Snění, křik a znásilnění 1. část

15. března 2011 v 16:25 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Sedím doma na posteli. Cítím se jako bych měl za sebou dvanáctihodinovou šichtu v uhelném dole. A to už tři dny nedělám nic jiného, než jen polehávám a snažím se usnout. Za celou tu dobu jsem naspal dohromady stěží dvě hodiny. Jsem vyčerpaný, zesláblí a jen jsem zvědavý kdy příjdou ty halucinace, které mají přijít při nedostatku spánku. Slunce už pomalu vychází a já jsem neskutečně zhnusený tímhle světem, svým životem. Tohle se vydržet opravdu nedá.
Trpím silnou nespavostí, nemám však rozdvojenou osobnost a ani po večerech nevyrábím mýdlo z lidského tuku. Prostě se mě chce neustále spát, nemám potřebu si spánek něčím kompenzovat. Nemlátím o sobotách v baru lidi s podobnými problémy. Chci jen večer usnout a probudit se ráno. Jako normální člověk. Nechápu svět kolem sebe, už jen proto, že jsem většinou tak ospalí, že vidím věci, které nejsou. Lidi co stojí hodiny bez hnutí před domem, kde přespávám - teda vlastně jen polehávám a jednou za čas na pár minut usnu. Lidi co křičí, že jsem šílenec. I démony, kteří šeptají ať neusínám.
A tak jediná realita, která mě dává smysl je spánek. A s ním spojené sny.
Z práce mě stejně vyhodili, takže spánek se pro mě stal prioritou. Jsou dny, kdy nezamhouřím oka. A pak jsou dny, kdy jsem schopen usnout všude. Opravdu všude. V kině, autě, obchodním domě.
Když už ale usnu, tak opravdu tvrdě. V tu chvíli se mi zdají ty nejživější sny, jaké si dovedete představit. Poslední dobou se v nich opakovaně objevuje malej blonďatej kluk. Někdy z něj mám zvláštní pocity, jindy cítím, že ho strašně rád znovu vidím.

Je tu zase. Sedí u stolu, na kterém je obrovský dvoupatrový dort se svíčkou v podobě číslice sedm. Vypadá starší než, když jsem ho viděl naposledy. Jako by se mi zdál sen na pokračování. Chlapec má zářivě červené tričko a usmívá se. Kolem něj je spousta lidí, většinou dospělých. Jedna žena si ho fotografuje a něco mu řiká, jen tomu nerozumím. Cítím se, jako bych tam byl. Ovšem nikdo si mě nevšímá, takže jsem vlastně jako neviditelný. Divnej sen. Jiné se mi bohužel nezdají.
Malá holčička s velkými, černými brýlemi, které nejspíš ukradla svému tátovi se směje a vyplazuje na Jima jazyk. Ten se usmívá taky a vypadá šťastně. Jim rozbaluje dárky, všichni kolem se smějí, když rozbalí dětskou kytaru a začne na ni nadšeně hrát.
Lidé si povídají. Vím, že mluví. Jen prostě nerozumím těm slovům. Jako by měly jejich hlasy podívné zkreslení. Rozumím jen Jimovi.
Najednou se kolem začalo něco dít. Slyším ženský výkřik. V místnostni je rušno, všichni - včetně malého Jima, se přesouvají po schodech do sklepa, odkud přišel ten křik. Lidé se na něco šokovaně dívají. Někteří zmateně pobíhají kolem, někteří hystericky pláčou. Vůbec však přes ten dav nevidím, co tam vlastně je.
Lidé se trochu rozestoupili a tak jsem konečně mohl spatřit důvod toho povyku. Na zemi ležel postarší muž, s přeřezanými žílami na rukou.
Malý Jim stojí kousek od něj a zaujatě si ho prohlíží. Ten chlap musel být totální ignorant, když je tohle schopen udělat v domě a ve chvíli kdy se slaví Jimovy sedmé narozeniny. Všichni stále vzrušeně pobíhají kolem, Jim se postavil přímo nad tělo mrtvého a zíral na něj naštvaným pohledem.

"Nenávidím tě, tati!"

Kurva! Já usnul! Skvělý, jen kdyby mě neprobudila televize z vedlejšího bytu. Bydlí tam dva nahluchlí důchodci, kterří mývají televizi tak nahlas, že většinou neslyším tu svoji. Měl bych je žalovat a tu jejich televizi vysoudit. Moje se totiž před pár dny rozbila. Možná to je už déle, tak před rokem. Tak mě napadá.

"A měl jsem vůbec televizi?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily Wednesday Addams Lily Wednesday Addams | Web | 15. března 2011 v 17:51 | Reagovat

Že ty to vždycky dobře napíšeš... :-)

2 Zamocnik01 Zamocnik01 | 19. března 2011 v 22:28 | Reagovat

Nejvic kamo nechapu jak to pises. _:-)
Hey kámo brácho tady Karolíínka ;DD a Sotek xD

3 Petra Petra | Web | 19. března 2011 v 23:41 | Reagovat

Hezký :)
Akorát tam je hodně moc gramatickejch chyb.
zesláblý, myslím mívat a ještě něco tam bylo, ale už jsem moc unavená na to číst to znova :)
Ale jinak pěkný, jako vždycky, ty píšeš dobře :)

4 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 29. března 2011 v 14:51 | Reagovat

Lekla jsem se trochu nadpisu, ale je to zajímavý, ty jsi v tomhle dobrej, sny, halucinace, mísení reality a snového života. Při čtení jména Jim mě napadl Šťastný Jim od K. Amise, sice je to o něčem jiném (trochu víc o něčem jiném), ale líbí se mi to.

5 Míša K. Míša K. | 13. dubna 2011 v 0:44 | Reagovat

zajímavé, moc dobře napsané- vtáhne to člověka do děje a když to dočte,na chvilu se zastaví a zamyslí nad celým příběhem.. :)

6 Bacari Bacari | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:19 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

7 Leoš Leoš | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:18 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama