Snění, křik a znásilnění 2. část

14. dubna 2011 v 20:38 |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Malý kluk na kraji mostu plive dolů na auta. Vedle něj sedí dívka s černými vlasy spletenými do copu. Něžně se na něj usmívá a pozoruje jak se plivance tříští o kapoty luxusních vozů, náklaďáků a helmy spěchajících motorkářů. Chlapcovi modré oči září životem, jako by mu svítili na cestu. Píská si melodii z reklamy na hrášek v konzervě a dívka se nenápadně snaží dotknout jeho levé ruky. Nakonec ho za ruku vezme a chlapec sebou trhne jako by ho to vylekalo.

"Vezmeš si mě, Jime?" zeptala se dívka.

Chlapec se zamračil, vstal a rozběhnul se přes silnici na druhou stranu mostu. Objevil se mocný záblesk, jekot brzd, zoufalý křik malé holky a tupí náraz předního blatníku do lehoučkého těla malého chlapce. Jim vyletěl do vzduchu, s hrůzným křupnutím kostí dopadl na silnici a kolem něj se objevila rudá kaluž krve. Nebe se zatáhlo, ptáci přestali zpívat a slunce schované za mrakem se rozplakalo.

"19:33. Páni, já spal skoro tři hodiny!"

Vstal jsem a zamířil do koupelny. Opláchnul jsem si obličej a promnul unavené oči. Jsem rád, že jsem na chvíli usnul. Ale trochu mě štve, že jsem se probral tak brzy. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Jimem. V tom snu vypadal znovu starší než dřív. Snad ho ten náraz nezabil. Je to jen postava ze snu, ale pro mě je to v tuto chvíli nejlepší přítel. Až příště usnu, dozvím se, jak to dopadlo. Teď stojím v koupelně a dívám se na sebe do zrcadla. Sleduju, jak se mi rozšiřují zorničky a najednou praskla jedna oční žilka. Trochu jsem se protáhnul, učesal vlasy do normálního tvaru a hodil na sebe nějaké oblečení. Cítím se svěže, jako bych spal víc než jen tři hodiny. Člověk trpící nespavostí by měl využít každou chvíli, kdy se cítí odpočinutý. Aspoň si to myslím. Takže vyrazím ven, mezi ty divný lidi, kterým usnout nedělá problém. Otevřel jsem dveře od bytu a před ním stála dívka. Moc hezká s naprosto pronikavýmy oči. Úplně mě dostala. Každopádně se dost vylekala a já jen tak stál a zíral, co se jako bude dít dál, protože jsem na to byl celkem zvědavej. Jenže se nestalo nic. Ona kývla hlavou místo pozdravu a tak rychle jak se mi připletla do cesty, zase zmizela. Zmocnil se mě pocit, který se těžko vysvětluje. Ta dívka mou náladu úplně změnila. Cítil jsem se zmateně. Najednou se mě nechce ven, přesto jsem vyšel. Vzduch venku byl stejně zvláštní jako jindy, jenže dnes jsem ho nedýchal s nechutí. Dnes ho dýchám docela rád. Štiplavý zápach benzinu moc nevnímám. Bezdomovci polehávající na chodníku totiž produkují zápach, který nějaký benzín bez problémů přebije. Směska levných krabicových vín, starých nemytých těl a ošklivé plísně. Jak já to tady nesnáším.

"Kámo nemáš cigáro?" okřiknul mě jeden z bezdomovců s utrápeným a tak trochu zoufalým výrazem.

Ani jsem mu neodpověděl. Na konci ulice jsem totiž zahlédl tu dívku. Mám jít za ní? Něco mě k ní táhne. Nohy neposlouchají mozek, který ještě stále není přesvědčený, zda je to dobrý nápad. Jednoduše jsem se za ní rozběhnul. Jako bych neměl na vybranou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 23. dubna 2011 v 0:30 | Reagovat

a?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama