho. Já po těch všech letech myslím, že tu bolest spíš znásobí. Nebo naopak znásobí radost. Záleží na situaci, ve které to do sebe liješ. Včerejší situace byla vlastně bolestivá i radostná zároveň. Johnny B měl narozeniny a nás nenapadlo nic lepšího, než se společně jít zlít na studentskej festival, kde sice nehrála žádná zajímavá kapela, ale za to tam festivalový pivo do kelímku teklo proudem.

Posilněni několika lahvemi rumu kráčíme kolem fakulty, v jejímž areálu se festival konal. Johnnymu B zpíváme narozeninovou píseň od The Hooters, kterou nesnáší.

"Johnny B, how much there is to see
just open your eyes and listen to me
straight ahead, a green light turns to red
oh why can't you see, oh Johnny B."

Marně se nás snaží zastavit křikem a zacpáváním svých uší rukama. Chudák malej si vždycky myslel, že má přezdívku podle nejslavnější písně od Chucka Berryho "Johnny B. Goode" a byl na to docela pyšnej. Jeden mrazivej večer v hospodě mu to však vymluvil Mantras. Tu přezdívku mu dal náš dávnej kámoš Krek, protože tou dobou hodně poslouchal The Hooters a vlivem spousty trávy, kterou kouřil po kilech, si nebyl schopen pamatovat jména. Je to stejně zvláštní, později jsem měl totiž pocit, jako bysme jej tou písní přivolali.

Krek z našich životů pravidelně mizel, aby se mohl zase vrátit. Vinou drog a marných lásek. Občas odešel bez varování, jindy se zvládnul rozloučit. Naposled jsem jej viděl, když stál před naším domem. Je to skoro dva roky zpátky. Jen tak postával, zjevně něco chtěl. Dle mýho si chtěl půjčit prachy, jenže věděl, že já bych mu stejně nepůjčil. Tou dobou jsem byl taky slušně švorc a i kdybych něco měl, tak mu to nedám. Nikdy nepůjčujte prachy smažkám, budou vám vděční jen prvních pár minut. A příště budou chtít víc. Z nějakýho důvodu si to celý rozmyslel a prostě jen řekl "Musím jít. Rain Man mě volá k sobě." a já chvíli žil v myšlenkách, že se možná chtěl zabít.

Krek patřil do naší party. Ještě na střední jsme okupovali stejnou potápějící loď. Jenže zatímco my jsme se zachránili, on na ní zůstal. Všechny problémy od záškoláctví, přes každodenní hulení až po drogy a menší krádeže či ničení cizího majetku. Byli jsme na tom všichni stejně, ale všichni jsme se dokázali poučit a neopakovat své chyby. Až na něj. Podepsal si rozsudek a kráčel vstříc svému osudu. Vzorovej příklad pro omezený lidi, kteří považují trávu za startovní drogu. Nakonec se tedy prokousal k tomu všemi prorokovanému peří, které ho stáhlo ještě níž, než kam se dřív podíval.

Krek byl správnej odstrašující případ pro naše starostlivé matky. Prostě ten hajzl, co klesal ke dnu a táhnul jejich milované synáčky sebou. Ale tak to nebylo. My padali spolu. A nakonec jsme se museli naučit zvednout každej sám. On jedinej to zatím nezvládnul. Ale nerad bych nad ním lámal hůl. Ačkoliv jsem to možná udělal už dávno.
Popíjeli jsme poslední láhev a mnozí z nás se už těšili na pivo. Když v tom Chillovi zazvonil telefon. Zvednul jej.

"Dobrý den tady... no kurvááá! Jasně, jdu pro tebe. Dej mi pět minut." změnil Chill svůj formální pozdrav na projev příjemného překvapení.

S nadšeným výrazem a hláškou, že pro někoho musí jít, zmizel. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost a dál jsem poslouchal Milfovu historku o tom, jak si našel holku a ta mu občas prostě nechce dát.

"To člověka dokáže naštvat! Dám fůru prachů za dokonalou večeři, pozorně jí naslouchám a nestěžuju si, když se musíme romanticky procházet parkem. A pak dojdeme domů a ona mi řekne, že je unavená a chce jít rovnou spát. Tak kurva! To jsme se neměli hodinu procházet temným parkem, kde jsem se ohlížel za každým podezřelým zvukem, protože nás tam mohl kdokoliv nezištně přepadnout. Ji znásilnit a mě zabít! Sakra! Dřív mě to děsně štvalo, byl jsem z toho úplně na nervy a občas to vedlo k totální hádce. Naštěstí jsem našel řešení. Vždycky počkám až usne a pak jí ho tam nenápadně šoupnu. Musím si dávat fakt bacha, abych ji neprobudil, ale zatím se mi to docela slušně daří. Nedávno jsem dokonce sex odmítnul s tím, že se mi moc nechce a jsem unavenej. Pak usnula a mě to nějak vzrušilo. Fakt divný."

"Ty vole, seš ještě větší úchyl, než jsem myslel!" pronesl Mantras a všichni jsme smíchy kývali hlavou na znamení souhlasu.

A pak přišel Chill s jakýmsi hubeňourem s bekovkou na hlavě. Pořádně jsem se zahleděl a někdo to ohlásil dřív než já.

"Kurva, to je Krek!"

Byl to on, jen měl snad o dvacet kilo míň, než když jsem ho viděl naposledy. Pamatuju jaký míval papule a ty děsivě zmizeli. Všem nám bylo jasný, co za jeho zhubnutím vězí, ale nijak zvlášť jsme to řešit nechtěli. Choval se docela normálně, bylo vidět že je nějakou chvíli čistej a snaží se v tom držet. Znám lidi, kterým z drog vyloženě přeskočilo a už jim není pomoci. Krekovi vždycky pomoci bylo, je dost chytrej na to, aby si pomohl sám, ale on možná ani nechce. Je mu to jedno, baví ho tak žít. Ačkoliv je díky tomu často naprosto vyšinutej. Vždycky mi to připomene větu, kterou řekl Frank Zappa.

"Problémem nejsou drogy, nýbrž lidé, kteří v nich vidí povolenku chovat se jak kreténi."

Jsem zvědavej, jak dlouho s námi vydrží, než jej zase povolá Rain Man a jeho prášek plnej pohaslých snů a pošlapaných nadějí. Naděje umírá poslední i s těmi lidmi, kteří ji nosili v sobě. Tak možná nějakou jiskru v sobě zanechal i Krek. Jasně, už to není jako dřív. Kluk, s kterým jsem dokázal prokecat celej večer, vyhulit u toho pěkných pár jointů a nespočet piv. Je jinej. Já jsem jinej, celej svět kolem je tak trochu jinej. Jeho obraz jsme si změnili v hlavách a ani společná minulost s tím už nijak zvlášť nezámává.

Pamatuju, jak jsme si v jeden školní den dali sraz. Šli jsme sehnat trávu a pak jsme kouřili jointy na záchodě v úplně cizí škole, do které jsem nechodil ani já, ani Krek a ani Mantras. A to jen proto, že venku byla zima a nechtělo se nám hulit v mrazu. Nad některými našimi činy mi dodnes zůstává rozum stát. Proč jsem vlastně radši nešel do vlastní školy? Tam jsem mohl dělat skoro ta samý. Jen bych si pak ušetřil spoustu vysvětlování při počítání zameškaných a neomluvených hodin.

Prošli jsme davem lidí, tančících na podivnou skáčkovou skvadru skotačící na pódiu a zašli ke stánku s pivem. Pivo špatný a úměrně drahý festivalovýmu standartu a tak jsme se jednohlasně shodli, že zamíříme do blízkýho Žlutýho korábu, kde jsem od památný rozlučky s Necrem nebyl. Mezitím se nám v davu ztratil Krek, což dělával často. A jeho cíl byl v těchto případech jednoduchej. Drogy nebo sex. V ideálním případě obojí. Takže jsme jej ani nehodlali hledat a rovnou nakráčeli ke klubu. Lidí tu bylo zatím málo, tak jsme si každej vzali u baru pivo a sedli si s ním ven. Postupně se to místo začínalo zaplňovat a vypadalo to na slušnou afterpárty. Tak jsem se rozhodl to oživit nějakým panákem. S Kuklou jsme šli k baru, kde byla slušná fronta, kterou jsem prostě obešel, sednul si na vzdálenou barovou stoličku, mrknul na barmanku a ta hned přispěchala s otázkou, co si dám. Tak jsem objednal tři panáky a jeden jsem rovnou dal do ruky Kuklovi. Druhej jsem donesl Johnnymu B a ten zpočátku odmítal.

"Ne, já se pozvracím, když si ho dám! Co to je? Jégr? Tak ten poletí hned, jak k němu přičichnu."

S Kuklou jsme nebrali žádnou výmluvu, přiťukli si a rovnou to do sebe kopli. Johnny B okamžitě vstal a zvracel, jak původně vyhrožoval. Trochu jsem ho podezříval, že zvracel prostě natruc, protože to prostě řekl. Ale nerad bych mu křivdil. Po zcela nevyhnutelné cigaretě jsem se rozhodl pro další kolo. Kukla souhlasil, jen Johnny B nevypadal, že má na dalšího jégra náladu. I tak jsem vstal a vyrazil k baru. Kde se na mě okamžitě usmála barmanka.

"Tři jégry?"

"Jo, jasně! Tři jégry." řekl jsem překvapeně.

"To dělaj ty tvoje fousy. Seš snadno zapamatovatelnej." pronesl Kukla a šli jsme zase ven.

Konečně dorazil Krek, kterej tvrdil, že tady v životě nebyl a nechápe, jak nás našel. Nebyl sjetej a ani nevypadal, že by si zapíchal. Raději jsem se však neptal, kam zmizel. Je lepší se neptát, protože si pak člověk ušetří zdlouhavě nudný vyprávění, jak potkal tamtu a jak dal pivo s tamtím. Tak jsem mu strčil panáka do ruky a toho svého jsem kopnul do sebe. Rozhodnul jsem se, že další panák by nemusel být dobrej nápad, vzhledem k tomu, kolik jsem toho vypil už předtím a tak jsem zašel pro pivo. Vzal jsem rovnou tři a barmanka byla překvapená, co jsem si to objednal. Počet jí však určitě nepřekvapil.

Vrazil jsem do ruky jedno pivo Krekovi a jedno Milfovi a ten po napití nepochopitelně upustil kelímek na zem.

"Néééé!" zakřičeli jsme jednohlasně s Krekem a Kuklou.

"Celý pivo! Takové škody, na cos sakra myslel, když si to pivo držel? Když držím v ruce pivo, tak myslím na pivo, sakra!" dodal Kukla.

"Jenže ty na pivo myslíš, i když ho nedržíš. Jdu se potrestat panákem zelené." odpověděl Milf a odešel.

"Hele nepůjdem na chvíli dovnitř do klubu?" optal se Mantras.

"Počkat! On je vevnitř klub?!" nasadil Krek nechápavý výraz a zmizel v útrobách Žlutýho korábu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 26. října 2015 v 17:07 | Reagovat

Už dlouho mě zajímalo, kde má ta přezdívka Johnny B svůj původ, jestli u Berryho nebo The Hooters, tak mě potěšilo, že ses o tom zmínil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama