Malé věci 9. část

2. září 2014 v 15:14 | Hubert |  Malé věci
Stojíme s Johnnym B a Kuklou u rezavé brány do pekelné sluje. Apaticky pozorujeme, jak z místnosti odváží hrací automaty. Smutně na to kouká hostinský Yakuza i vrchní gambler gůglu pan Ptáček. On se Ptáček nejmenuje, v občance má Vogel, což nám vždycky naštvaně ukazuje. Ale Chill ho pravidelně uzemňuje argumentem "Podívejte se pane Ptáček, bavme se česky. Já na tu vaši němčinu nejsem zvědavej."

Pan Ptáček se snaží přesvědčit dva chlápky v montérkách, kteří táhnou těžkou hrací bednu, aby tady aspoň jeden automat nechali. Ale pánové jsou neoblomní. Ptáček nasadil smutný oči, celej zrudnul a šel k baru, aby si objednal dvojitej rum. Kopnul ho do sebe a smutně zíral do prázdna.

"On se brzo rozbrečí, sleduj!" hlásí mi Kukla nenápadně.

Jó, pro pana Ptáčka tím končí jedna dlouhá životní etapa. Vždycky večer přišel, dal si pár piv, pokecal s dědkama u stolu a pak až do zavíračky seděl u automatu a klikal a klikal. Jednou za čas něco vyhrál. Tak to tam zase všechno naházel. Když neměl už žádný peníze, šel za Yakuzou a pětistovku si od něj půjčil. Na tyto chvíle měla čich jeho manželka. Vždy když si Ptáček půjčil, začal mu zvonit telefon.

"Ano, Maruško. Teď jsem zrovna zaplatil a jdu domů." zahlásil Ptáček do telefonu a šel si na dvě hodiny sednout k automatu. U toho srkal zvětralou desítku a celou dobu zarytě mlčel.

Je to hodnej člověk, ale prokletý démonem. Jak sám říká "Já byl vždycky hravé povahy.". A ono je to vlastně fuk. Každej má něco. Někdo chlastá, někdo hraje automaty. A někdo dělá obojí. Životní úděl je mnohdy neoblomný, člověka to tak dlouho táhne k jedné věci, až u ní nakonec skončí a stejně je nešťastnej. Ačkoliv by vlastně, čistě teoreticky, měl být šťastnej. Ale není. Tak už to někdy holt bývá.

Chill s Kuklou zapadli do smutně znuděnýho gůglu. Já na ně mávnul a šel se projít. Stalo se toho v posledních týdnech moc. A já nestíhal nad vším dostatečně přemýšlet, dostatečně si to všechno srovnat v hlavě. Život se teď řítí zběsilou rychlostí a já marně tahám za nouzovou brzdu. "Sám sis ho do té rychlosti rozjel, tak se teď netvař, že bys chtěl zastavit." jako by mi nějakej šmejd prohlásil v hlavě.

Jenže co člověk nečeká. Na lavičce v parku, kousek od gůglu posedává Mantras. Kouří těžkou camelku a vůbec si mě nevšímá, dokud jsem nepřisednul k němu. Vypadá bídně. Evidentně dlouho nespal. Neřekl jsem jediné slovo. On se na mě ani nepodíval. Učím se nesoudit lidi, takže i přes evidentní fakt, že pravděpodobně posledních pár dní prosmažil, to jednoduše neřeším. On ví co dělá. A proč to dělá. Doufám.

V hlavě mi zní sólo songu "Snowblind" od Sabbathů. Pousmál jsem se a chtěl něco říct. Ale kurva! Já ani omylem nevěděl co. Nešlo to. Tak jsem seděl a koukal na lavičku opodál, kde partička výrostků zjevně pošňupává czeko. Debilně se na nás kření, tak Mantras vytasil prostředníček. Bolestně se usmál a vycenil žlutý zuby, který si snad týden nemyl. Kukla mi říkal, že Mantras se posledních pár týdnů chová divně. Léto jej totálně svázalo v nostalgických poutech. V boudě nespal už dva měsíce. Vždy když přijde, tak řekne jen "Neptej se!". A všichni víme, že když tohle řekne, tak je opravdu lepší se neptát. Nechat věci plynout a on je Mantras zvládne. Ovšem teď to vypadá, že je toho na něj trochu moc. Život se mu drolí v rukách jako hrad z písku. A to to měl být majestátní hrad.

"Vypadáš dobře, kámo!" řekl jsem po dlouhém mlčení.

"Zmrde prolhanej..." usmál se Mantras.

"Chceš cigáro?"

"Ne, dík. Těm blbečkům naproti jsem prodal zbytek ketáče, co jsem měl. Tak jsem si cigára koupil."

Další dlouhé ticho. Ale věděl jsem, že teď mluvit nemám. Mantras si urovnával myšlenky tak, aby mi je mohl vylíčit. Zapálil jsem si modrou luckynu a napjatě čekal, co přijde.

"Spal jsem s Lunou. Za pár týdnů se bude vdávat. Neuvěřitelný, co? Po tolika letech se spolu vyspíme, zrovna když chystá svatbu. Nostalgie je kurva, to ti řeknu. Jsem z toho v rozpacích, přičemž se nikam do minulosti vracet nechci. Život mě teď baví, jak je. Ale pořád po ní cítím tu trhlinu na nebi. Crack the sky, kámo...." řekl a zasáhnul mě svým smutným pohledem.

"Asi chápu, jak to cítíš. Ale i tahle hvězda jednou vyhasne." prolomil jsem chvilkové mlčení.

"Možná." řekl sklesle a usmál se.

"Víš já věřím, že člověk jde celej život po určitých liniích. Každej člověk jich má hned několik. Moje linie se protíná s liniemi dalších lidí. Můžu jít dlouho dobu jen po těch svých. Pak ale někoho potkám. Časem zjistím, že ten člověk mě provádí určitou cestou. Ne proto, aby byl se mnou. Ale protože sám bych po té cestě nešel, nenapadlo by mě tudy jít. Díky němu se dostanu do určitýho bodu. V tom bodě, se něco zásadního změní. A změny nebývají jen k horšímu. Takový lidi, zůstávají v tvým životě na věky. I když už je třeba nikdy neuvidíš. Protože tu zásadní věc v tvým životě už udělali."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 7. září 2014 v 16:06 | Reagovat

První a poslední odstavec. Tak bych dneska mohla shrnout můj komentář.
První mě rozesmál (konkrétně jeho druhá polovina) a poslední mě pohladil. Vždycky víš, jak to zakončit. S posledním odstavcem nelze než souhlasit, je mi to velmi blízké.
(Takže chápeš, že vlastně vůbec nemůžu být objektivní :D)
Vidím v menu docela aktuální zprávu, tak se budu těšit na další díl, jsem zvědavá, kam se posuneme.

A pokud je o ty harlekýnky a "žhnoucí touhu", tak jsem vždycky měla oči jako pštrosí vejce, co to proboha je, a pak člověk přijde na to, že dokud nezažije, neuvěří.

p.s. Taky jsem na blog psala mail, ale myslím, že výhružná jako ty jsem nebyla:D Prý na řešení problému pracují, ale zatím se stále nic neděje... alespoň tedy u mne.

2 ANNihilation ANNihilation | Web | 8. září 2014 v 16:39 | Reagovat

Čtení tohodle = depka. Nejdřív je to trochu haha a pak to není vůbec haha. A poslední odstavec mě prostě odrovnal.
A když mi během čtení zakřičela na mobilu smska, málem jsem dostala infarkt. :D Až tak jsem do toho byla zavrtaná.

(Jo, podle komentáře přede mnou soudím, že taky někdo požívá chrome a je permanentně nasranej z blogu. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama