Omráčen zvláštní touhou, jako posedlý démonem

24. června 2011 v 12:05 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Vážný, až téměř zasněný pohled do očí. Lehký závan nenadálé vášně. Příjemné očekávání budoucího okamžiku. Nenápadné přiblížení se nevyhnutelnému. Až to najednou přišlo a je to intenzivní, neustále brutálně povrchní. Přesto tak nějak vzrušující. Až to nahání husí kůži. Stát se to jindy, jinde, v trochu jiné situaci. Ale takhle?
Pachuť levnýho chlastu na rtech, ztěžklý pohled nevěry. Cigaretový kouř linoucí se prostorem. Něžná slova, žhavé polibky. Hlas otřásající se vzrušením. Už není cesty zpět. Pohlcen okamžikem se dostávám na druhou stranu. Kde nejsi ty, kde není ani ona. Jsem někde mezi, a pocity jsou bolestivé. Bolestivější však bude rozhodnutí, na jakou stranu se přiklonit. O které straně prohlásit, že je ta pravá. Dva tmavé nereálné stíny se pohybují na pokraji mých smyslů. Dva skrytě okouzlující stíny se přibližují a oddalují, každým slovem, které vyřknu. Každou myšlenkou, kterou uzamknu ve své hlavě. Každým zasraným polibkem a pohledem do očí.
Rozlitá láhev vína, vyhaslé svíčky, prášky na bolest hlavy, roztrhané oblečení. Strach a hnus, stejně jako v Las Vegas. Romantické snění, laciné porno. Nebo snad laciné snění a romantické porno?

"Mám vzít zpět vše, co jsem ti řekl?"
"Nebo pouze, to co jsi chtěla slyšet?"

Všichni tvrdí, že to není možné. Že to je pouhá iluze ovlivňující mou zmatenou mysl. Mám to dostat z hlavy, než mě úplně pohltí. Ale, co když se chci ničit myšlenkou na tebe? Vidím tě, cítím tvé doteky. Takže musíš být skutečná!
Stejně jako krev vytékající z raněné zvěře. Stejně jako člověk, opouštějící svět. Stejně jako tvůj nejbližší přítel. Stejně jako tvůj nejvzdálenější nepřítel. Jsem tu pro tebe a zároveň cítím, že nejsem nikde. Jsem někde mezi vámi. Někde mezi peklem. Někde mezi zemí. V nebi už místo není. Naděje chodí kolem a rány hojí, přesto že srdce předstírá, že ještě stále bolí. Jsem posedlý hloupou představou. Jsem omráčen zvláštní touhou.
Bojovat za něco, i když je jasné, že tím ztrácím všechno. Všechno to dobrý, to zlé zůstane vždycky.
Nudná nedokonalost skrývající se za tím vším. Naprostá šílenost vytryskávající z těla nebohého blázna. Ten stín odrážející se od mých zarudlých očí, unavený, až příliš hladový. Začni křičet, že to nikdy neskončí. Křič, že to už nikdy nebude bolet víc, než to bolí teď.
Jako ostří hladící hebkou kůži. Jako slzy skučící bolestí.

"Vrátím se zpět. Vrátím se zpět pro tebe!"

Provést spoustu odporných činů, neřešit je, vymazat je z hlavy. Nebo je prožívat znovu a znovu. Dokud mé tělo nezhnije, dokud nepříjde trest. Dokud nezhoří má dříve snad čistá duše. Dokud srdce nepukne hnusem.
Jsme mladí a zamilovaní, tak mi neříkej, že to je jen v mé hlavě. Ten cit někam odlítá, jako bílé pírko chycené v průvanu. Už nikdy nedopadne na zem. Zůstane tu jen ta pachuť levnýho chlastu, cigaretový kouř a jedna stará vášeň hnaná nostalgií. Nejspíš zůstane i ten povrchní instinkt. Sténání a slastný křik. Něžná slova, znějící v tu chvíli odporně. Ta slova tě děsí, mě přivádí do varu. Žhavé tělo se pomalu stává vyprahlým. Sladká slova pomalu obrací žaludek. Lež, strach a výčitky. Posedl mě démon. Jen ho nech ať ničí vše, za co jsem tak dlouho bojoval! Všechno je špatně, ale někdo to tak chtěl. Někdo uronil slzu, aby se to nestalo. Sám jsem si zvolil, sám z toho pocitu zešílím.
Když přežijeme tuhle noc, když prospíme tenhle den. Bude možná všechno jinak. Všechno bude špatně, ale chtěl jsem to tak. Chtěla jsi to tak i ty?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | Web | 20. července 2011 v 12:24 | Reagovat

Páni, obdivuju styl psaní... Přišla jsem, přečetla řádek a huh...najednou to bylo přečtený celý XD

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:38 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama