Malé věci 6. část

15. června 2014 v 19:12 | Hubert |  Peppers
Rozsypaný tabák na stole i na podlaze. Na půl vypitá vodka, přeplněný popelník a ještě doutnající cigareta v něm. Zatuchlý vzduch se štiplavým zápachem zvratků. Ohořelé záclony a bílé stěny zasviněné červeným vínem. Uprostřed té spouště leží na špinavém koberci podezřelá osoba. Chlapík s rozcuchanými tmavými vlasy a několikadenním strništěm. Oblečen do totálně zaprasené havajské košile. Evidentně v bezvědomí. Podezřelá osoba otevřela oči a dost naléhavě zalapala po dechu. Zářící paprsky ranního slunce si to namířili přímo do jeho unavených očí. A tak se znechuceně zamračil.

"Zkurvený dobrý ráno." řekl vychlastaným polohlasem.

"Zkurvený..." odpověděla druhá podezřelá osoba z rohu místnosti, přičemž se dávivě rozkašlala. "...ráno."

Druhá podezřelá osoba byl chlapík s plnovousem, dlouhými mastnými vlasy, sedící na starém gauči. Má na sobě žlutý tričko s nápisem The Jimi Hendrix Experience, děravé džíny a kovbojský klobouk. Kouří jednu cigaretu za druhou, i když neustále kašle. V jeho tváři je jasně vidět, že celou noc probděl. Levou nohu má položenou na starém vrzajícím stole, který vypadá, že již zažil velkou spoustu bujarých večírků. A nevypadá tak jen stůl. Výbava pokoje je totiž celkově v dezolátním stavu. Zdá se, jako by zde explodoval kontejner s odpadky. S tímto tempem se tady za dva dny usadí rodinka potkanů. Jediná věc, která nevypadá jako že ji právě bezdomovec vyhrabal z popelnice, je starý černý gramofon a obrovské množství desek založených v regálu na stěně. Je to vlastně jediné bohatství, které mají. Jediná věc, na kterou jsou pyšní. Dřív měli i nějakou důstojnost, jestli se to tak dá nazvat. Ale ta už je dávno utopená v hektolitrech levnýho chlastu a prožraná silnou dávkou acidu.

Ty dvě ztracené existence, žijící v malé boudě připomínající skládku, zírají jak si je opřen o zeď prohlížím. Vidím, jak kolem nich nenápadně rotují přehnané barvy. Něco jako z komiksu. Mantras má tak trochu šílenej výraz, místo spánku totiž snědl dva malinké papírky napuštěné kyselinou a dobré tři hodiny se svíjel obklopen množstvím halucinací. Kukla má taky šílenej výraz. Zároveň však zoufale zničenej. Chlast jej poslal do víru euforie a ranní kocovina pak bolestně profackovala. I přes to chtěl zkusit filozofovat.

"Trochu jsem přemýšlel. Kdyby Bůh byl můj nejlepší přítel a já byl jeho nejlepší přítel... myslíš, že by mě nechal trochu změnit svět?" zeptal se Kukla zasněně.

"Bůh nemá přátele. Má jen velkou spoustu známých..." odpověděl Mantras nezaujatě a tahal z krabičky další cigaretu.

Pak už nikdo nepromluvil. Možná několik hodin, možná jen pár minut. Čas je v této místnosti naprosto relativní. Vlastně je úplně k ničemu. Ticho střídalo Mantrasovo otravné pokašlávání, které Kuklovi znělo, jako by mu někdo provrtával hlavu tupým vrtákem. Člověk by řekl, že si na to už dávno zvyknul. Ale na tohle se zvyknout nedá. Alespoň ne, když máte permanentní kocovinu jako Kukla. Pak se Kukla rozhodnul udělat jedinou věc, která na tu odporně bodavou kocovinu pomáhá. Začít zase chlastat. Ještě pořád v leže, si loknul z nedopité vodky. A vlastně jen pokračoval tam, kde včera skončil. Ta pachuť ho nepříjemně kopla, tak se zašklebil a ještě jednou se pořádně napil. Tentokrát bez kopnutí a ten nesympatický škleb vystřídal stejně nesympatický úsměv. Pomalu se s křupající hudbou, snad všech kloubů v těle, zvedal a svou téměř odumřelou pravou ruku položil s nezájmem na stůl. V té ruce třímal láhev vodky, která už byla téměř dopitá. Ještě pořád se culil a laškovně zamrkal na Mantara, který ho proklínal pohledem.

"Mám v hlavě démona, víš?" řekl přiopile s lišáckým úsměvem Kukla.

"Ne, to je jenom chlast." řekl Mantras suše.

Kukla se zatvářil, jako že tu sprostou větu neslyšel. Dopil láhev vodky a přesunul se ke gramofonu. Na starou poškrábanou desku, položil safírovou jehlu. Po chvíli příjemného chraptění a šumu, se ozvala kytara a The Beatles začali libozvučnými tóny, kreslit ten nejúchvatnější obraz jménem "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band". Občas se deska zadrhla. Bylo to jako by se obraz náhle rozmazal a poté opět krásně hrál barvami a jasnými rysy postav, krajin a roztodivných emocí. Mantras se začal roztékat po gauči, až se zdálo, že jeho tělo pomalu odkapává i na podlahu. A já se pomalu roztékal s ním. Byl jsem jako v jiném světě. V krásném snu, kterým mě prováděli hlasy a zvuky. A všechno jsem to nejen slyšel, ale i viděl. Deska dohrála.

"Otoč ji, rychle!" vyhrknul ze sebe Mantras naléhavě.

"Ne! Došla vodka. 'Within You Without You' si pouštět nebudeme."

"Seš odpornej člověk..." řekl Mantras po chvíli nesrozumitelného klení.

Mantras neschopen se zvednout z gauče napjatě pozoroval Kuklu. Ten vyměnil desku. Dal tam album, kterým běžně děsí acidem zmámeného Mantrase. Album, při kterém má pocit, že mu mozek vyskočí z hlavy, oči vylezou z důlků a srdce pukne děsem. Vždy mi atmosféra, do které ten song všechny vrhne, připadá absurdní. Ozval se šílený křik mučeného. A Mantras měl v obličeji výraz, jako by byl sám ten mučený. Kapela Slayer v tu chvíli připravila v místnosti pekelnou hostinu. Mantras se svíjel v katatonických bolestech. V naprosté agónii. Začal křičet.

"Zima! Hrozná zima." křičel a začal sebou zoufale třást, jako by místnost zachvátila doba ledová.

Přeháněl. Ale člověk neznalý jeho povahy, by mu výbuch šílenství zcela jistě věřil. Kukla po chvíli se smíchem vypnul tu děsivou píseň "Angel of Death" a dal tam zpět The Beatles. Mantras se přestal třást a opakoval "Seš zrůda, seš zrůda! Kuklo!". Až nakonec opět vyletěl do toho přenádherného snu, ve kterém létal před chvílí. Kukla to spokojeně pozoroval a stále se usmíval.

"Už ti není zima, co? No jo, Beatles. To je přece jen teplá hudba. Ona to celkově byla docela teplá doba." řekl Kukla posměšně a však taky se velice rád zaposlouchal.

"Beatles jedni blbí, staří - nejlepší, dokonalí!" řekl Mantras a všichni tři jsme se zasmáli.

V acidovém snu utopený Mantras, se po nějaké době vrátil na zem. Já vlastně také. Kukla mlčky seděl na zemi, opírajíc se o špinavé topení. V místnosti bylo ticho. Co mě však překvapilo, že se samotná místnost zdála větší než předtím. Jako by se rozpínala. Ale po nějaké chvíli se zase zmenšila. Tento podivný jev nechal ostatní úplně chladnými. Kukla si jej vlastně ani neměl šanci všimnout. Tiše pospával a už nějakou dobu se na něj začala škrábat nechutná střízlivost. Ještě nepropadal panice, ale ta chvíle se závratně blížila. Najednou se nadechl, jako řečník před dlouhým a zásadním proslovem. Jenže vzápětí zklamaně vydechl. Jako by slova, která měl na jazyku, v mžiku ztratila svůj význam.

Pozorovali jsme Kuklovo utrpení. Zdálo se, jako by umíral. Odporná kocovina mu drtila mozek a požírala žaludek. Neskonalé zoufalství se mu třpytilo v zeleně svítících očích. Kukla umírá hlady a trápí jej neskutečná touha po nějaké kapce alkoholu. Už si příliš nepamatuje, jaké to je žvýkat v ústech jídlo. Už vlastně vůbec netuší, jak chutná obyčejný chleba. Mantras se jako na povel zvednul. Jeho tělo zanechalo na gauči vytlačenou stopu. Seděl tam už příšerně dlouho. Zdálo se to jako věčnost. Jako kdyby za tu dobu zemřelo a znovu se zrodilo tisíce generací lidských bytostí. Jako by byl něco, co ční nad lidmi. Jako by na něj zlověstný zub času neměl žádný vliv. Jeho zrak se zastavil na plyšové opici, visící za poutko na zdi. Nenápadně se k ní naklonil, jako že jí chce prozradit důležité a zvláštně trapné tajemství.

"Jardo! Tys to všechno viděl. Ale nikomu nic nevyzradíš, mám pravdu?" zašeptal.

Pak na Jardu mrknul jedním okem a přiložil si ukazovák pravé ruky ke rtům.

"Šššš"

Mantras přistoupil ke staré skříni, na které leží tlustá vrstva prachu. Otevřel její dvířka, která bolestně zaúpěla. V ní našel starý balíček sušenek, tak se podíval na datum spotřeby. Ale čísla uvedená na obalu, mu stejně nic neřekla. Ještě sáhnul po napůl shnilém jablku a z kapsy vytáhnul starou rybičku po svém dědovi. Odkrojil shnilou část a ledabyle to jablko hodil na Kuklu. Ten se s úlekem probudil, jablko zvednul, trochu očistil od špinavé podlahy a hladově se zakousnul. Dostavil se pocit, jako by ukojil dlouholetý chtíč. Jako by to bylo první jídlo, za posledních několik let. Mantras se potichu usadil na zem vedle Kukly. A hodil mi jednu sušenku. Ta se mi z půlky rozdrolila v ruce, ale stejně jsem většinu snědl. Nic jiného k jídlu není.

Posledních pár hodin nebylo potřeba mnoho slov. Mlčky jsme se dělili o sušenky a v hlavách nezbylo nic. Už před nějakou dobou pomalu vyprchávala kyselina. Až vyprchala úplně. Střízlivost tedy dohnala i mě s Mantrasem. Cítil jsem, jak se moje mysl vrací do stavu relativní normálnosti. A Kukla se po dlouhé době pokusil kocovinu prostě ignorovat. Úspěšně.

"Jarda pořád visí?" zeptal se po chvíli Kukla, aniž by se podíval na plyšovou hračku visící nad jeho hlavou.

"Pořád. Co mu taky zbývá..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 16. června 2014 v 11:56 | Reagovat

Zdravím. Umíte fakticky dobře vyprávět. Pěkné.

2 Narween Black Narween Black | Web | 16. června 2014 v 17:44 | Reagovat

Píšeš naozaj výborne. Vždy tvoje články čítam jedným dychom a dej v nich si viem naozaj dobre predstaviť. (ďakujem za chvíľkovú záchranu pred zlom menom chémia)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. června 2014 v 20:28 | Reagovat

Panebože...to je úžasný...

4 Víla Víla | Web | 16. června 2014 v 23:52 | Reagovat

Zase úplně jiné a zase úžasné.
Tebe bych léčit nemohla, ještě bys pak přišel o tenhle talent a to bych si nepřestala vyčítat :D

5 Angie Angie | Web | 17. června 2014 v 22:01 | Reagovat

No, a kde je "místní vypatlanec Casanova" Chill? Jako ne že bych nebyla s osazenstvem tohoto dílu spokojená, můj oblíbenec zztopák Mantras tam je, ale i tak...

Nejsem typ čtenáře, kterého by bavily popisy, řekněme, že mám radši akci. Nicméně záleží na tom, co se popisuje, u   tebe mi to nijak nevadí, protože je to protkané myšlenkami vypravěče a takové popisy mám dokonce ráda.
Teď si můžeš povšimnout paradoxu ze začátku odstavce - mám radši akci, přesto čtu a líbí se mi něco, kde je skoro minimálně. To se mi občas prostě stane, nejen u čtení.

Každopádně jak jsem vděčná za velkou fantazii, tak teď ani ne. Opravdu bych se v Boudě to ráno nechtěla probudit, stačilo mi si to z popisu představit... ježíš, skoro jsem cítila ten zápach zvratků! To je hrůza, píšeš to tak moc sugestivně:D (A když si vzpomenu na ten nedostatek jídla, chudáčci... to bych nezvládla:D)

Jo... a chudáci Beatles, to si nezasloužili!

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. června 2014 v 22:25 | Reagovat

Způsob psaní je beze sporu výborný. Sugestivní, hodně popisný. Jak na mě působil obsah? Napíši to tak: Popis situace , lidí mi silně připomíná Zolu. Jako 17 letá jsem se začetla do Zolova Germinálu a asi po 150 stránkách jsem ho docela zhnuseně odložila. Takový přístup k životu se mi pranic nezamlouval. Ta bída lidského života, lidské ,,spodiny", jak ji Zola popisoval mě odradila od čtení jeho díla na hodně dlouho. I jeho známou Nanu jsem dočetla jen ze zvědavosti, jak ona dopadne. To uvádím jen tohoto spisovatele, přečetla jsem jich za život už hodně a čím jsem starší, jsem asi pštrosovatější- prostě nechci vidět , vědět o podobných životech, přístupu k životu. Říkám si, toho špatného bylo už dost. Pak se leckdo diví, že starší lidé raději čtou už jen takové ,,lehčí" žánry, pohádky pro dospělé. Jako by chtěli nazpět dětskou nevinnost, zvědavost. Ono to však nejde, že?

7 Robka Robka | E-mail | Web | 17. června 2014 v 22:55 | Reagovat

Píšeš tak uvěřitelně a dovedeš vzbudit představivost, jak je ostatně vidět i z předchozích komentářů. Líbí se mi i to doplnění hudbou, vlastně to příběh zasazuje do skutečnosti. Jen je fakt, že tahle skutečnost je poměrně dost drsná.:-)

8 ANNihilation ANNihilation | Web | 25. června 2014 v 11:09 | Reagovat

Pasuju tě na mou novou platonickou lásku... tohle je prostě úchvatný.

9 Hubert Hubert | E-mail | Web | 27. června 2014 v 18:49 | Reagovat

[8]: Tohle mi velice lichotí :D

Ale nevybrala sis příliš dobře :D

10 ANNihilation ANNihilation | Web | 1. července 2014 v 13:19 | Reagovat

[9]: Blbost, mám skvělej vkus! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama