Duben 2013

Vesmír, který toužím objevovat

15. dubna 2013 v 12:35 | Hubert |  Život co mi uniká mezi prsty
Dlouhý čas pozoruji slunce, padající za kopec. A nepozoruji jej sám. Kolem běhá mladý zajíc. Něžně laská půdu svými tlapkami. Sem tam se zastaví a nervózně se rozhlédne po krajině. Pak zase nadšeně a bezstarostně skotačí. Jako by nikdy neměl zemřít. Jako by les kolem něj nehořel. Vše je v plamenech, jen ten kus nevinné půdy, zdá se být ohněm netknutý. Sem však také přijde. Vše je totiž v plamenech. I naše láska hoří. Snad je to dobře. Snad nikdy nevyhoří. Vyprávíš mi o snech, o tvých sladkých snech. Utápím se ve tvé bezbřehé fantazii. Zhypnotizovaně tě pozoruji a ty stále mluvíš, nemám sílu tě přerušit, jak to tak rád dělám. Dnes ne. Dnes nejsem schopen slov.

"Posloucháš mě vůbec?" řekla jsi najednou.

Musím se usmát. Přece víš, že tě poslouchám vždycky. Víš to. Tvůj úsměv tě prozrazuje. Dokážu v tvém obličeji snadno číst, přičemž stále zůstáváš záhadnou a tajemnou. Přesně takovou, jakou tě chci mít. Jarní dny naplnily naše těla láskou. Víc se jí tam už snad ani nemůže vejít. Mám ve zvyku v takových chvílích uvažovat, kdy to krásné skončí. Všechno krásné přece jednou skončí. Jenže s tebou nemám vůbec čas, se k takovým myšlenkám dostat. Jsem natolik omámen tvými slovy, pohyby i tím naprosto roztomilým úsměvem, že prostě věřím, že to neskončí. Jsem zjevně dostatečně naivní. Konečně.

"Mně se dneska zdálo o mém krásném domě, o kterém se mi zdá už hrozně moc let. A vždycky se v něm bojim bydlet. Je hrozně obrovskej a přenádhernej. Ty bys tam taky nebyl, kdybys ho viděl! Musí se totiž opravit .Je někde hluboko v lese a jde se tam strašně dlouho. A mám tam krásnou skříň. Dneska jsem se snažila z tama odtáhnout různej bordel, co tam nechali feťáci. A až ho najdu někde, kde existuje, tak ho koupím. Lásko, budem bydlet na hradovým zámku! Budem tam mít hromadu místností, proto se tam taky bojim bydlet. A jsou tam krásný dřevěný schody, hned u vchodových dveří. Hrozně krasně křupou jak po nich jdeš. No křupou, já si nemůžu vzpomenout na to dobrý slovo, jak se to jmenuje. Jo! Vrzají!"

Ta tvoje úžasná fantazie. To neskutečné nadšení, které dodáváš každé větě, kterou vyřkneš. A jak záříš! Na obloze s diamanty. Když jsem ti trapně zpíval, ať mě miluješ, bylo to jistě tím, že jsem prostě měl v hlavě tu jednu chytlavou písničku. Jenže do té hlavy se mi dostala díky tobě. Tobě a tomu co z tebe vyzařuje. Co ovlivňuje každé hloupé slovo, které řeknu. Každou cestu, kterou se chci vydat. Většinou přesně vím, co chci psát. Jenže když píšu o tobě, je to pro mě neskutečně těžké. Nedokážu totiž slovy vyjádřit všechny ty pocity. Nedokážu slovy popsat, co všechno pro mě znamenáš. Jsi vesmír, který toužím objevovat. I kus domova, kam se chci neustále vracet. Máš obrovskou moc, která mě ovládá. A já se tou mocí nechávám ovládat.

Slunce již je za kopcem a plameny jsou pryč. Žádné tu ani nebyly. To jen slunce tak silně zářilo. Dlouho se tu neukázalo, tak jsem téměř zapomněl, jak silnou energií umí nabít. Jeden plamen tu však zůstal a je silný. Tak trochu přiložíme, ať jen tak nezmizí.


P.S. pokud Vám to připadá přeslazené, tak vězte, že původní verze byla ještě sladší! :D

Lež

9. dubna 2013 v 12:10 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Jedna lež střídá druhou, postupně přibývají. Aź jich je tolik, že je ani nemusíš říkat. Z hlavy ti doslova vytékají. Chceš se usmát, ale nedokážeš to, protože všechny ty lži, ti nedovolí nic. Zamotal ses do toho tak, že tě z toho má šanci dostat už jen jedna věc. Pravda.
Odporná, brutální a naprosto zákeřná pravda. Všichni kolem ji odhánějí. Téměř ji zakazují. Nikoho už nezajímá. Je totiž surová, příliš zlá. Nevyvolá ten opojný pocit klidu jako to umí lež. Ta je přece nevinná, neublíží, nezraní.
Jenže po nějaké době, si tě pravda najde. Zákeřně se ti dostane pod kůži a pronikne až do hlavy. Tam rozháže vše, na co příjde. Vyděsí lež a probudí svědomí, které do té doby dělalo jako že neslyší. V tu chvíli se pravda dere na povrch. A ty nejsi schopen ji zastavit.
Víš, že to bude bolet. Ale snad ne tak, jako neustálé přiživování těch lží. Možná tím ztratíš spoustu věcí, možná tím ztratíš úplně všechno. Ale něco tím určitě získáš. Něco, co jsi dlouho neměl.