Ona je pryč. Pryč.

16. dubna 2012 v 14:51 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Mlčky pozorovat bílé mraky, jak pomalu tančí po obloze. A sluneční paprsky, jak prosvítají těmi mraky. Je ráno a princezna ještě spí. Těžko hledám sílu a hlavně odvahu ji vzbudit. Vytrhnout ji ze snu a nelítostně vrátit do ospalé reality. Všude je ticho a podivný klid. Zdá se, že už to jsou týdny co naposled někdo promluvil. Už jsou to týdny, co tady jen tak sedím, pozoruji okolí a snažím se nevzbudit tu krásnou princeznu, která leží vedle mě.

Podivná mystika těch okamžiků. Smutných stínů, držících si od tebe odstup. Jsi to ty, kdo se probouzí se západem slunce. Jsi to ty, kdo mlčky pozoruje měsíc, když se smutně loučí s nocí. Tak krásná, tak děsivě upřímná. Vím, že jsi skutečná a přitom jako ze snu. A že ďábel se bojí tvého smíchu. Jako já se bojím tvých slz. Hlas boží neuslyšíš přes neustálý křik zoufalých. Svým úsměvem rozehříváš mé srdce a zároveň v něm zanecháváš bolestivé rány, ze kterých vytéká krev. Když paprsky slunce dopadnou na tvou bledou tvář, rozkveteš jako krásná květina. Přitom tvá duše hnije, aniž by si toho někdo všimnul, aniž by ti někdo byl schopen pomoci. Nejsi anděl. Možná jen ten, co upadnul v zapomnění a přitom odmítnul sloužit peklu. A přitom smutně odříkával modlitbu, kterou nikdo nevyslyší.

Trvalo roky, než jsem se dostal až sem. Po cestě jsem napáchal spoustu škod, ovšem všechny se zdáli být nevyhnutelné. Tolik spálených mostů a přátelství roztrhaná na kusy. S odstupem času, některé ty věci vnímá člověk jinak a na některé úplně zapomene. Ty princezno, pořád ještě spíš. Černí ptáci odlétají s posledními zbytky euforie. S pocitem radosti, která se zdála být nekonečnou. Je trochu chladno a tak se choulím pod tmavou deku. Má na sobě neobvyklé obrazce, ale nechci si je prohlížet. Jen chci na chvíli zavřít oči.

Ve snu se zjevila. Krásná, trochu tajemná, ale mě dobře známá. Každé zákoutí jejího těla, každá piha. Úsměv i ten rozpačitý pohled, když si mne najednou všimla. Je trochu zmatená, protože jen tak stojím. Nemám co bych jí řekl. A nedokážu se k ní přiblížit, protože bych se nemohl dotknout jejích rtů. Jsem jako uražené dítě. Ale musím to nechat být. Protože jsem to tak vlastně chtěl. Protože jedna možnost se zdála být nemožná a ta druhá mne ničila. A ničí do dneška. Člověk by ale neměl nechat minulost, aby jej roztrhala na kusy. Na to je touha po budoucnosti příliš silná. Na to je přítomnost příliš bojovně naladěná.

Sotva po pár sekundách mne budí kapky deště dopadající na tvář. Jsou nepříjemné jako pravdivá slova na duši lháře. Zmateně se rozhlížím. Princezna je pryč! Prázdné světlo uvolnilo místo tmě. Princezna zmizela a já netuším proč. Bez jediného slova, bez posledního dotyku. Trhlina na duši, nelze zacelit. Už do ní proniká všechno to zlé. Jako hadí jed ochromuje celé tělo. Jak mohla jen tak odejít?

Najednou jsem však dospěl k prozření. Vlastní lží jsem omámil svou hlavu. Ty jsi zmizet musela, princezno. Unikla jsi mi z dosahu. Jako lovená zvěř, bojující o život. Přitom stačilo obyčejné slovo - promiň. Chtěl jsem ti to říct mnohokrát. Vážně chtěl. Byla jsi jako týraný pes, oddaně milující svého pána. Jenže to nemohlo trvat věčně. Vzpomínky se bolestně rozletěly, jako střepy uvnitř hlavy. Tvůj strach byl mou neřestí. Tvůj pláč mým úspěchem. Hledal jsem zbytečná slova, výmluvy a nechutné lži. Jen abych mohl být s tebou. Abych ti ukázal, že beze mě nemůžeš žít. Že beze mě žít, si ani nezasloužíš. Tiše jsem vraždil tvou duši, abych naplnil tu svou. Má hlava, zaslepena veškerým hnusem lidstva, ovládala tvé sny, touhy a přání. Prší. A bouře očistí svět od špíny. Jen já tu zůstal. Jsem Noe a ty si byla mojí archou. Teď se topím.

Kam zmizela, se nikdy nedozvíme. Jediné co vím. Ona je pryč. Pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 $tranger ^^ Girl $tranger ^^ Girl | 16. dubna 2012 v 20:51 | Reagovat

Lidé se objevují a zase mizí. Nicméně skvělé. Jako vždy :)

2 Jezurka Jezurka | Web | 17. dubna 2012 v 14:23 | Reagovat

Úžasně napsané! I když smutné, ale určitě se ta pravá princezna najde, pokud ji ještě nemáš.

3 Ophelia Ophelia | Web | 17. dubna 2012 v 21:07 | Reagovat

krásně napsané. moc se ti to povedlo. každý si holt musí počkat. kolikrát jsem přemýšlela o tom, jakej asi je teď člověk, kterej někdy bude mym manželem.

4 Ilma Ilma | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 21:43 | Reagovat

Když se jedny dveře zavřou, několik dalších se otevře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama