Malé věci 21. část

14. ledna 2015 v 14:15 | Hubert |  Malé věci
Jsou chvíle, o kterých si až zpětně uvědomíte, že byly jedny z těch vůbec nejšťastnějších. Někdy jsou ovšem i takové, o kterých to víte v daný moment. Kdy si říkáte, že na tohle, se jen tak zapomenout nedá. Je to souhra několika malých věcí, které se krásně sejdou a společně vytvoří jednu velkou. Tyhle věci, jsou ve své podstatě větší než malé.

Jako bych měl v rukách nastavené automatické ovládání, sahám na krabičku cigaret a jednu z těch několika, si zapaluji. Rty mám suché a tak se mi cigareta přilepuje na ten spodní. Strhnul jsem ji a utřel si prstem kapičku krve. Každým potáhnutím, mě to místo zlehka zaštípe. Úsměv z tváře mi však nemizí. Nemá kam zmizet. A dnes večer se mě jen tak nepustí. Procházím potemnělou ulicí, v ruce třímám láhev vychlazeného Jägermeistera. Přede mnou kráčí dvojice slečen, plnějšího charakteru. Jdou kolem fitcentra, aniž by si jej všimly. Jejich kroky se zastavily u blízké cukrárny a vpadly dovnitř. Ty holky, mě fakt rozesmály. Každej má ty svoje drogy. Zvednu telefon a volám Chillovi.

"Neboj, jsem tam za pár minut. Vyšel jsem včas. Ani jsem nehonil, jak moc se těším." povídá a já se směju jeho až příliš konkrétnímu sdělení.

Je něco kolem osmé a město je plné lidí. Místo, kde čekám se mi zdá napěchované mládím. Spousta nadšených, svátečních tváří. Chill zmateně přišel, chvíli stojí a hledá mou malou postavu v davu. Tak jsem se raději vydal za ním.

"Tebe někdy najít v davu, je fakt kumšt."

Míříme k parku, kde načneme flašku. Popíjíme, řešíme jak o letošních Vánocích budeme obdarovávat vlídným slovem a jak lidi v našem okolí neskutečně magoří. My magoříme taky, ale trošku jiným způsobem. A alkohol to v nás jen podporuje.

"Kámo, tohle je lék. Medicína. Neobyčejný druh pití!" zvolám a Chill přikyvuje.

Láhev se vyprazdňuje, naše těla se naplňují určitou energií. Ačkoliv jsme to původně v plánu neměli, dnešní večer bude zatraceně dlouhý. A zatraceně zábavný. Ale to už tak nějak v plánu bylo. Po dopití se odebíráme do místního klubu Thames. I hned po vstupu na mě dýchne nálada amerických šedesátek, když vcházíme za zvuků písně "For your Love" od Yardbirds. Je fajn, když si člověk příchod na scénu umí načasovat.

Představím si místo lidí v klubu podivné ještěry, jako v jednom nejmenovaném filmu. Jenže já nesnědl dva čtverce kvalitního acidu, se kterým bych doletěl až do Las Vegas. Jsem jen jemně lízlej alkoholem. A ta píseň mi často připomíná i jiné věci, větší než malé, ale ty teď nějak na povrch nevyplouvají. Možná až mě stihne kocovina. Až mě myšlenky odvedou někam níž, než jsem teď. Když jste nahoře, tak vám to moc nemyslí. Člověk je příliš unavený a zadýchaný zdlouhavým výšlapem, než aby zbytečně moc přemýšlel, zůstávají jen myšlenky na tu danou chvíli. Není čas, ani chuť se někam ohlížet. Proto se tam nahoru člověk snaží neustále vracet. Jedině tam dokáže žít konkrétním okamžikem.
Platím vstupný a našlapanej vyhazovač mi razítkem láme zápěstí. Koukám na modrý otisk hlásící oznámení "Vyřízeno!". A tak nějak tuším, že mi ten vyholený chlapík, s chybějící dvojkou vpravo nahoře, podepsal ortel. Hodil jsem si bundu do šatny a zamířil k baru. Pozdravil jsem Johnnyho B, kterej tam postává a čeká na red bull a dvě vodky. Johnny B vodku běžně nepije. Takže se ho rovnou ptám, kde je Neona.

"Za chvíli dojde, šla vyzvednout bývalýho spolužáka. Říkala, že je to metalista, tak se nám bude určitě líbit. Pak oznámila, že je sympatickej a dřív se jí líbil. Chce mě nasrat, včera jsem jí propálil oblíbenej svetr." řekl hořce Johnny B a obě vodky do sebe kopnul.

Přišel za mnou Chill, kterej si cestou do klubu stěžoval, že musí nutně na záchod a teď se z něj vrátil s blaženým výrazem.

"Co si dáme?" povídám.

"Já zatím jenom pivo."

"Pivo? Tady mají děsnej patok." říkám mu.

Otáčím se na barmana a ten mě zdraví s přídavkem "Co to bude?".

"Kolu a co máte za rum?"

"Jen se podívej." řekl a mávnul rukou za sebe, kde byl regál plnej alkoholu.

Když jsem složitě začal hledat láhve s rumem, tak mi přispěchala na pomoc úchvatná myšlenka.

"Tak tu kolu ruším. Dej mi Jacka Danielse."

"Dobrá volba!" zasmál se barman.

Ťuknul jsem si s Johnnym B, kterej do sebe lil další vodku. Oba víme, že dneska bude totálně našrot. A oba víme, že tento proces je absolutně nezvratný. Nezabrání tomu ani právě přicházející Neona. Táhne se za ní podivné stvoření s dlouhými vlasy a křivákem. Chlapík se představil jako Spike a hned při představení zmínil, že má vystudovanou vysokou školu. Proč to měl potřebu sdělit hned z kraje konverzace, to je mi záhadou. Ale reakce i hned následovaly.

"Já jsem Johnny B a jsem ožralej." řekl Johnny B, když mu podával ruku.

"Mně říkají Chill a právě jsem vysral snad půlkilový hovno." řekl Chill, když mu náš nový známý vzal ruku, aby s ní zatřásl a představil se.

"Jo. A přesně touhle rukou jsem se utíral..." dodal Chill a napil se piva.

Po pár minutách nám Spike ukázal, proč se bavím jen se zlomkem metalistů, který jsem za svůj život potkal. Ačkoliv jezdím na kdejakou metalovou akci. Posedáváme u stolu, bavíme se. Spike se napije piva, udělá hlasité "Ááááá" a utře si pusu. Kdyby to udělal nějak normálně, tak ani nepípnu. Nikdo nemá rád pěnu pod nosem. Jenže on to utření započal někde u loktu a skončil u konečků prstů. Zřejmě jako oslavu, že se zvládnul napít bez pobryndání, zakončil celý rituál prásknutím pěstí do stolu. Jako já jsem taky do jisté míry buránek první kategorie, ale ty vole. TY VOLE?!?!

Šel jsem raději na bar, kde po mně koukla hezká slečna. Teda já se na ni zahleděl, takže jí nezbylo nic jinýho, než se podívat, kdo že to na ni tak divně čumí. Usmála se, což mě navnadilo, ale holky počkají. Teď je na řadě další Jack. Kolem prošel místní dýdžejská legenda Jim Pills, hned si mě všimnul a s úsměvem mi podává ruku.

"Zdááár, jak se máš, chlape? Fajn, že ses stavil." i hned nadšeně opáčí.

Zcela klasicky se naše debata stočila k psychedelic rocku a k tomu, co si dáme za panáka. Během konverzace jsem si všimnul, že ta slečna u baru se na mě pořád dívá. Jim Pills pak zpátky běžel za pult a hned na mou prosbu šoupnul do repráků Helter Skelter.

Vrazil do mě Chill, div si nerozlil pivo a hlásí, kolika holkám by chtěl na dobrou noc šeptat do ucha. Teda, řekl to úplně jinak, ale takovou prasárnu se fakt stydím napsat. Připadá mi jako lovící pes, žene se za kořistí, ať už je jakákoliv. A nejradši by je ulovil všechny. Já mám Chilla rád, je to sice zmrd, ale správnej. Holky po něm jdou, ačkoliv je to fakt docela hulvát a kurevník od pohledu. Je si jistej v kramflecích, ví jak se chovat na podobných akcích. To já nikdy nevěděl. Nevěděl jsem, jak mluvit, jak se chovat k cizím lidem, který hodlám okouzlit svým neodolatelným šarmem. Postupem času jsem se však dostal do stádia, kdy je mi to vlastně jedno. A to je nakonec to nejlepší. Připadám si tak, jako permanentní vítěz. Mám navrch oproti lidem, kteří se chtějí zalíbit, protože nic nepředstírám. Není vidět žádná přehnaná snaha. Všechno je přirozený a kašlu na to, jak celá konverzace skončí. Když dopadne špatně, tak mi to může být ukradený. Ty lidi neznám a vůbec mě nemusí zajímat jejich názor. Když dopadne dobře, tak jsou to pro mě body navíc. Bonus, kterej z mýho ega, dělá nezastavitelnej válec.

Možná si to jen namlouvám. A je to pouze nedospělá iluze. Třeba nejsem permanentní vítěz. Ale sakra! Já celej život žiju v iluzi. A dřív ta iluze nebyla vůbec pěkná. Plná závisti a sebelítosti. Takže teď radši budu žít v tom, že jsem vítěz, než žít s pocitem, že jsem zoufalá troska, trapnej šašek, co jen parazituje na svým okolí. Tak trochu jsem asi obojí. To je však jedno. Důležitý je, jak to celý vnímám já. Ostatní můžou jít se mnou nebo se obrátit proti mně. Ale člověk by se nikdy neměl obracet sám proti sobě. Koneckonců, je důležitý umět změnit vlastní myšlení. Když člověk nedokáže tohle, jak chce dokázat měnit jiný věci?

Přikráčel za náma Johnny B s výrazem totální prohry. Vždycky mu tahle barová turistika přeleze přes hlavu. Vždycky, když chytá žárlivou. Chill trochu škodolibě navrhuje, že dáme bouchanou tequilu. Já se na celou věc s tequilou dívám vyhýbavě, protože se mi nechce nějak závratně míchat alkohol, ale Johnny B se hned hrnul do objednávání.

"Hele... oni nemají sprite. S čím to dáme?" otáčí se na mě Johnny B.

"Mají 7up, kamaráde. To je skoro stejný, neboj." poplácal jsem ho otcovsky po zádech.

Třikrát prásknout o stůl a kopnout do sebe. A už se pádilo pro další. Bylo úplně jasný, že to takhle bude. U jedné to nikdy neskončí. Tequila je zlo, na který nakonec vždycky rád přistoupím. S těma bublinkama to pěkně stoupá do hlavy. Člověk se přestává hlídat. Začínají se dít věci! Nebo se klidně vůbec nic neděje, ale člověku i tak připadá, jako by se kolem něj otáčel vesmír. Čas najednou plyne strašně rychle, lidi kolem jsou rozjetější a připadá mi, že jich tu je snad i víc. Taková obyčejná čtvrteční půlnoc. Tu zběsilost absurdně doplňuje kytarový sólo Franka Zappy. Jdu k baru a objednávám si pivo, ať se mi to v hlavě trochu zklidní. S těma bublinkama jsem to přehnal.

Chill při cestě na záchod zmizel. Johnny B šel otravovat Neonu svou opileckou mluvou. A najednou vidím, jak Spike tančí vedle té holky od baru. Sundává si tričko a zběsile s ním mává nad hlavou. "Ty vole, klouzek! Tohle s tebou udělalo jedno třípivo? Ach bože, chlape." říkám si. Abych vysvětlil, "klouzek" je takovej náš výraz pro lidi na koncertech, co mají tendenci si svlíkat tričko. Zejména na koncertech v kotli je to častý jev. Jsou obyčejně velice zpocení a tak, když se do nich opřete, během nadšeného pogování či skákání, tak tou rukou uklouznete. Proto jsou to klouzci. Vždycky si pak vykládáme, jaká byla ten večer úroda klouzků.

"Kurva! Klouzka jsem v Thames ještě neviděl!" volá na mě z dálky Johnny B a já se směju.

Spike se snaží a své kreace patřičně prociťuje, ovšem dvojice holek, na které se snaží zapůsobit, to nijak zvlášť do kolen nedostává a po chvíli si otráveně sedají. Najednou se odněkud objevil Chill, situaci využil a přisednul k nim. Neprohodil k nim ani slovo, jen pohledem někoho hledá. Asi mě, říkám si. Tak mířím k němu a sedám si vedle něj. Začal mi vykládat nechutnou historku ze záchodu, kde v hlavní roli figurovala mušle, moč a pubické ochlupení. Nevím, proč má tendenci mi tyhle věci vykládat. Jako by to bylo něco zatraceně důležitýho. Informace, bez které bych jen hloupě marnil svůj život. Většinou ho přestávám poslouchat, když věta začíná slovy "Když jsem byl na hajzlu...". Tentokrát jsem celou historku vyslechnul.

"Co jsem sakra čekal? Občas přemýšlím, proč tě vlastně poslouchám." povídám zoufale a on se opilecky řehní.

V tom na mě promluvila ta holka z baru. Pořádně jsem se na ni zadíval. Tmavé oči, jí ladili s ohnivě zářivými vlasy a pak jsem veškerou svou pozornost věnoval jejím rtům. Byly magicky plné, člověk by se do nich chtěl zakousnout.

"Ahoj, ty znáš Natty, že? Viděli jsme se na slavnostech." řekla něžným hlasem.

"Jo, jasně. Ahoj!" zalhal jsem.

Vůbec tu holku neznám. Ani pořádně nevím, kdo je Natty. Přikládám své zatmění tequile. Později večer mi problesklo hlavou, kdo že to je. Jeden acidový večer na slavnostech. Ten večer byl velkolepý ohňostroj. Hloupá záminka poloviny města ožrat se ve všední den. Měl jsem pár piv a pak celej papír. Večer to byl vtipnej a absurdní. Pozorovat ty opilé tváře netušící absolutně nic. Zoufale se potácející individua, ukřičení šimpanzi. Bezdůvodně náladové nány a adrenalinem napumpovaní bezmozci. Co křičí, s každým efektním výbuchem několika světel na tmavé obloze. Po celém ohňostroji se prostor vyprazdňoval, většina lidí míří spánkem zmírnit následky kocoviny, která je v práci a školách, jistě potká. My jsme zamířili víc do centra dění, protože Kukla potřeboval pivo. Jedinej chudák si acid nevzal, tak měl potřebu alespoň doplňovat hladinu alkoholu v krvi. Postupem večera už byl úplně na plech. Slova se mu motala na jazyku a vydával při jejich vyslovování podivné zvuky.

Vzpomínám, jak zamířil s Johnnym B vymočit se do křovisek, které jsme cestou míjeli. S Mantrasem jsme čekali opodál a najednou slyšíme naštvaný hlas Johnnyho B.

"Doprdele, Kuklo. Ty zmrde! Vždyť mi chčiješ na botu!"

"Ty vole, tak ty slyšíš, jak chčiju a stoupneš si přede mě! Sám seš zmrd." opáčil vysmátej Kukla.

Při každým kroku, kterej Johnny B udělal, bylo slyšet několik nadávek na Kuklovu adresu a taky jak ta bota nechutně čvachtá. Zamířili jsme pro pivo do nóbl restaurace, kde se na nás všichni dívali jako na totální smažky. A při pohledu na bar, se mi všechny flašky a světla zformovaly do podivnýho kruhu, kterej šíleně rotoval. Hotovej strach a hnus. Byl jsem rád, že to tam Kukla zavrhnul se slovy "Fuj, vole. Gambáč. To radši teplou vodu než ten humus."
Nakonec Kukla našel, co hledal. Dokonce to pivo dostal i do kelímku, tak v jeho tváři zářil spokojenej, vylitej úsměv.

"Pivo do kelímku. Jako na festivalu. To je paráda!" prohlásil.

Po chvíli se k nám přilepila partička puberťáků, kteří se s dávkou nadrženosti, starali o dvojici totálně zlitých holek. Ty dvě holky s náma okamžitě započaly konverzaci stokrát omletým.

"Nemáte oheň?"

Vzhledem k tomu, že jedna z nich stála fakt na těsno u mě, tak jsem promluvil.

"Nevím, možná nekouříme." filmově jsem si potáhnul z cigára a ten kouř poslal kam si do prostoru.

Ostatní se váleli smíchy, ale holky se nenechaly odbýt.

"A nemáte cigáááretu?" řekla ta druhá a dala pořádnej důraz na to "ááá".

"Máme cigáááretu." odpověděl Mantras

"A dáte nám cigáááretu."

"To nepřipadá v úvahu." podíval se Mantras naprosto vážně.

Jenže ony to pořád nevzdávaly. Po chvíli přišel Kukla s dalším pivem a překvapeným výrazem.

"Kurva, chvíli vás nechám o samotě a už tady balíte dvě vymotaný kravky." řekl nahlas, ale ty holky to asi neslyšely. A nebo si myslely, že to není na ně.

"Vy jste nějací rockeři nebo pankáči nebo jako co? My jsme taky rockeři a pankáči." zkusila to jedna.

"Nepůjdete s náma do iGluu? Dáme panááákááá." řekla ta úchylná na písmeno "á".

Zároveň se ke mně přiblížila tak na těsno, že kdyby vytáhla jazyk, tak se s přehledem dotkne mojí brady. Kuklu zachvátilo opilecké opatrovnictví, jako by se týpek na acidu neuměl zbavit ožralé holky, odstrčil mě od ní a obě dvě chytnul za ramena. A spustil.

"Jestli nám zazpíváte aspoň jeden song od kapely Guns 'n' Roses, tak tam s váma půjdem." což byla blbost. Do iGluu chodí jenom nadržený patnáctky a hudba se tam hraje vysloveně k vyvolání potratu.

"Jó. To vám zazpíváááme! Jak si to říííkááál? Gans en mouzís?"

"Ty vole, Bouchačky a Mojžíš. To je název pro kapelu. Že to Axla nenapadlo!" pravil vysmátej Mantras.

"Nebo Moust en douzís. To vám zazpíváme." opáčila druhá.

Už nevím, jak to dopadlo, ale rozhodně nám nic nezazpívaly a rozhodně jsme neskončili v iGluu. Ale ony určitě jo. No, ale to jsem úplně odbočil. Tak jedna z nich, asi byla Natty. Která? To fakt nevím a ani mě to nezajímá. Každopádně mi absolutně nedává smysl, proč to ta holka od baru najednou vytáhla. A fakt nemám páru, jestli jsem ji ten večer vůbec viděl. Ale asi jo, když to říká.

Takže zpátky do Thames. Tam právě začal hrát song od Depešáků, který Chill úplně miluje a Jim Pills je tady pouští fakt často. Tak Chill vstává a začne kroutit zadnicí, tak jdu za ním začnu se opilecky vrtět taky. Mám rád svoje opilecký kreace, jsou sice trapný, úděsný a taky vtipný, ale hlavně nejsou křečovitý. Tanec typu "věšení prádla", střídá "zametání" a následuje "sbíječka", na kterou plynule naváže "kopání jámy těžkým krumpáčem". Holky se přidaly a nadšeně se smějí. Chill se začíná předvádět. Ta druhá, mi připadá trochu ošklivá. Ačkoliv to může být tím, že je hodně opilá. Fakt nemusím vyloženě vylitý holky, holkám chlast nesluší. Čímž neříkám, že chlapům jo, ale holky tím ztrácejí takový to kouzlo zakletých princezen a jsou z nich prostě jen "buchty na plech". Pro mnoho chlapů jednoduchej objekt k legálnímu zneužití. Ta hezčí (míň opilá), se mě lehce dotýká, ale já na to nijak nereaguju. Muselo by přijít fakt něco výjimečnýho, aby mě to donutilo začít flirtovat. A tahle holka mi zas tak výjimečná nepřipadá. Ačkoliv je hezká a milá. Po nějaké době ta druhá zmizela na záchod a já jsem zašel vzít dva Jacky na baru a dát si s Jimem Pillsem panáka.

"Hoď mi tam Free Bird od skinárdů." povídám mu a ťukám si s ním.

Pak si všímám, že Chill využil toho, že jsem ustoupil z cesty a něco do té holky hučí. Ta druhá se ze záchodu nevrátila dobrý dvě hodiny. Zcela jistě tam zvrací, což se tak trochu dalo čekat podle toho, jak do sebe klopila víno. Povídám si s Jimem Pillsem a najednou jsem si všimnul krásné blondýnky, která měla vlasy až po zadek.

"Bože, ta je krásná. Koukej na ty vlasy." povídám.

"Jo, kámo. Ta je fakt úžasná." odpověděl Jim Pills a po nekonečném kytarovém sólu "skinárdů", pustil nějakej cajdák od U2.

Zasmál jsem se jeho neskrývané pobídce. A vyrazil směrem k té dívce, která už chtěla zmizet z parketu, uprostřed párujících se lidí. Vzal jsem ji za ruku, ona se na mě trochu překvapeně podívala a já ji téměř bezeslov vyzval k tanci. Jen jsem prohodil něco ve smyslu "Promiň, ale jakmile jsem tě uviděl, tak jsem to musel udělat."

Trošku těžkopádně se se mnou chtěla otáčet dokola, což jsem jemně zarazil a nakonec se nechala vést. Mluvila o tom, jak tu písničku má ráda. Já zase, jak ji nesnáším. Písnička skončila a ona nevěděla, co dál.

"Jsi ta nejkrásnější holka v celým klubu. Díky za tanec." řekl jsem a šel zpátky za Jimem Pillsem.

Ten se smál mému gentlemanství a zůstal konsternován, když jsem mu vysvětlil, že je přece skvělý a úplně jednoduchý zatančit si s holkou jen proto, že je krásná a s takovou by přece chtěl každej chlap tančit. A ne proto, že je krásná a chtěl bych ji ojet. Stal se ze mě podělanej romantik se vším všudy. Ale občas to chlast umí pěkně utlumit. Už dlouho jsem neviděl Chilla. Johnny B zmizel s Neonou ve chvíli, kdy svými zvratky potřísnil chodník před klubem.

Po nějaké době, za mnou přišla ta "nejkrásnější holka v celým klubu".

"To co jsi mi říkal. Myslel jsi to vážně?" zeptala se naprosto vážně.

"Proč bych to neměl myslet vážně?" zasmál jsem se.

Dali jsme se do řeči, z počátku jsem měl navrch. Jenže s každým dalším drinkem, jsem si víc uvědomoval, jak moc je krásná. A víc se projevoval takovej ten naprosto nezvladatelnej druh chtíče. Takže postupem času měla navrch ona. Pak jen pozoruju, jak se jí s upřímnou galantností snažím vlichotit pod sukni. Ona na to reaguje spíš odtažitě. Začíná být jasný, že tohle nikam nevede a ona brzo otráveně odejde

"Seš blbej vůl. Na takovou holku už seš moc ožralej, ty hovado!" vstřelil jsem vlastní gól svýmu sebevědomí, když si šla odskočit a já v hlavě zhodnocoval celou situaci.

Pak ale přišla, do ruky mi dala kousek plakátu (asi na Rolling Stones revival), kde bylo telefonní číslo.

"Zavolej, až vystřízlivíš." řekla a odešla.

"Tak po tomhle jen tak nevystřízlivím."

A víte co? Nezavolal jsem jí. Už jen proto, co by se dělo potom. Mě totiž zatím život baví jen tak, jak ho žiju teď, tak co bych se někam hnal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 14. ledna 2015 v 18:19 | Reagovat

Hurá :D Docela mi Malé věci chyběly, během minulých pár dnů jsem se sem občas podívala, to víš, už to bylo hrozně dlouho... :D A čtení mi už i doma dochází. A dlouhé? Pro mě málo :D

Pointou je, že to pointu nemá. Občas jsou takové věci fajn a dokonce potřeba, protože jedině tak si může člověk užít tu lehkost daného momentu, textu, čehokoliv. Nicméně nějaké ty myšlenky, co se mi líbily a pod které bych se podepsala, jsem si v tom stejně našla:)

Mně se to samozřejmě líbilo, bylo to svižné a vtipné, Bouchačky a Mojžíš, to nemělo chybu, fakt od srdce jsem se zasmála :D

Jinak Coelho v menu je fajn, zrovna mi jedna jeho kniha leží na stole, ale ten Kafka... ten neměl chybu, ten mi vždycky rozdráždil myšlenky!

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 18:29 | Reagovat

Krásně se to čte, dlouze a krásně...:-)

3 ANNihilation ANNihilation | Web | 25. března 2015 v 16:13 | Reagovat

Můj rumový králi rock'n'rollu, snad jsi nesekl s psaním, že ne? Chybí mi ten beatnickej úlet z tvýho života.

4 Hubert Hubert | Web | 14. dubna 2015 v 13:12 | Reagovat

[3]: S tím seknu, až ze světa zmizí poslední kapička alkoholu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama