Malé věci 3. část

29. května 2014 v 11:49 | Hubert |  Malé věci
"Tzzzzzzz ťuk ťuk ťuk tzzzzzzzzzzzzz ťuk tzzzzzzzzzz ťuk ťuk tzzzzzzz!"

"Už je tady zase!" řekl jsem v polospánku.

Oči jsem neotevřel, ale znal jsem přesnou příčinu toho naprosto zničujícího zvuku, který tříští můj mozek o lebku. Vždy s pravidelnou přesností. Vždy, když se to nejmíň hodí. Jako by jeho přežití záviselo na tom, že mi posere den hned z rána.

"Tzzzzzzz ťuk tzzzzzzzzzzz tzzzzzzz tzzzzzzz ťuk tzzzzzzz!"

"Tak už táhni ty šmejde!" zařval jsem nepříčetně, sotva jsem rozlepil oči.

Ne. Výhružky neplatí. Přemlouvání? Neblázněte. I modlit jsem se zkoušel. Jenže ten tupej čmelák prostě nenajde okno, kterým sem přiletěl. Bude do toho druhýho okna narážet tak dlouho, dokud mě nedonutí vstát a nasměrovat ho do toho otevřenýho okna. A tak je to vždycky. Má jediný štěstí, že jsem takovej dobrák. Jinak by se už smažil nad zippákem.

"Proč sem vlastně pořád lítáš, když se stejně zase hned chceš dostat ven?" zoufale se ptám, aniž bych čekal odpověď.

"Takový zmrdi jako ty, si zaslouží svůj úděl! Narodil ses jako tupej čmelák a zdechneš jako tupej čmelák!" zvolal jsem a ďábelsky se zasmál.

"Tzzzzzzz tzzzzzz ťuk ťuk tzzzzzzzzz ťuk ťuk ťuk ťuk tzzzzzzzzzzz!"

"Jó, dobře! Chápu. Stejně už ani nespím."

Vstal jsem, naštvaně se na něj zašklebil, rukou ho nasměroval k otevřenýmu oknu a čmelák spokojeně odletěl pryč. Vždycky mám pocit, že při odletu říká něco jako "Tak zase zítra, kámo - tzzzz!". Hajzl.

Otupěle jsem dokráčel do kuchyně, kde jsem si uvařil kafe a dal si jeden rohlík s kusem salámu. Myšlenka na první ranní cigaretu se už začínala vkrádat do mé hlavy, ale rychle jsem ji uzemnil rozespalým zívnutím.

"Je tady takový ticho. Tak děsivý ticho. Zasraně úžasná samota!" řekl jsem si polohlasem a šel ke gramofonu.

Rozhodnými pohyby ruky jsem nahmatal desku a pustil. Po chvíli se ozvala kytara a ostatní nástroje. Jo! Tohle člověka nakopne do dalšího promrhanýho dne. Zašel jsem do koupelny, abych si vyčistil zuby. A během čístění si nadšeně zpívám text songu "Today is good day... good day to die!" a při sólu hraju na neviditelnou kytaru. Nálada se přelomila. Jsem plnej sil! Hudba je prostě lék.

Najednou se ozval zvonek. Vypláchnul jsem si hubu a šel se podívat, kdo v tuhle nekřesťanskou hodinu zvoní. Vlastně v křesťanskou hodinu. Vždyť je neděle ráno.

Došel jsem k oknu, otevřel ho a plivnul dolů. Plivanec se rozříštil o chodník a z výklenku pod oknem vylezla známá postava s širokým úsměvem.

"Já věděl, že nespíš ty jeden deprimovanej zmrde!" zařval Kukla.

Pochopil jsem. Kukla je můj starej kámoš. A když jsem ho uviděl pod oknem, tak mě chytla nostalgická vlna. Přesně takhle se pro mě stavoval, když nám bylo osm let. A stavuje se tak dodneška. Vlastně ani nevím, kdy naposledy mi zavolal. Kukla je správnej člověk, férovej a hodně svůj. Má však jednu velkou vadu. Je to hroznej alkáč, co nesnáší práci. A ono jedno souvisí s druhým, protože rád vždycky říká "Pracuju a vydělávám jenom tolik, abych se neuchlastal!". Je fajn mít životní motto.

V rámci zachování tradice, jsem si dal dost načas, než jsem za ním vyšel ven. On se nad tím ani nepozastavil. Slunil se na schodech a kouřil modrou camelku. Pak si sundal černý brýle, mrknul na mě a povídá:

"Kurva, cos dělal? Vypadáš jak zvratky Keitha Richardse!"

Usmál se a zvednul ze schodů. Jedním dlouhým pohledem si mě přeměřil.

"Víc roztrhaný kraťasy sis vzít nemohl, že?"

"Co seš? Moje babička?"

"Kdybych byl tvoje babička, tak už je máš dávno zašitý!" řekl pokerface v jeho obličeji.

Pak jsme se zasmáli a rázným krokem jsme vykročili po cestě k parku. Aniž bych vlastně tušil, kam to míříme a čemu vděčím za jeho nečekané zazvonění na můj zvonek. Mluvili jsme o všem, přičemž informační hodnota této konverzace byla naprosto nulová. Tak je to vždycky. Kukla byl evidentně v dobrém rozpoložení. Zcela střízlivej, což mě potěšilo. Střízlivýho Kuklu mám rád. Narozdíl od toho prevíta, co se nechá alkoholickým démonem ukecat prakticky k čemukoliv. Jsou dny, kdy se chlastu nedotkne a vůbec mu nechybí. Pak ale třeba dva týdny v kuse prochlastá. A nikdo mu nevymluví, že to je špatně.

"Pamatuješ na mladýho Čuta? Toho co je s tou blondýnou. Jak má na všech fotkách stejnej výraz."

"Jasně, že si na něj pamatuju." odpověděl jsem.

"Ty vole, tak toho jsem včera potkal. Byl úplně zlitej jak dobytek. Hrozně jsem se mu smál, i když jsem se teda taky dobře motal. Už asi podevátý mi říkal historku o tom, jak s tou Veronikou nebo jak se jmenuje, začal chodit. To se prej před pěti lety potkali na červnové slavnosti, dali panáka a pak ji ojel v lesíku!"

"Tak takhle začínají všechny ty zdravý vztahy!" dodal jsem pobaveně.

"No ale kdybys viděl, jak kouzelně to vypráví. Jak kdyby to byla nejzásadnější událost jeho života. A dost možná taky je. Vždycky to říká s takovým nadšením, že si to pokaždý rád poslechnu znova." řekl Kukla a moc se smál.

"Ale tebe asi zajímá, proč jsem tě vytáhnul ven, že? No divej se. Stěhuju se."

"Stěhuješ? A kam, ty vole?" řekl jsem zmateně.

"Do boudy v lese! Pajda z lesa se jí potřebuje zbavit, tak jsem v noci volal Mantrasovi a hned jsme se domluvili, že tu boudu kupujem a dneska se stěhujeme! To je paráda, co?" koukal na mě úplně nadšeně.

Sedli jsme si v parku na starou zídku s nápisem "All we need is love" a Kukla mi vypočítával, co všechno se musí spravit a co všechno si tam musí bezpodmínečně přinést. Je tako jako když jsme v dětství stavěli bunkr. Všechny ty zásoby, lana, zbraně a nářadí. Dneska se k tomu přidá skříň na pěstování marjánky, pár flašek vína a starej gramofon. Zanedlouho kolem procházel Chill, kterej zjevně mířil z nákupu. A jak tak procházel, tak pozdravil a sednul si na zídku vedle Kukly.

"Šel jsem zrovna pro nějaký hulení. Ale tak ještě něco mi zbylo, tak to ubalím s váma." řekl Chill.

Soustředěně balil špeka a poslouchal o čem se bavíme.

"Cože píčo? Ty se stěhuješ do lesa? To je tak půlhodina pěšky do gůglu. Ty vole. To bych nedal!" řekl Chill s patřičným smíchem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 29. května 2014 v 13:46 | Reagovat

:D Ten začátek byl úplně nejlepší:D Naprosto reálný, ty hovory s nebohým zvířetem:D Čmelák nám domů nevletěl snad nikdy, zato mouchy mi podobně zpříjemňují život (ale v jejich případě já dobrák nejsem). A pak ta hra na kytaru...:D Co k tomu dodat? Bavilo mě to už od začátku.

A hodně se mi líbila ta poznámka o tom zvonění na kamarády v dětství. Díky bohu jsem to zažila taky a čas od času si na to vzpomenu, jak to bylo fajn, tak díky, žes mi to zase připomněl.

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 29. května 2014 v 18:23 | Reagovat

Takovej normální pohoda den, ne? :-D
Mimochodem- čmeláci jsou svině. :-D

3 Narween Black Narween Black | Web | 29. května 2014 v 20:08 | Reagovat

Ten začiatok mi zlepšil deň minimálne o 100% :D Ja by som ihneď utekala kadeľahšie. Riadne sa totiž bojím hmyzu ako sú osy, sršne a čmeliaci... brrr... to už radšej pavúci.

4 Hope Hope | Web | 29. května 2014 v 21:44 | Reagovat

Když u mě v pokoji něco takovýho bzučí jsem taky děsně naštvaná :D nejhorší je vzbudit se v noci a zjistit, že tam bzučí komár -.- :D
Nejvtipnější byla ta část s kraťasama, zasmála jsem se :D
Máš vážně neskutečně zajímavý a poutavý styl psaní! :)

5 Robka Robka | E-mail | Web | 29. května 2014 v 22:07 | Reagovat

Máš dobrý vypravěčský styl, nedá problém si příběh představit.
Kukla je sympaťák. Bydlet v boudě v lese byl taky můj dětský sen. A hudba je lék, to jo. :-)

6 Sasha Sasha | Web | 30. května 2014 v 16:11 | Reagovat

skvelo píšeš :D :))
akurat som sa dostala na blog po dlhom čase a našla komentár od teba a prišla hlavne podakovať za pochvalu svojho hudobného vkusu ! :)

7 Hubert Hubert | E-mail | Web | 30. května 2014 v 16:20 | Reagovat

Díky všem za komentáře! Vážně umíte potěšit :-)

[6]: Dík! Já začal po dlouhé době sem něco přidávat a po ještě delší době prolízám cizí blogy. A jen zírám, kolik lidí se hlásí ke kapelám jako The Beatles, Led Zepp, The Doors, Pink Floyd atd. To je prostě paráda! :D

8 Holy Holy | Web | 30. května 2014 v 16:59 | Reagovat

ta písnička co máš v menu je naprosto dokonalá, zbožňuju jí..!
'Narodil ses jako tupej čmelák a zdechneš jako tupej čmelák!' :DDDD to mě rozesmálo
Musím říct že příběh který píšeš mám živě před očima, což se mi když čtu povídky ostatních moc často nestává..:) tvůj styl psaní a otevřenost mě hrozně baví! :)

9 Víla Víla | Web | 30. května 2014 v 18:11 | Reagovat

Po tom, co jsem dneska při svítání nadávala ptákům před oknem, aby sklapli, že chci spát, mě čmelák fakt pobavil :D stejně tak debata o kraťasech :D
Jeden příběh a zároveň pokaždé úplně jiná nálada, to je prostě skvělý! :)

10 Sentencia Sentencia | Web | 31. května 2014 v 12:11 | Reagovat

vlastně ani nevím, jak tenhle článek okomentovat :) to se mi moc často nestává... působí na mě tak krásně nostalgicky... začátek se čmelákem je vážně úžasný. Já zažívám něco podobného každé ráno, ale se svým kocourem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama