Noční obloha je dnes obzvlášť smutná

4. února 2011 v 11:47 | Hubert |  Život co mi uniká mezi prsty
Mraky skrývají něžná světýlka na obloze. Měsíc křičí strachem. Trpí samotou a i ty ho lituješ. Zbytečně.
Lituj sama sebe, svých slov. Svých lží. Stigmata na rukou bolestně krvácí, jenže nikdo je nevidí, jen ty. A tak tě mají za lhářku, dívku zatracenou peklem. Tebe to bolí a bolet to nepřestane. Dokud rány krvácí.
Měsíc schovaný za mrakem tiše zpívá. Jeho hlas je plný smutku a šílené touhy po odpuštění. Obklopen hvězdami, které nechápou o čem to sakra zpívá. Nechápou, proč to dělá. Nechápou, proč to chtěl skončit.

"Jsem lhář a zloděj. Feťák a vrah."

Měsíc je hlupák na kraji propasti. Něco mu řekni nebo skočí. Neříkej, že ho lituješ. Neříkej, že mu rozumíš. Stejně ho nikdy nepochopíš. Jen mu řekni nějakou úplnou blbost. To je možná to, co chce slyšet.

"Máš rád sušený mlíko?"

Stigmata na rukou jsou jen v tvojí hlavě. Bolestivé rány na tvé duši, depresivní stavy. Nepotřebuješ prášky, aby ses jich zbavila. Zvládneš to sama. Jen musíš chtít. Všichni však tvrdí, že ty nechceš. Něco na tom bude. Nebo snad ne? Chceš, aby ti věřili, ale nedokážeš přestat lhát. Chceš, aby ti odpustili, a nedokážeš přestat plakat.
Měsíc tu stojí. Dívá se ti do očí. Nejistý sám sebou. Hvězdy jsou vzdálené víc, než kdy před tím. A i ta, jemu nejbližší se otočila zády. Věříš mu jen ty. Protože lžeš stejně jako on. Nepřestává doufat. Smutek zakrývá smíchem. Smích zakrývá pláčem. A je sám, protože není jako ostatní. Jako hvězdy jeho tělo obklopující.

"Nejsem jako oni, ale můžu to předstírat. Protože oni to tak chtějí."

Nic není zadarmo. A důvěra už vůbec ne. Měsíc je hlupák, všichni to říkají. Neboj se to říct i ty. Slyší to tak často, že tomu sám uvěřil. Vítr ti fouká do vlasů a noční obloha je dnes obzvlášť smutná. Zemřela naděje a měsíc zoufale hledá. Hledá holku, kterou nezajímá co je vlastně pravda. Hledá holku, která bude říkat, co bude sama chtít. Hledá holku, kterou ty rozhodně nejsi. Hledá holku závislou na kokainu.
Noční obloha skrývá své tajemství. Měsíc o něm rád vypráví, vždy když vysvitne slunce. Měsíc je naivní ubožák, který si myslel, že vše půjde samo, dokud bude chtít. Je těžké zemřít, když je noční obloha tak krásná.
Lezli jsme po čtyřech a hledali to své štěstí. Ty jsi vydržela nejdéle a našla jen ničivou kocovinu, kterou ti život přivodil. Řekni to měsíci, když se na tebe dívá. Řekni, že už nemusí lhát.

"Sušený mlíko nesnáším."

Říkáš mu nesmysly a on tě poslouchá. Dokonce ti věří. Možná protože, s ním nemluvíš jako s lhářem. Možná právě proto, že jsi jediná, kdo s ním mluví. A možná proto, že jsi tou holkou závislou na kokainu.

"Sbohem a sorry za tu krev na podlaze!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hubert Hubert | Web | 4. února 2011 v 11:57 | Reagovat

Krátký, ale rozhodně to nejosobnější, co jsem kdy napsal. Možná proto mě to tak děsí...
Třeba to působí jako pitomej emo-blábol, ale kdo bude pozorně číst, pochopí pravý význam tohoto příběhu.

2 Karushka a Adushka Karushka a Adushka | Web | 4. února 2011 v 12:04 | Reagovat

[1]: Náhodou to neni krátký, je to spíše sáhodlouhý...:D Moc pěkný příběh a je to hezky napsané ;O)

3 blogerka-em blogerka-em | Web | 4. února 2011 v 12:50 | Reagovat

Koukni se pls na můj blog a zasoutěž si i o malé ceny ;)
http://blogerka-em.blog.cz/
PS:omlouvám se za reklamu... :)

4 vivienne vivienne | Web | 4. února 2011 v 13:24 | Reagovat

děsivé a cosi v tom je i pravda

5 Katjesska. Katjesska. | Web | 3. listopadu 2012 v 17:42 | Reagovat

Někdy není potřeba rozumět, ale být tu, neodsuzovat, a mluvit, i kdybychom říkali sebevětší hovadiny. Možná, aspoň možná,on ví co hledá.

Promiň, jestli jsem mimo. Vím, že je to rok starý, ale nějak jsem musela.

6 Hubert Hubert | Web | 3. listopadu 2012 v 17:51 | Reagovat

[5]: Opravdu nejsi mimo, tomu věř...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama