Těžký jako samotný život

20. února 2011 v 14:00 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Starší než Ježíš. Pro jedince ničivější než válka. Obchází kolem a čeká. Na slabé, zraněné životem. Hledá ty, kteří chtějí zemřít, ale sami to nedokážou. Je to padlí anděl vyhozený z pekla. Smích skrývající pláč. Je to nejlepší přítel tvých nepřátel. Těžký jako samotný život, jen dvakrát tak hořký.
Nejsi jediný, kdo má tento problém. Nejsi jediný, kdo ten problém nechce řešit. Tváříš se jako mučedník bojující za svou pravdu. Přitom však žiješ ve lži, které nelze uniknout. Akceptuješ jeho víru, necháváš se jí ovlivňovat. On za to tlumí tvou bolest. Vymazává vzpomínky. Chce tvou duši, nedostaneš za ni nic. Otupil tvou mysl, aby tě mohl zničit. Jsi si jistý, že to takhle chceš? Radši neodpovídej. Nebylo by ti rozumět. Ten démon se ti směje a bude se smát, dokud tě úplně nesloží. Brzy to přijde. Přestal jsi bojovat. Nechal ses ovládnout. Tvá duše nyní patří jemu. Bůh ti nedokáže pomoct, tomu démonovi totiž říká "synu".
Je v mých silách ti pomoct. Jenže nejdřív musím pomoci sám sobě. Máš strach se zeptat proč. Bojíš se, že jednou přestanu odpovídat. Jsi sám se svým démonem, co požírá tvoji duši. Tu moji už dávno sežral. Čekám na smrt.
Už jsi zemřel? A já ti nedokázal pomoct. Nedokázal jsem ani vstát. Nebo alespoň vzít telefon a něco říct. Máš děsivý výraz v očích. Bratře, takhle to nemělo být. Jsme úplně stejní. Čeká mě tvůj osud. Problémem je, že ty jsi o tento osud nestál. Já ano. Chtěl bych ti to vynahradit. Do konce života si to budu vyčítat. Těch pár dnů už nějak přežiju. Možná to je navždy, ale možná to bylo úplně zbytečné. Zabil tě démon, který požíral tvou duši a mou už dávno sežral. Zabil tě démon, co zabil stovky dalších. A stovky dalších zabije jako tebe. Když jsi křičel, ať za tebou přijdu. Když jsi křičel, že potřebuješ pomoct. Když démon trhal tvé tělo, odpovídal jsem stále stejně.
Všichni jsme smrtelní. Všichni jsme snadno zmanipulovatelní. On toho využívá. Využívá naší zranitelnosti. Naší naivity. Naši víry, že vždycky může být lépe. Dává nám pocit, že s ním nám musí být lépe. Jenže není. Chvíli snad, ale pak už je to jen horší. Dokud nepřijde konec.
Nedotýkej se mě. Nemysli na to, jak se cítím. Utíkej pryč, než ti ublížím. Než, mě démon poručí, abych ti ublížil. Utíkej a zapomeň. Bude to tak lepší. Není důvod si myslet, že se z toho dostanu. Sám jsem to tak chtěl. On zemřel, protože byl sám stejně jako já. Zemřel, protože jsem mu odpovídal stále stejně.

"Promiň, já piju sám."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 20. února 2011 v 17:16 | Reagovat

Když jsem dočetla poslední větu, tak jsem to prostě musela přečíst znovu. A opravdu to děsivě sedí :) Nezklamal jsi. Malý dodatek, nenaštvi se (padlý anděl).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama