Rozhovor s vrahem

25. ledna 2011 v 18:05 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Po silnici uprostřed vyprahlé pouště jede zářivě rudé auto. Slunce ospale vychází, na obloze je jen pár mraků. Silnice vede pouze jedním směrem - rovně. Žádné zbytečné odbočky nejsou třeba. Silnice totiž směřuje přímo k vězení. Touto cestou jezdí hříšníci na smrt. Teď tu jede to zářivě rudé auto. V něm však nejsou vězni, ale mladá reportérka Belzerová a kameraman Higgis, který se snaží neusnout za volantem. Čeká je velká událost jejich kariéry. Rozhovor s vrahem. Je celkem jedno, že mladou reportérku Belzerovou tato událost čeká pouze kvůli tomu, že šuká ředitele televize. Ona je na sebe pyšná. Tímto rozhovorem se dostane mezi elitní reportéry, o čemž snila od doby kdy si poprvé zvládla sama pustit televizi.

"Máš na mysli konkrétního vraha nebo si odchytnem prvního hajzla a toho natočíme?" zeptal se Higgis, když reportérka soustředěně pročítala nějaké papíry.
"Jo, mám na mysli konkrétního vraha. Vypadá trochu jako Kurt Cobain, nemyslíš?" řekla a podala mu jednu fotografii.
"Blázníš? Na tomhle je hned poznat, že je to maniak. Na Cobainovi to poznat nebylo."
"To chceš říct, že Cobain byl maniak?"
"To neříkám. Já si jen myslím, že není normální se jen tak střelit do hlavy..." prohlásil suše. "...takže co víme o našem Cobainovi?" dodal.
"Zabil 30 mladých žen, tři před vraždou znásilnil. První ženu zabil už ve svých dvaceti, ale až před půlrokem se z počtu jeho vražd stala série. Teď mu je 27 a čeká na popravu. Jo a jmenuje se Alfred Machin."
"Alfred Machin? Ten musel mít kvůli tomu křestnímu jménu hodně frustrující dětství. Se nedivím, že se z něho stal vraždící magor."
"Mám tušení, že to bude rozhovor roku!" řekla s nadšením Belzerová.

Po několika minutách byli v cíli. Vězení se zdálo obrovské a takhle uprostřed pouště působilo impozantně. Belzerovou a Higgise přivítal ředitel a rovnou je směřoval k cele Alfreda Machina.

"Počkejte pane řediteli, nešlo by ten rozhovor udělat venku? Na poušti? Myslím, že by to vypadalo úžasně." řekla reportérka a mrkla na ředitele jako to dělá na všechny muže, když něco potřebuje.

Ředitel vězení myslel pérem a tak nadšeně souhlasil, i když si uvědomoval, že to bude chtít zvláštní opatření. Za nedlouho bylo vše připraveno. Dvě židle a za nimi jen nebe a poušť. Reportérka cítila, že tohle bude velký zlom v její kariéře. A byla potěšena, že vše se daří přesně podle plánu. Už se čekalo jen na hvězdu jejího rozhovoru. A poté se objevili dva statní bachaři s obuškem v ruce a za nimi kráčel Alfred ověšený řetězi a pouty. Hned za Alfredem šli další dva bachaři.

"Kurva to rozhodně není Cobain!" řekl Higgis, když Alfreda spatřil.

Reportérka pozdravila Alfreda a chtěla mu navrhnout, aby se posadil. On si však sednul dřív než to stihla říct a místo pozdravu se jen podivně usmíval.

"Můžeme začít rozhovor?" řekla reportérka Alfredovi a když se nedočkala odpovědi tak zmateně kroužila pohledem na ředitele věznice a přítomné bachaře.

Začíná být dost nervózní a děsí ji, jak Alfred s úsměvem, ale soustředěně sleduje kapku potu stekající jí po krku. Tohle bude o dost težší než čekala.

"Jak se jmenuješ?" promluvil Alfred.
"Já jsem přišla udělat rozhovor s vámi, takže pokládání otázek nechte na mě prosím." chtěla odpovědět sebejistě, ale vůbec to tak nepůsobilo.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Alfred znovu, tentokrát mnohem náléhavěji.
"Belzerová." vydechla ze sebe nervózní reportérka.
"Na příjmení ti kašlu. Já chci znát tvé křestní jméno."
"Jmenuju se Annie"
"Annie? Nádherné jméno..." řekl Alfred a reportérka se polichoceně usmála.
"...tak se jmenovala má první oběť." dodal s úšklebkem.

Bachaři pobaveně sledující tento rozhovor si mezi sebou vykládají tak, aby to reportérka neslyšela.

"To už říká asi šesté ženské. A každá nasadila přesně tenhle vyplašenej ksicht!" směje se jeden z nich.

Reportérka snažící se dostat z počátečního šoku se rozhodla, že se začne ptát a bude doufat, že jí Alfred aspoň na pár otázek odpoví. Když to nebude na dokument, tak aspoň na reportáž do večerních zpráv.

"Jak se cítíte v tomto vězení? Jak se vám tu líbí?"
"Jak se mi líbí ve vězení?! Děláte si srandu? Tohle je zamrdaná díra, ze které se nedá zdrhnout. A když, tak je to jedno, protože uprchlíka stejně do dvou dnů zabije poušť." vykřikl Alfred a začal se na židli netrpělivě kroutit.
"Máte mezi spoluvězni nějaké přátele?" řekla reportérka další otázku.
"Já už nechci mezi ty uchýly a vylízaný šílence. Prosím nenuťte mě se tam vracet. Radši mě tady zastřelte. Zastřelte mě kurva!" křičel nešťastně Alfred a pořád nemohl v klidu sedět.
"Proč jste všechny ty ženy zabil?" přešla zoufalá reportérka k jádru věci.
"Seru vám na to! Nějakej zkurvenej rozhovor. Půjdu radši do své cely. Třeba mě ho tam přeblafne nějakej negr. Nejsem teplej, ale rozhodně to musí bejt větší zábava než sedět na poušti, nechat si slunko svítit přímo do ksichtu a do toho si povídat s nějakou krávou z televize!" zařval Alfred, vstal a v doprovodu čtyř smějících se bachařů odešel.

Reportérka stála a s otevřenými ústy sledovala, jak odchází pryč. Alfred Machin a její naděje na úžasnou kariéru.

"Hm. Rozhovor roku!" řekl posměšně Higgis a vypnul kameru.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

Bomba :D takovýhle finále bych tedy nečekala. Už ta věta: tohle kurva rozhodně není Cobain! xD je to děsivý, zároveň vtipný, což se hned tak nevidí :)

2 Ziky Ziky | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 23:37 | Reagovat

jááááj, tak tohle rozsekalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama