Dokud to světlo nezhasne

5. listopadu 2012 v 8:38 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Přes ten tmavý oblak vypadá nebe jako mrtvé. A to ještě před pár dny bylo plné života. Ležím pod ním a zoufale hledám slunce, jehož paprsky mě na chvíli odnesou na rozzářený svět. Jenže to je kdesi v černé díře. Bez náznaku světla. A na mé bezvládné tělo dopadají kapky deště. Možná smijí hříchy, snad chladem utěší srdce. Ale určitě neodplaví mé myšlenky pryč z hlavy. Pomalu se však zvedám ze země, nechci na ní ležet už ani minutu. Nehodlám ukazovat svůj zoufalý pohled. Trhám bledé květy a kráčím k místu, kde si slunce vykopalo hrob. Viděl jsem jej tam. Sklíčené a špinavé. Přesvědčené, že světlo už lidé nepotřebují. Vážně uvažuji, že si tam za ním lehnu. Že jej poctím svou přítomností a společně opustíme tento svět. Protože to světlo v duši, už bolestně zhasíná. Jenže ono to nejde tak snadno. Když člověk ucítí sebemenší kousek naděje, měl by se jí držet, měl by ji přivítat s otevřenou náručí. A pevně ji držet, ať tě znovu neopustí.

Došel jsem až k černé díře, kde smutně leží slunce a vyhlíží postavy s kamením v rukách. Pomalu se blíží a něco nesrozumitelně křičí. Déšť již proudí ohromnou silou, jako by měl brzy přinést zkázu. Začal jsem naštvaně křičet na slunce, ať toho už nechá. Vhodil jsem do té květoucí hrobky bledé květiny a natáhnul ruku. Snad se jí slunce chytí. Snad to nevzdá.

"Slunce vstávej! Tohle se fakt vydržet nedá..."

Potutelně jsem se usmál. To moje duše potřebovala, už se v ní znovu probudilo to zkomírající světlo. Den by měl už pomalu začít. A nechci další černý den. Ten mě nezajímá, nemá co nabídnout. V něm nemám proč žít. Tak skáču dolů za tím zoufalým sluncem. Je hlouběji než jsem čekal. Ale už si nechci vedle něj lehnout. Už totiž nejsem zoufalý. Světlo, které v mé duši znovu svítí, naplnilo celé tělo energií. Slunce jako by mě vůbec nevnímalo. Tak si jej hážu na záda a pomalu se s ním začínám škrábat nahoru. Ven z téhle černé díry, bez kousku naděje. Každým centimetrem cítím, že světlo uvnitř mé duše, svítí čím dál víc. Že proudí ven z mého těla a pociťuje ho i slunce, které začalo to světlo čerpat. Déšť už pomalu ustává a když jsme vylezli z té černé díry, vyčerpáním jsem lehnul na zem. Pak jsem si uvědomil, že nebe jakoby ožilo. Není temné a chladné. Hraje barvami a celý svět se rozzářil. Slunce totiž už znovu nadšeně svítí. A paprsky mě hladí po tváři.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katjesska. Katjesska. | Web | 6. listopadu 2012 v 0:42 | Reagovat

Vlastně v tom vidím strašně moc metafor, asociací a přemýšlím i nad spojitostí s tvým minulým článkem, ale nechť mi to zůstane zatajeno...:)
Ztrácím se v těch dokonale napsaných řádcích, ale obdivuji tebe. A Slunce. A držím mu palce. Protože každé slunko v duši si zaslouží péči a důležitost..:)

PS..slovo penál považuji výsostně za normální. Ale různá města jsou různá města.:D

2 víla víla | Web | 7. listopadu 2012 v 16:05 | Reagovat

To světlo tě dělá přesně takovým, jaký jsi, tak už víckrát nedopusť, aby zhaslo. Bez slunce se totiž žít nedá. ;)

3 Hubert Hubert | Web | 8. listopadu 2012 v 8:36 | Reagovat

Dík holky! :)

P.S. nebude my tři takový ty SBéčka? :D

4 víla víla | Web | 8. listopadu 2012 v 12:45 | Reagovat

Jestli chceš být SBéčko, tak si nás musíš dát žůžovým písmem do menu, ať všichni vidí, jak moc nás lovískuješ, mUcQ :*  :D :D

5 Hubert Hubert | Web | 8. listopadu 2012 v 13:51 | Reagovat

Chce se mi zvracet :D

6 Katjesska. Katjesska. | Web | 8. listopadu 2012 v 14:27 | Reagovat

Mně víc.:D
a musím tě opravit:*Jak moc nás lowískujesh!:D

7 víla víla | Web | 8. listopadu 2012 v 15:05 | Reagovat

ty sis začal :D  
ale na to "w" jsem neměla žaludek ani já :D

8 Hubert Hubert | Web | 8. listopadu 2012 v 15:38 | Reagovat

Začal, ale netušil jsem, co za prasárnu tím vyvolám :D

9 Katjesska. Katjesska. | Web | 8. listopadu 2012 v 15:53 | Reagovat

xD

10 víla víla | Web | 8. listopadu 2012 v 16:05 | Reagovat

:D To jde vidět, že mě ještě ale vůbec neznáš.
(A ten příběh si tady by si zasloužil inteligentnější komentáře než o SBčkách... :D)

11 Katjesska. Katjesska. | Web | 8. listopadu 2012 v 20:08 | Reagovat

Mno, já jsem sem původně chtěla přidat komentář "To yE Ta dNeShNiIi gEnErAcE=D", ale přišlo mi to už trošku moc.. :D

12 víla víla | Web | 8. listopadu 2012 v 20:25 | Reagovat

:D :D

"..A od té doby o Hubertovi neslyšely, protože ho trefil šlak.."

13 Katjesska. Katjesska. | Web | 8. listopadu 2012 v 22:29 | Reagovat

Divíš se mu, vílo? :)

14 víla víla | 9. listopadu 2012 v 10:53 | Reagovat

Právě že ani trochu :-)

15 Hubert Hubert | Web | 9. listopadu 2012 v 10:53 | Reagovat

Krásně jsem si zavzpomínal na doby, kdy jsem pod každou povídkou měl tolik komentářů :D

Ale už dost! Děláte mi tady z toho holubník! :D

16 víla víla | Web | 9. listopadu 2012 v 16:30 | Reagovat

vrkůů :D (už jsem ticho, ale tohle si nešlo odpustit)

17 Katjesska. Katjesska. | Web | 14. listopadu 2012 v 21:44 | Reagovat

Myslím, že jsme to tady teď Hubertovi tak zpustošily a znesvětily, že není schopen sem dál psát.  xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama