Malé věci 7. část

26. června 2014 v 17:39 | Hubert |  Malé věci
Ztracen někde v husté trávě. Směju se! A nechci se přestat smát. Ono to snad ani nejde. Jak nějakej blázen, co zrovna utekl ze zařízení, pro takové lidi určeného.

"Máš snad důvod se smát?" zeptal se mě ženský hlas.

"Jasně. Vždycky jsem měl. Ani nevím, proč jsem to občas nedělal."

Smějí se i hlasy kolem mě. Možná je toho smíchu trochu příliš. Vůbec by mi nepřišlo divný, kdyby to sem přišel nějaký jiný blázen vystřílet. Všeho moc škodí. A třeba se ty hlasy smějí mně. Tak by jim aspoň na chvíli ten úsměv ztuhnul. Přesto nepřestáváme sledovat nadšeně rozzářené tváře. Je jich nespočet.

"Vidíte tu tlupu šťastných lidí? Ten chlast je ale svině!" řekl Kukla a napil se piva z kelímku.

Ležíme na louce a přesto že všechny nás trápí malé, či velké věci na duši a v hlavě, jsme jako dřevěné lodě na moři. Nesmírně volní a klidní. Hlavou poletují myšlenky jako drzí rackové. Sedí vedle mě osoba blízká. Možná ta vůbec nejbližší. Nevím. Nepoznám to, dokud se něco nestane. Přestal jsem lidi soudit, přestal jsem věřit prvnímu dojmu. A tak poznávání důležitosti osob a věcí, je dlouhodobý proces. Ona se na mě zaujatě dívá, soustředěně pozoruje moje oči. Vím, že jsou lidé, které moje oči fascinují. Vím to a občas toho zneužívám. Věnoval jsem jí jeden dlouhý pohled a vidím, jak nervózně chtěla očima uhnout, ale nedokázala to.

Je to ta holka, co chválí svetry neznámým týpkům na potkání. Loli. Dostala se ke mě blíž než jsem jí chtěl původně dovolit. Tohle ženský občas umí. Neodradily ji moje kocoviny a naprosto chladný postoj k jejím slovům. Chvílemi byl doslova mrazivý, ale časem roztál. Nevím co za tím vězí. Snad její úsměv, snad i moje ješitnost a touha být obletován ženou. Ačkoliv se mnohdy tvářím, že mě to vlastně nezajímá.

Napil jsem se vína. Ne proto, abych se opil. "Jen pro takovou tu radost z pití." jak by řekl Kukla. Láhev jsem podal Loli, zároveň jsem vytáhl dvě cigarety z krabičky a jednu jí věnoval. Ona se neuvěřitelně roztomile usmála a já jí ten úsměv musel vrátit. Prostě musel, nešlo to jinak.

"Under my thumb! The girl who once had me down. Under my thumb!"

Pobrukuje si Mantras dívající se naším směrem a škodolibě se u toho kření. Tahá jednu cigaretu za druhou. Vytváří nad sebou téměř nepřetržitý oblak kouře. O kousek dál sedí Kukla s nedopitým kelímkem piva, vedle něj se Chill nenápadně objímá s nalitou barbínou a za nimi cosi šeptá Johnny B Neoně. Ta se rozesmála a dala mu pusu na tvář. Jak rád ty dva vidím šťastný. Obětoval bych všechny svoje vztahy, dřívější i budoucí, jen aby tihle dva zůstali navždy spolu. A šťastní. Jsou pro mě něco jako definice příkladné lásky. Důkaz, že to vlastně jde.

Většina z nás totiž, není schopna udržet fungující vztah se ženou. Vlastní neschopností, strachem nebo zbabělým útěkem ty vztahy ukončujeme. A pak jen smutně vidíme, jak se ty ženy mají bez nás líp. I když si to mnohdy nechceme připustit. A já to těm holkám přeju. Zaslouží si to.

Do ničeho se nechci hnát a trochu mě děsí, že Loli se do něčeho hnát chce. Je krásná. Být květinou, tak hraje barvami jako nádherně pestrá duha. Ale já prostě nevím. A když nevím, tak nemám snahu. Bez vlastní snahy mě to nebaví. A když mě něco nebaví, nechci se tím zabývat. Jenže určitá věc mě na ní fascinuje. Nechci ji teda úplně odradit, dokud tu věc důkladně neprozkoumám. Třeba zjistím, že je to jen iluze. Pouhý klam mojí mysli, která se snaží zůstat dostatečně příčetná. Třeba však zjistím, že mě fascinuje doopravdy a úplně celá.

Po nějaké době se místo, kde jsme seděli, pomalu vylidnilo. Slunce už dávno nesvítí na naše lhostejné duše, na obloze teď lehce probleskují hvězdy. Chill zmizel s barbínou kdesi v lesíku, kde zcela nepochybně právě naplňují své zvířecí choutky. Kukla se zmítá v davu a nahání podnapilé puberťačky. Johnny B s Neonou už jsou dávno doma a Mantras zmizel. Tak nenápadně, jako se vždycky objeví. Asi šel na kopec, kouřit a meditovat.

Ze vzdáleného pódia je slyšet výkvět červnové slavnosti. Hraje místní kapela s názvem Ztracení Houbaři. Vždycky na podzim vydají nové EP s šíleným obalem a ještě šílenější hudbou. Rok co rok je ta jejich hudba šílenější. Zjevně koresponduje se stavy, které každý podzim prožívají v lesích. Už jsou to tři roky, co jejich původní zpěvák zmizel v lese a nikdy víc se tady neukázal. Někdo tvrdí, že se dočista pomát. Někdo zase, že spáchal sebevraždu. Jen bubeník Ztracených Houbařů vždycky říká, že v tom lese pořád ještě je a bloudí. Občas jej prý slyší, jak volá o pomoc. Nebo jak zpívá refrén jejich největšího hitu "Přiletí vetřelci z vesmíru a zničí tvůj svět, kterej je postavenej na míru." Jsou to Ztracení Houbaři, kteří se už asi nikdy nenajdou.

Dneska mají obzvlášť příšerný zvuk, ale bláznům pod pódiem to je jedno. Pogují, skáčou a šíleně gestikulují. Dělali by to, i kdyby hrálo cokoliv. Hlavně že bicí šlapou a v té zvukové kouli občas člověk pochytí zpěv nebo kytarovej riff. Kukla měl pravdu, chlast je vážně svině.

Jejich současnej zpěvák dřív hrál v kapele Mypozemšťani. Jak sám tvrdí, byla to fúze grunge, noise rocku a halucinací. Něco jako kdyby Kurt Cobain potkal Lou Reeda a dlouho hledali společnej zvuk. Pak by přišel Syd Barrett s archem acidu a řekl jim, jak to teda bude. Kapela to byla svérázná a docela zajímavá, ale svou činnost raději ukončila po jednom drogovém večírku, na kterém se úspěšně předávkoval basák. Mimochodem chlapík, co byl podezřelý z trojnásobného znásilnění. Podezření se nepotvrdilo. Ta holka byla prostě jenom kurva a celý si to před svým přítelem vymyslela. Jó i takový je život.

Loli opřela hlavu o mé rameno a evidentně na něco čeká. Tvářím se jako idiot a snažím se jejím signálům odolávat. I když možná brzy podlehnu. Ale třeba ne! Přichází záchrana.

"Bože to byla nudná kráva! Celou dobu jsem měl strach, že se pozvrací. Tak jsem ji upozorňoval, ať to hodí vedle a né přímo na mě. Nakonec se nepoblila, ale kdybys viděl ty pohyby. Ty vole! Já se držel, abych nechcípnul smíchy. Po několika minutách marnýho vzdychání jsem naštěstí dokončil své dílo, natáhnul kalhoty a vítězně si odkráčel!" hulákal Chill a já přehodnotil svůj úsudek.

Takhle záchrana rozhodně nevypadá. Naštěstí si Chill lehnul do trávy a po zbytek večera držel hubu. Od pódia se začala linout pomalu táhnoucí se hudba. Dav docela prořídl a lidi se zpárovali. Loli se na mě podívala a nenápadně se usmála. Tak jsem vstal.

"Pojď, jdeme tančit!" řekl jsem a oči se jí rozzářily.

"Vážně?"

"Sice to neumím a ani mě to nebaví, ale dělej pojď už nebo si to rozmyslím!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 26. června 2014 v 18:42 | Reagovat

Uh, jako pár kapek vody v pouštním suchu. Píšu práci do školy a potřebovala jsem se trošku odreagovat, pianové verze Glenna Millera už mi prostě nestačí. A tak jsem hrozně ráda, že se tu objevil další díl, pro mě zasloužený kousek odpočinku. (Příště nás nenechávej tak čekat, já osobně odpočívám ráda.)

Nejdřív mě překvapil trošku ten skok, ale příjemně, jsem ráda, že se to posunulo někam dál. V mnoha textech bývá tolik akce, gradace, pořád se něco děje. A tady to tak nějak poklidně plyne, ryzí zobrazení života, dnů. Je to "o ničem" a zároveň úplně o všem. V životě se nutně nemusí dít neustále nějaké drama, občas může jen tak plynout. A přesně takhle na mě působí Malé věci. Teď si říkám - jak příhodný název, že, autore?:D

A zase jsem si našla svou favoritku, myšlenku: "Přestal jsem lidi soudit, přestal jsem věřit prvnímu dojmu." - a s ní zcela souhlasím.

2 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 27. června 2014 v 12:08 | Reagovat

Miluju tenhle styl psaní! Je to boží!

3 stuprum stuprum | Web | 27. června 2014 v 17:26 | Reagovat

Jako někdo, kdo měl pro drogy a ostatní přidruženosti slabost, mi to přijde skvělé. :)

4 theworldisugly theworldisugly | Web | 29. června 2014 v 18:10 | Reagovat

Když o mne někdo, kdokoliv, projevuje až moc zájem, automaticky se o něj přestanu zajímat i kdyby byl sebedokonalejší (i když je fakt, že dokonalost je stupidní věc). A ještě víc by mi to vadilo, kdybych nebyla holka, ale kluk. Nevím, mám to v kebuli tak nastavené, že muž je ten, kdo se má.. ehm.. vtírat. Ale je mi to vlastně úplně ukradené, lidi mě asi nezajímají.

5 Robka Robka | E-mail | Web | 2. července 2014 v 20:34 | Reagovat

Má to atmosféru!:-)

6 ANNihilation ANNihilation | Web | 6. července 2014 v 10:27 | Reagovat

Tenhle tvůj psychedelicko-alkoholovej deník je prostě paráda. Těším se na další článek, abych věděla, jak to dopadne s Loli, co se ti zase posere v hlavě a co udělají tví blázniví kamarádi.

7 Simix Simix | Web | 10. července 2014 v 18:49 | Reagovat

Hezký :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama