Nehybně stojící postava

16. června 2011 v 12:04 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Nehybně stojící postava s lehce třepotajícím se snem nad hlavou. V něm jsou slyšet zvláštní útržky konverzace. Připomínají podivný bezejmenný dialog, který líčí snový případ dvou zdánlivě neslučitelných existencí.

"Vidíš mi do hlavy a máš potřebu se tak hloupě ptát?"
"S tebou mám důvod chránit se před sebou samým!"

Je to nesmyslný dialog. Nehybně stojící postava se však usmívá. Jako by ten dialog smysl dával. Něco mu připomínal, něco naznačoval. Slova, jenž mají mnoho společného s romantickým kýčem, mu přiváděla zvláštní chvění po těle. Slova, která vyřčena nebyla, očekával s naléhavostí. Najednou dialog ustal. Pocity se začaly nechutně míchat a on cítil vše ve škále od nevinně upřímné radosti, po vztek urvaný z řetězů šílenosti. Blázen je ten, jenž tyto stavy prožívá dobrovolně. Blázen je však i ten, který neví, že něco takového prožívá. A prožívá to každý. Jen nehybně stojící postava, ve velice krátkém čase.

"A potom přijde smrt?"
"Pokud se to před tím, dalo nazývat životem…"

A všichni kolem, křičí, že začalo hořet. To ten lehce třepotající se sen vzplanul nad hlavou nehybně stojící postavy. Kde jsou ti hrdinové, kteří vždy přijdou v takových situacích. Normální příběh, by takového hrdinu měl. Normální život, si však dokáže zachovat originalitu. A hlavní postavu nechá zemřít již na začátku děje, který se vlastně jako děj ani moc netváří. Nehybně stojící postava dál nehybně stojí. Proto se jí tak říká. Neovlivní to ani plameny, které se pomalu plazí na hlavu. Dokonce ani žár, který mu rozpouští tělo.
Před každou bouří nejdřív přichází klid. V tomto případě, je však déšť snášející se z nenadání na nehybně stojící postavu, tím klidem. Situace už není tak vyhrocená, plameny zmizely, hlavní postava neumírá a lehce třepotající se sen zůstal. Už nikdy nebude jako dřív, ale zůstal. Měl by přijít úsměv. Něco jako šťastné objetí. Přišlo však zklamání, kocovina po skvělém zážitku.

"Chceš-li se otočit, klidně tak udělej. Ale pak si nestěžuj, že je to jinak, než sis představoval."
"Slyšíš má slova, ale nepřemýšlíš nad jejich významem."
"Zajímal ses někdy o realitu?"

Dialog už není tak pozitivní, ale není zlý. Je pouze upřímný, jak ten normální život někdy bývá. Čím je upřímnější, tím se stává hůř stravitelným a člověk má někdy chuť tu pravdu vyplivnout, ať dál nekazí dech. Máme možnost bláznivě tančit, žít a zemřít mladí. Máme možnost nehybně stát, trpět všedností a vůbec nežít. Člověk má vždy možnost volby, jen musí počítat s následky.

"Dokud jsme smrtelní, máme možnost volby."

Někdy jsou ty možnosti děsivé, ale nepočítat s nimi, by bylo naivní. Nehybně stojící postava má svou možnost zvolenou. Ale není možné rozhodovat za sebe do budoucna. Nehybně stojící postava, si svůj osud zvolila. Už jí začala litovat? Už začala na rtech cítit hořkost toho rozhodnutí? Jestli ne, tak proč se neusmívá? Proč ten třepotající se sen nad hlavou začal hořet? Proč ten sen, není jako před tím? Proč pláčeš? Proč?

"Protože, takhle originální umí být normální život."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 $tranger ^^ Girl $tranger ^^ Girl | 17. června 2011 v 11:54 | Reagovat

..Protože ty tvoje příběhy nepřestanu milovat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama