Malé věci 2. část

26. května 2014 v 11:06 | Hubert |  Malé věci
Zapadli jsme do poloprázdnýho gůglu. Nápis "Restaurace gůgl" už zmátl hodně lidí. Vevnitř je totiž všem jasný, že tohle restaurace rozhodně není. Nechutnej pajzl, kde u vchodu se na vás vyvalí puch moči z pánských hajzlů. Sem byste asi nevzali svou holku na slavnostní večeři, k příležitosti postoupení na další metu. Leda že by to byla zasraná gamblerka. Nebo holka se kterou během chladných nocí sdílíte popelnici na kartony. Ale s takovou byste asi další metu ani neslavili. Tu byste obtáhli už v té popelnici. A pak slavili, že jste chytli jenom kapavku a žloutenku typu A.

Gůgl, ač nevábného vzhledu, je vlastně kouzelné místo. Neběhají tady sice skřítci, fauni a minotauři. Ale je to místo, kde se střetávají generace ochlastů, feťáků, študáků, dělníků a vypatlanců všeho druhu. Což je občas podobné. Jsou tu tací, kteří sem chodí už přes dvacet let a pamatují ten krásný měsíc, kdy to ještě byla prý docela hezká restaurace, kde se i vařilo. Teď vám tady dají tak maximálně kus sýru s plísní, která tam není záměrně nebo slaný tyčinky. Ale pivo je tady dobrý. Starý štamgasti pijí vodovou desítku, blbečci co ustavičným chlastáním nejlevnější vodky ztratili chuť, si dávají jedenáctku s rezavou pěnou. A my chytří pijem dvanáctku, která je prostě poctivá. Je tu i možnost sportovního vyžití. Šipky a fotbálek jsou samozřejmostí. Když máte chuť i na trochu adrenalinu, stačí polohlasem pronést "Za komunistů tady bylo líp.". To je teprve to správný vzrušení, při kterým lítají stoly, flašky a hlavně facky umaštěných štamgastů. Máme tu i kulturní koutek s jukeboxem. Moc kvalitní hudby v něm není, tak ustavičně hrají Mötorhead.

Když sedím v rohu místnosti na své oblíbené rozvrzané židli, vedle mě Johnny B hltá zvětralou dvanáctku a naproti se přes vousy kření Mantras Chillovi, kterýmu se navalilo po dvojitým rumu, cítím naprosto jasně, jak pomalu stárneme. Neviděl bych to nějak dramaticky, ještě pořád jsme dost mladí. Ale nadobro pryč jsou ty časy, kdy jsme pod záminkou fotbálku chodili na hřiště přes plot očumovat prvačky z vedlejšího učňáku, co zrovna měli hodinu tělocviku. Teď už ty holky vyrostly a mají děti. A my se znuděně pachtíme prací, chlastem a zasíráme si život divnými činy a rozhodnutími, o kterých jsme dřív ani neměli páru.

Z mých myšlenkových pochodů mě vytrhnul postarší chlapík, kterému se tady neřekne jinak než Tmář. Muž strhaný životem. Tmář je známý svou věčně melancholickou náladou. Moc toho nenamluví, ale když už, tak jeho slova všem proniknou do hlav jako kouř z jointu do plic. A zůstanou tam, dokud se jimi člověk nedusí. Nikdo ho vlastně nezná, prý byl takový vždycky. Někdo říká, že mu zemřela dcera a proto je takovej. Někdo zase žvaní cosi o psychické poruše. Já bych ale řekl, že ten chlap to má v hlavě v pořádku. Rozhodně víc v pořádku, než většina z nás.

Normálně si sedá k baru, aby byl uprostřed dění, ale zůstal přitom v klidu sám. Jenže dnes z něj ten smutek přímo páchne. A smutnej člověk nemůže být sám. Tmář to dobře ví.

Objednal si jeden velkej rum, s předstíraným úsměvem nám kývnul na pozdrav a sednul si k našemu stolu. U stolu je ticho. Všichni čekají s čím za námi Tmář přišel. Jen Lemmy Kilmister řve z repráků svoje "Overkill! Overkill!". Tak se napil rumu, chvíli pozoroval poloprázdnou skleničku a pak zvednul oči.

"Jaro jsem měl rád. Přinášelo do života radost po zdlouhavé zimě. Květiny a stromy začali kvést, ptáci zpívali a milenci se milovali. Jenže poslední roky mě vždycky zklamalo. Je jako výkladní skříň, ve které jsou všechny ty krásné barvy, vůně, pocity štěstí a zamilované tváře. Ale jsou za sklem a já se na ně můžu jenom dívat." řekl hlubokým hlasem.

Pak zvednul celé své křehké tělo, přinesl na bar prázdnou skleničku a kovový pade, promnul si smutné oči a klidným krokem odešel.

"Naděje umírá poslední, ale umírá. Tralalá." perfektně shrnul jeho slova Johnny B citací Vypsané fixy.

A bylo ticho. Dokud jsme nešli domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 26. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Tenhle článek mi neskutečně stylem psaní připomněl Tanu Frenchovou (irská spisovatelka detektivek, kdybys neznal) (a ber to rozhodně jako lichotku!).
Tmář vypadá jako chytrý člověk. To, co řekl zní zajímavě. Melancholik, jak vyšitej.

2 Víla Víla | Web | 27. května 2014 v 16:13 | Reagovat

Pořád nechápu, jak to děláš, že do toho člověka tak vtáhneš :)) Spolu s první části jsem to přečetla jedním dechem. A jak řekla slečna nade mnou. Myšlenka Tmáře se mi jako melancholičce neskutečně líbí :)

3 Angie Angie | Web | 27. května 2014 v 18:52 | Reagovat

Mně vždycky tak trochu dojme, když někdo píše a zmiňuje ve svých textech hudbu, kterou znám:)

Přišlo mi, že to čtení nějak moc rychle uteklo, čtu, čtu a najednou konec. Nečekala jsem, že to bude tak bezprostředně navazovat na první část, ale bylo to milé překvapení, alespoň nám byl osvětlen gůgl.

Postavy typu Tmáře jsou vždycky zajímavým zpestřením. Většinou přicházejí, ovlivní postavy a odcházejí, tak jsem zvědavá, jestli dostane nějaký větší prostor.
Nejvíc se mi líbilo toto: "Já bych ale řekl, že ten chlap to má v hlavě v pořádku. Rozhodně víc v pořádku, než většina z nás." Sedí:)

4 Robka Robka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 20:56 | Reagovat

Mně to atmosférou připomnělo "A bude hůř..." Jana Pelce a taky to ber jako lichotku, je to má oblíbená kniha.:-) Tyhle příběhy z putyk nabízí možnost rozehrát charaktery různých lidí - jako je třeba melancholik Tmář. Je tady sice jen naznačen jeho příběh, ale zajímá mě, jestli se ještě v gůglu objeví.

5 Hubert Hubert | E-mail | Web | 28. května 2014 v 13:48 | Reagovat

[1]: Tu dámu neznám. Něco jsem si o ní přečetl a dost možná zabrouzdám do její tvorby. Díky za tip a komentář :-)

[2]: Mám teorii, že pokud mě to baví psát, tak je šance, že to bude bavit i někoho číst. Jinak fakt nevím, čím to je :D

Postavu Tmáře ten příběh potřebuje. Já ho potřebuju. Je pro mě důležitý, aby to bylo jako v životě. Nechci psát jen veselý věci a být přehnaně hedonistní. Zároveň je hloupost psát jenom smutně, když se tak rád směju :-)

[3]: Máš prostě dobrej hudební vkus! :D Díky za přečtení a komentář :-)

[4]: "A bude hůř..." mám už delší dobu v plánu přečíst. Ale je toho moc. Teď jsem se zaměřil na beat generation. A to nevím, po čem skočit dřív :D Díky za přečtení :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama