Komentáře

1 ANNihilation ANNihilation | Web | 3. června 2014 v 13:57 | Reagovat

Tohle se čte prostě samo! <3 Asi se z tebe  zblázním, je to tak krásný, lehký.. A ještě teď se směju zhulenejm nadějím. :D:D

2 Angie Angie | Web | 3. června 2014 v 15:40 | Reagovat

Tak, konečně trošku času na komentář. Četla jsem to už včera, ale bohužel nebyl čas. Tak jsem si to teď přečetla ještě jednou.

Velký dojem na mě udělal hned první odstavec, neb jsem měla pocit, že je o mě.

Taky musím říct, že mým oblíbencem se stává Mantras. Už od první kapitoly si ho představuju podobně jako jednoho z vousaté dvojky v ZZ Top - brýle, plnovous, něco na hlavě. Tak je popsaný na začátku a já už ho nevidím jinak. Ta pěna na vousech mě dostala, vousy miluju:D

Floydi velmi potěšili, speciálně High Hopes (nikdy mě nenapadlo si to takhle přeložit:D) jsem zařazovala do jednoho úkolu v song challenge, tak ji mám úplně živě v hlavě, úžasná věc:)

Při scénce s Blondýnem jsem se pobavila, ten paradox výborný, fakt výborný, upřímně jsem se zasmála:D A zaujala mě ta myšlenka proč by nechtěl žít v USA v šedesátkách. Jsem zrovna jedna z těch, kteří o tom taky přemýšleli, jaké by to bylo a tak. Vždycky jsem ale říkala, že bych to chtěla zkusit, třeba jen na pár dní. A když se zamyslím, tak by to asi tak bylo nejlepší, jelikož s Blondýnem nemůžu než souhlasit - po takovém štěstí by to bylo na mašli.

Pokud jde o celek, píší to tu všichni, ale já to napíšu zas: je to velmi lehce představitelné, reálné. Klidně by se to mohlo dít ve městě, kde člověk bydlí. To těm textům dodává speciální kouzlo. Oceňuji i specifickou promluvu Blondýna,  opět to přidává na důvěryhodnosti, než kdyby všechny postavy promlouvaly stejně. Takže dneska zase za jedna:)

3 Robka Robka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 23:05 | Reagovat

Ty vole, to je čtení jako víno! Píše ti to skvěle, ty hospodské historky jsou nesmrtelné. Je v tom cítit perfektní znalost prostředí, dialogy jsou uvěřitelné, člověk si to hned představí. Máš opravdu skvělý styl psaní. Moc se mi to líbí a těším se na příště.

4 Hope Hope | Web | 10. června 2014 v 19:06 | Reagovat

Oh Pink Floydi! Ty mám ráda.
Ty si ten příběh vymyšlíš nebo ho píšeš podle skutečnosti nebo tak nějak obojí?
Musíš být hodně sečtělej podle tvých vyjadřovacích schopností.

5 Hubert Hubert | E-mail | Web | 15. června 2014 v 19:39 | Reagovat

[4]: Fikce se prolíná s realitou. Většinu věcí jsem však zažil nebo o nich alespoň slyšel. Stejně jako slova z úst všech postav.

A s tou sečtělostí bych nepřeháněl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.