Malé věci 5. část

6. června 2014 v 0:10 | Hubert |  Malé věci
Všechno je jinak. Lidi se opouštějí, přesto že se milují. Pocit deziluze bolestně pronikl všude. Naivní sny se rozplynuly a zůstal jen odporný pach přítomnosti. Už dávno jsem zanevřel na obklopování se pochybnou láskou. Teď chci jen tu pravou. A pokud není v dosahu, nevadí. Počkám až se objeví. Ten nicotný strach z toho, že ji pořád miluju, mě opustil. Nebojím se toho. Nebojím se ničeho. "Přežil jsem lásku, přežiju i smrt." říkaval mi vždycky Tmář. Už asi vím, jak to myslel.

"Pomalu jsem se smířil s tím, že jak jsi do mého života nenápadně vpadla, tak se z něj stejně nenápadně vytratíš." slyším svoje slova v hlavě a na jednou začal zvonit telefon.

Po chvíli přemýšlení, jestli má cenu brát cizí číslo, jsem jej zvednul. Klasický průzkum trhu. Většinou to bývá otravné. Zejména protože mi volají brzo ráno a to jsem ochoten odpovídat pouze jednoslovně a s patřičně otráveným tónem. Tentokrát se mi však chlapík na druhém konci hovoru trefil do nálady a stal se z toho velice příjemný pokec. Pocítil jsem od něj i jistou dávku vzájemných sympatií při otázce "Za co utratíte nejvíce peněz a na čem byste chtěl ušetřit?".

"Za alkohol!" řekl jsem jednoznačně.

"Takže alkáč? To máme stejný." nenechal se vyvést z míry.

Zoufalé myšlenky se v jeden okamžik slily do beztvaré hmoty a zmizely kde si hluboko v mysli. Aby zase jednou vypluly, ale teď se nějakou dobu neukážou. A já se usmívám. Sám si řídím svoji hlavu. Jsem sakra dobrej! Vstal jsem z postele, lehce se pousmál nad absurdností situace a očima začal pátrat po cigaretách. Je už odpoledne, ale neměl jsem nic lepšího na práci než polehávat. Teď už vstát ale musím. Dnes se totiž chystá kolaudační večírek u Mantrase a Kukly v boudě. Kukla o tom mluví už týden. Dokonce si nachystal seznam pozvaných. Ale později mu bylo vysvětleno, že do boudy se moc lidí nevleze, tak většinu proškrtal. Zbylo mu asi osm lidí, jenže zjistil, že to je samej chlap. Tak vyškrtnul tři týpky, který tam chtěl stejně jenom kvůli tomu, aby přinesli bečku. A pověřil Chilla, aby dotáhnul nějaký holky.

Chill je místní vypatlanec Casanova a všichni o něm ví, že je to idiot. Ale stejně ukecá kdejakou naivní holku. Občas i tu, co naivní není. Takže si to Kukla dobře spočítal. Když vezmu v potaz jeho proslov.

"Chill dotáhne tři holky. Johnny B ženu má, ty a Mantras budete tak ponoření do stovek gigabitů hudby, že si jich ani nevšimnete, jednu nechám Chillovi a pak si budu moct vybrat. To bude památná akce!"

Po sprše a zoufalém hledání čistého trička, jsem konečně mohl vyrazit ven. Kukla a Mantras na mě už dvacet minut čekali u sámošky. Kukla měl - a to jsem nevěřil vlastním očím - havajskou košili, ještě laškovně rozepnutou, takže mu slunce krásně svítilo na pupek. Mantras spokojeně stál a pokuřoval cigaretu.

"Tak kde seš takovou dobu? Už jsem dávno chtěl být pěkně nacápanej!" naštvaně zahlásil Kukla a rozhazoval při tom rukama.

"Jen klid doktore Gonzo!" odpověděl jsem mu a vešli jsme do obchodu.

Nákup i pěší tůru do lesní boudy jsme zvládli relativně dobře. Po cestě jsme měli jen tři pauzy na cigáro. Jednu si vyžádal Mantras a dvě Kukla, protože se nás snažil přesvědčit, že zná perfektní zkratku.

Zdlouhavou cestu jsme přežili a konečně dorazili k boudě. Ta byla opravdu malá a zarostlá křovím. A zevnitř vypadala ještě menší. Oba pánové se v novém už docela zabydleli. Pár židlí, stůl, jeden obří gauč přes půlku místnosti, starej gramofon a malá skříň. To bylo veškeré vybavení největší místnosti. V miniaturní kuchyni nebylo nic, krom sporáku, umyvadla a malé linky. Koupelna byla opravdu dechberoucí. Sprchový kout zhruba centimetr od záchodu, který vypadal, jako kdyby přežil vylodění v Normandii. Jen mě zaráželo, kde asi tak ti dva buzíci spí, když nemají postel.

"Ááááá... jak tady vlastně spíte?"

Oba se na mě podívali vražedným a zároveň překvapeným pohledem. Jako bych jim právě oznámil nečekanou a velice nepříjemnou novinku. Ti blbci fakt ještě neřešili, jak tu budou spát. Neudržel jsem svůj pronikavý smích.

"Hoši, až si budu zařizovat nový bydlení, tak vás si určitě pozvu, ať mi to zařídíte!" pronesl jsem umírajíc smíchem.

Po několika naštvaných poznámkách od obou pánů, došel Johnny B s větou "Kde kurva spíte, vy dva teplouši?". To jsem znovu vyprsknul smíchy. Všichni jsme si posedali a Johnny B si dal obří bongo. Všichni překvapivě odmítli a Johnny B si uraženě natáhnul dalšího šluka. Mantras do toho zažhavil repráky a spustil první desku kapely Dire Straits. Otevřel jsem si první flašku vína a spokojeně se usmíval. Víno jsem dlouho nepil. Přesně si pamatuji chvíli, kdy jsem ho pil naposledy. Už je to vážně dlouho. Ne, že by mi nechutnalo. Bylo v něm příliš mnoho vzpomínek. Dvakrát jsem se napil a úsměv na rtech zůstal. Bože, to je dobrý víno!

"Já tam pak dám něco živějšího, až se to tady rozjede. Johnník tady stejně bude jenom tupě zírat do zdi a s váma dvouma blbcama se bavit nechci." řekl se smíchem Mantras, náš dvorní Dj, a všichni se zasmáli jeho upřímnosti.

Byl jsem ponořen do téhle hrozně fajn atmosféry, až jsem úplně zapomněl, že má ještě někdo přijít. A najednou se v boudě objevil vysmátej Chill v doprovodu tří dam. Představil je jako Rosie, Coco a Loli. Už ve chvíli, kdy ty jména říkal, jsem je úspěšně zapomněl. Chill se usadil na gauč vedle Mantrase, vedle Chilla sedla vyprsená blondýna. Ta nejhezčí holka - ani né tak vzhledem, ale tím, co z ní vyzařovalo - si sedla na jedinou volnou židli. A ta poslední musela stát. I zželelo se mi této dívčiny. Do popředí se dostalo mé gentlemanské já, které se čas od času projeví, protože cítí, že by se projevit mělo. Tak jsem ji pustil sednout na mou židli. Hezká brunetka se usmála a já se usmál na ni s vědomím, že je to poslední věc, kterou jsem pro ni udělal. Ten úsměv mi pak nějakou dobu ještě zůstal.

Sednul jsem si na zem, opřel se o stěnu a popíjel víno. Pil jsem jej čím dál víc, až mě začala celá tahle banda neskutečně bavit. Všichni se vzájemně překřikují. Holky žvaní co si o menstruaci, Chill vnucuje Mantrasovi nápad nasprejovat na jednu zeď boudy "No woman, no cry", Johnny B zapasován do gauče místo Chilla, se snaží neusnout a Kukla mi vypráví, jak se nemůže rozhodnout jestli se mu líbí víc Coco nebo Rosie. Všechno to vnímám, ale je mi to fuk, protože na mě dolehla píseň "The Song Remains The Same" naprosto magickou silou. Tripový flashback se na mě vrhl a smetl úplně všechno, co v sobě mám. Zdi a obličeje kolem se začaly povědomě kroutit.

"No kurva!" nedokázal jsem říct nic smysluplnějšího.

"Kurva? Jako že Coco by dala každýmu nebo jak to myslíš? To by se vlastně docela hodilo." přivedl mě Kukla zpátky na zem a já se rozesmál.

Po nějaké chvíli se Kukla vážně rozhoupal a vybral si Coco. Spokojeně jí dolíval víno a pálil u toho hrozně provařený hlášky. Celou dobu jsem držel smích, ale pak to už prostě vydržet nešlo.

"Chcem sa s teba napiť!" citoval Kukla Joža Ráže, naplno tak nechal projevit svůj typický cit pro pivní romantiku a já se válel smíchy.

Pak jsem se zvednul a šel raději na vzduch. Zapálit si. Z boudy hrálo "Fever" od The Black Keys a já si spokojeně notoval. Tahle noc bude ještě hodně dlouhá. Věděl jsem to. Něco se blížilo. Ten tripovej flashback nebyl zkurvená náhoda. Takový náhody se mně nedějí. "Všechno má svůj smysl! Všechno má svůj smysl!" jako bych slyšel slova, která křičela moje vlastní mysl, když jsem před lety ležel v lese úplně sjetej. Najednou se ozvalo zavrzání dveří a do tmy za mnou vkročila dívčí postava. Stoupla si vedle mě a zapálila si lehký LMko. Čekal jsem, co bude.

"Máš hezkej svetr." řekla po třech šlucích.

"Přišla ses se mnou bavit o mým svetru?" zeptal jsem se a ušklíbnul se nad svou nedobytností.

"Možná." odpověděla, aniž by se urazila. Jen si mě tak zvláštně prohlížela.

Hudba v boudě najednou přeskočila na tahavej ploužák "Tuesday's Gone" od Lynyrd Skynyrd. Přesně vím, proč to tam Mantras naladil.

"To je kretén ten Mantras." řekl jsem pobaveně.

Pořádně jsem se podíval, co za holku to vedle mě vlastně stojí. Je to Loli. Ta nejhezčí, aspoň myslím. Vlastně ne. Tohle vím. Nelíbí se mi nic, co se nechá balit od Kukly nebo Chilla. Takže je z těch tří holek nejhezčí. Koukala na mě a mile se usmívala. Evidentně čekala, že něco řeknu. Ale sakra, já neřeknu nic, co by očekávala. Jen jsem dokouřil a řekl:

"Jdu dovnitř. Jdeš taky?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Víla Víla | Web | 6. června 2014 v 1:26 | Reagovat

V rozpoložení, ve kterém momentálně jsem, se mi šíleně líbí začátek. Má druhá, nezoufalá, část se zase upřímně zasmála u části s postelemi :D A Tuesdays Gone mě nakonec uvedl do podobné nálady jako na začátku.
Děkuji za doplňování a mnohdy znovuobjevování hudebního rozhledu :))

2 ANNihilation ANNihilation | Web | 6. června 2014 v 12:15 | Reagovat

Řekni mi, jak to děláš, že mě vždy tvé vyprávění vtáhne tak, jako bych sama prožila? To se to nemusí jmenovat "Malé věci", ale "Velké věci, které vás rozhodí". Přesně takhle to mám, je pohoda, jsem připitá a najednou mě nějaká píseň odhodí zpátky do víru minulosti.
A hned bych s tebou šla kalit, musí to bejt sranda. :D Máš dobrý kamarády, jen z vyprávění z nich umírám smíchy.

3 Charming Charming | Web | 6. června 2014 v 13:25 | Reagovat

Nějak mě zaráží, že poslední dobou narážím na bligy, kde autorky zveřejňují své povídky. Jak to, že máte všichni takový talent? No já snad taky něco napíšu. :D

4 Angie Angie | Web | 6. června 2014 v 15:58 | Reagovat

Kuklův proslov parádní, opravdu šlo poznat, že to má dobře promyšlené:D Holky jsou teda odvážné, jít do nějaké boudy v lese...
"Máš hezkej svetr." mě dost pobavilo, ovšem odpověď mě zlomila v pase:D:D

Píšu si zase jedničku. Vůbec netuším, jaký (a jestli) s tím (resp. dějem) máš nějaký "vyšší" záměr, ale hádám, že nepředvídatelnost je to, co mě na tom přitahuje. Občas si člověk přečte věci, u kterých má od začátku jasno, nevadí to, někdy je i překvapen. O to lepší ale je číst věci, kde v podstatě nic nevíš. Skládáš puzzle, přestože nevíš, jak má výsledek vypadat.

5 Hubert Hubert | E-mail | Web | 6. června 2014 v 16:02 | Reagovat

[1]: Já věděl, že se na ten začátek má oblíbená "zoufalka" chytne :D
Co se týče hudby, jsem tu pro tebe! :D

[2]: Jak to dělám nevím. Prostě píšu :D
A klidně někdy dojeď. Dáme pivko a uvidíš jak vlastně nudný životy vedeme :D

[3]: Čím to je, vážně netuším. Ale nějaké autorky se určitě zeptám ;-) :D

Opět díky, že čtete a komentujete. Pokud vás to třeba i k tomu všemu baví, tak to tady sledujte dál. Ještě rozhodně nekončím!

6 Hubert Hubert | E-mail | Web | 6. června 2014 v 16:17 | Reagovat

[4]: Ony jsou to prostě útržky z životního příběhu. Sázím na emoce a právě na tu nepředvídatelnost. A taky smysl pro humor, ať to není příběh k uzoufání.

Něco jsem napsal už dřív, něco dopisuju v průběhu. Zhruba vím, jak to bude pokračovat. Několik dílů mám rozepsaných dopředu. Ale například tenhle jsem včera kompletně předělával, aby mi to trochu navázalo na to, co už mám nachystaný do dalších částí. Pořád něco píšu, nápady nedocházejí. Neustále zažívám úžasně absurdní situace a slýchám krásně stupidní historky. Takže námětů je až dostatek. A konec je zatím v nedohlednu. I když zhruba tuším, jak by to mělo skončit. A fakt doufám, že to tak skončí. Jenže život je občas svině nepředvídatelná! :D

A "vyšší" záměr s tím teda kurva mám! :D

7 Robka Robka | E-mail | Web | 6. června 2014 v 22:07 | Reagovat

Píšeš skvěle, vtahuje to a nepustí. Ty narážky na písničky ve mně vzbuzují choutky si je pustit. A co mi vlastně brání, že jo.:-)
Těším se na pokračování, jsem zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet a jakou roli v něm bude hrát Loli.

8 Angie Angie | Web | 6. června 2014 v 23:10 | Reagovat

[6]: Útržky, přesně to jsem chtěla předtím napsat. Akorát mi tehdy ještě nebylo jasné, jestli ty útržky bude možno poskládat v celek. To měl být ten "vyšší" záměr, doufám, žes to nepochopil nějak špatně a neurazilo tě to. Proti epizodkám nic nemám, nakonec je to přeci jako to puzzle, ten lidský život, příběh každého z nás.

9 Hubert Hubert | E-mail | Web | 7. června 2014 v 10:32 | Reagovat

[7]: Děkuju! :-) Jsem rád, že to není nudný čtení.

[8]: Asi jsme to pochopili každej jinak :D A já se zbytečně rozepsal. Nenašel jsem nic, co by mě mohlo urazit. A já se stejně neurážím :D Takže v klidu. Vyšší záměr s tím mám, ale trochu jinej :D

10 Lukáš Lukáš | Web | 7. června 2014 v 11:42 | Reagovat

[3]: ony se tak snadno vypisují ze svých problémů :)

11 Hope Hope | Web | 10. června 2014 v 19:00 | Reagovat

Ikdyž se tam vlastně nic neděje baví mě to číst. Je to zajímavě napsaný.
Těším se na pokračování. A asi mi unikl předchozí díl, tak si ho jdu přečíst :D

12 theworldisugly theworldisugly | Web | 11. června 2014 v 15:13 | Reagovat

Láska je naprd, a přesto si někdy říkám, že mi byť jen malinko chybí. Šla bych mezi lidi, úplně jsi mě navnadil na onu lidskou společnost, která mi většinu času tak moc leze na nervy. Dneska bych ale šla.

líbí se mi závěr toho všeho, to, jak ses zachoval, nezachovala bych se jinak (a za to se také nesnáším). Jsem ráda že podobných tragédů, co s lidmi nemá o čem klábosit běhá po světě více. I když, co si budeme povídat, ono to ticho je někdy mnohem krásnější. Otázkou však je s kým, že.

13 allornothing allornothing | 11. června 2014 v 20:44 | Reagovat

Moc mě tvé vyprávění zaujalo a tímto bych tě ráda nominovala na Liebster blog award --> http://allornothing.blog.cz/1406/liebster-blog-award :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama