Malé věci 1. část

22. května 2014 v 19:11 | Hubert |  Malé věci
"Pro někoho malá věc, může být pro druhého celý svět."

Sedíme trochu napití, trochu zhulený a strašně moc otrávení na lavičce před hospodou. Jsem tam já, Chill, Johnny B a ještě někdo. Nějaká holka z vesnice, co sem přivedl Chill. Mám hroznou paměť na jména, takže nevím jak se jmenuje, ale dost možná ji Chill ani nepředstavil. Je hezká, má takovej naivní a namyšlenej výraz, jako princezna z pohádky. Oblečená trochu do punku. Starý roztrhaný kecky, těsnou koženou bundu a kraťoučký džínový kraťásky, ze kterých se tyčí dlouhý bílý nohy. Z pod bundy jí svítí bílý triko s nápisem "London calling", odkazující na slavnou píseň punk rockové legendy The Clash. Když nad tím přemýšlím, ta holka je zatraceně sexy. A má styl, to se musí nechat. Moc nemluví a asi se jí vůbec nelíbí, jak si ji prohlížím. Ale nemám nic lepšího na práci, tak to holt musí chvíli vydržet.

Chill s Johnnym B vedou nekonečnou debatu o tom, která deska The Beatles je pro hudbu nejzásadnější. Ta holka se je snaží poslouchat, ale je moc zhulená a nepochybně ji znervózňuje jak na ni koukám, a tak evidentně netuší, o čem je vlastně řeč.

"Abbey Road je nejzásadnější dílo moderní hudby." nepříčetně haleká Johnny B.

"Ale kdyby nevydali Revolver, tak nikdy nevznikne nějaký Abbey Road. Při vší úctě k té desce." překřikuje ho Chill.

Oba dva jsou úplně mimo. Nejzásadnější je "seržant pepř" a kdybych jim to řekl, tak mi určitě dají za pravdu. Ta jejich hádka je ovšem tak trochu komická a vlastně mě vůbec nezajímá, takže je v tom nechám. Po chvíli jsem si všiml, že ta holka má za sebou futrál na kytaru. Asi jsem přes ty nohy nechtěl vidět nic jinýho.

Povídám... "Máš v tom i kytaru nebo se někam stěhuješ a používáš to místo kufru?"

Ušklíbla se. Ne nějak naštvaně, spíš trochu roztomile. Dost možná se mnou flirtuje. Jenže je možný, že přemýšlím jenom pérem a všechno mi teď bude připadat jako náznak flirtování.

"Jo, kvůli tomu se mnou vlastně přišla. Chce prodat kytaru, co je v tom futrálu. Nemám pravdu krásko?" mrknul na ni Chill.

Kývnula na souhlas a otráveně nahodila svý hnědý oči nahoru. Ještě pořád jsem přemýšlel, jestli to ušklíbnutí mělo co dočinění s mým šarmem.

"Tak nám ji ukaž. A pěkně pomalu, ať si to trochu užijeme." prohodil Johnny B.

Vytáhla nádhernou bílou les paulku s černým lemováním. Trochu odřenou, ale aspoň bylo znát, že ten nástroj byl dost hranej a měl duši.

"Přesně takovou měl starej Necro, než se předávkoval herákem, udusil zvratkama nebo ho zavřeli. Bůh ví, co s tím zmrdem dneska vlastně je. Říkal jí motorovka, protože když se do ní opřel, měla přesně takovej zvuk. Chudák si moc nerozuměl s ladičkou. Teď se tak krásný kytary snad ani nevyrábí. Všechno jde stejně do hajzlu, tak na co by se vyráběly." procedil věčně nespokojenej Johnny B.

Starej Necro hrával v kapele Totální Mediální Masáž, zkráceně TMM. Byl to pořádnej nářez. Měli garážově chrčící sound a říkali, že hrají ostřejší punk. Ale znělo to jak thrash metal s punkovým zpěvákem. Něco jako amíci D.R.I. Nikdo krom Necra na svoje nástroje neuměl hrát. Na koncertech to bylo stejně jedno, protože těch pár posluchačů, co na ně chodili, byli sjetý nebo příšerně ožralý. A Necro byl ožralej taky. Úplně vždycky! Po pátým songu se totiž otevírala flaška tequily. To pak nikdo nevěděl, jestli zahrají ještě patnáct songů nebo jenom dva. Jak čas ubíhal a Necro stárnul, tak to většinou už byly jenom ty dva. Taky pamatuju, že v době, kdy ta celá místní scéna společně s TMM pomalu začínala jít do hajzlu, chodil Necro s jednou krásnou ženskou. Zpětně si říkám, že vypadala jako Maryl Streep ve filmu Lovec jelenů. Vím, že vždycky voněla po levandulích. A měla takovej ten živočišnej výraz v obličeji a neskutečně hluboký oči, ve kterých se člověk topil, když se zadíval příliš dlouho. Skoro se k Necrovi nehodila, byla to taková dáma. Věčně veselá a Necra milovala. On samozřejmě miloval ji a fakt moc. Jenže taky miloval chlast a ona ho opustila. Necro pak rozpustil TMM a jejich basák Feldy nadával, že je ta ženská jako Yoko Ono. Rozvracečka kapel. Jenže za tohle nemohla ona.

Necro tvrdil, že láska musí bolet aby byla sladká. Jenže ho bolela až moc.

Naposled jsem ho viděl na jedné párty ve staré garáži. Přinesl si tam desku Led Zeppelin II. Tvrdil, že je to nejlepší deska, kterou kdy slyšel. Pak se příšerně ožral, dal přes hubu Mantrasovi a zmizel, už navždycky. Druhej den ráno jsem tu desku viděl zlomenou před garáží. A tak nějak asi skončil i Necro. Zlomenej.

Od tý doby občas barman v gůglu naháže do jukeboxu kilo a pustí obě demíčka "Princezna je ožralá" i "Živá totální masáž". Je to strašnej chlív a ty písničky jsou docela hrozný. Ale tu osobitou sílu to i po letech neztratilo. Tak snad ji neztratil ani Necro, ať už je kdekoliv.

Ale to jsem trošku odbočil. Já to tak občas dělám. Když je toho v hlavě moc, musí to ven všechno, říkávala mi babička.

Tak jsme si obdivně prohlíželi tu kytaru. Nezahráli bysme na ni ani blbý "Smoke on the water", ale vyjevení jsme z ní byli, o tom žádná.

"Tak koupíte ji někdo? Vážně bych se jí potřebovala zbavit."

"Klid holka. Tihle homouši by ji po chvilce hodili mezi ostatní hračky, se kterýma si už nehrají. Že Johníku, co asi tak dělá
Neona? Já měl namysli jinýho typa, co by o tvou sekeru mohl mít zájem." řekl Chill.

Johnny B ho poslal do prdele a zapálil si krátkou startku. Neměl rád blbý kecy na svou ženu. Neona je trochu zvláštní holka. Moc se mezi náma neukazuje. Nekouří, nepije, práska si taky nedá a rock 'n' roll nesnáší. Tak co by s náma taky dělala, že. No a kolují zvěsti, že Johnny B s ní už přes půl roku nespí. Proto ta stupidní narážka Chilla. A proč se jí říká Neona? No to je přece jasný. Když se do ní totiž Johnny B zamiloval, s nadšením vykládal, jak ta holka úchvatně září.

Jen co Johnny B dokouřil, začal se k nám vláčným krokem šourat Mantras s typickým plnovousem, černou košilí, kovbojským kloboukem a černými brýlemi. Zahodil půlku těžké camelky a ďábelsky se zasmál.

"Copak je to za krasavici?" zahlásil Mantras bez pozdravu.

"To je Michelle a přišla ti něco ukázat."

"No to je krásný dřevo, fakt krásný!"

"Michelle! Tak se jmenuje!" řekl jsem si pro sebe.

Michelle se trochu urazila při zmínce o dřevě, ale záhy pochopila, že Mantras má na mysli tu její kytaru. Ten se začal rozplývat a hned nabídnul částku, za kterou ji koupí.

"Pět gramů a litr k tomu. Víc toho nemám, tak se zahojíš penězma."

Michelle nevypadala, že by měla v plánu smlouvat. Ten fet potřebovala víc než kytaru. Tak sbalila sáček se štěstím v prášku, litr a zmizela. Ještě než zacházela za gůgl, před kterým jsme stáli, laškovně se otočila a mávla.

"Ta bude jednou za ten fet i šlapat. To je jasný." řekl Mantras, usmál se přes vousy a jemně drknul do strun.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 22. května 2014 v 19:46 | Reagovat

obdivuji lidi co umějí takto psát

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. května 2014 v 17:50 | Reagovat

Dobře napsané, pěkně se to čte

3 Angie Angie | Web | 24. května 2014 v 19:48 | Reagovat

Netušila jsem, co od toho čekat, ale strávit pár minut čtením mi není lito.
Líbilo se mi to a pobavilo. Dokázala jsem si to živě představit. Když je to tedy 1. část, doufám, že se v brzké době objeví i další:)

4 Robka Robka | E-mail | Web | 25. května 2014 v 22:13 | Reagovat

Píšeš čtivě a umíš navnadit. Líbilo se mi to - a ne jen pro tu zmínku o Led Zeppelin II.:-) Těším se na další část.

5 Hubert Hubert | E-mail | Web | 28. května 2014 v 13:53 | Reagovat

[1]: Díky :-)

[2]: Jsem rád, že se líbí :-)

6 malé srdce malé srdce | Web | 3. července 2014 v 21:48 | Reagovat

UFF... jsem velmi překvapený, jak se to dobře čte. Začal jsem to číst jen tak pro zajímavost, jestli mě to nějak chytne a ono mě to člověče chytlo až jsem to přečetl jedním dechem. Určitě si přečtu i ostatní díly, jsem zvědavý, co za příběh se z toho vyklube.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama