Kampaň za věčnou nenávist

2. ledna 2011 v 21:51 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Spousta lidí ti řídí život. Řídí ti život, aniž bys ty lidi někdy spatřil. Aniž by někdy spatřili tebe. Nacházíš se v malém státě uprostřed Evropy. Kde všemu vládne nenávist. Lidé si začali uvědomovat, že bojovat za věčný mír je zbytečné. Vždy se najde blázen, který rozpráší ty milující, kteří prahnou po věčném míru. A tak se lidé naučili nenávidět. Všechno a všechny. Přestali milovat, protože nenávidět je snazší než milovat. Nenávidět umí každý.
Nenávist je všude kam se podíváš. Každý má důvod nenávidět. Řidič autobusu nenávidí svého šéfa, protože nedostal volno během svátků. Poslíček rozvážející pizzu nenávidí pravidelného zákazníka, protože dává malý spropitný. Je to tak snadné, že to dělá každý. A stát to vítá. Podporuje nenávist mezi občany. Čím víc nenávisti, tím větší moc. A tak vytvářejí další věci, které člověk může nenávidět. Vysoké daně, stále se opakující reklamy v televizi. Je to prostě všude. A není jak uniknout. Celá tato činnost se sdružuje pod jedním názvem: "Kampaň za věčnou nenávist"
A v tomto prostředí žije hrstka lidí, kteří nechtějí nenávidět. A tak milují. Jsou něco jako v šedesátých letech hippies. Květinové děti ve státě zhnilém nenávistí. Je jich však stále míň. Jsou postupně pohlcováni systémem, který je dřív nebo později naučí nenávidět. Je to jednoduché. Člověk je tak dlouho utlačován, dokud přestane milovat. A pokud přestanete milovat, zůstane ve vás jen nenávist.

"Věříš, že na každém smetišti může vyrůst květina?" zeptala se dívka, sedící v obětí chlapce na schodech starého domu.
"Kdybych v to nevěřil, tak bysme tu spolu neseděli." zašeptal s mrazivou upřímností.

Ti dva jsou ta květina. A tento stát je to smetiště. Vyprávím příběh, který nemůže skončit dobře. Takové totiž dobře nikdy nekončí.

"Pozor někdo jde." řekla s leknutím dívka.

Chlapec vstal a vyběhnul o dvě patra výš. Je v sedmém patře starého domu a zespoda slyší těžké kroky. Snaží se dýchat co možná nejtižšeji. Není to snadné, je strachy bez sebe. Z důvodu, o kterém vyprávěl už Shakespeare. Dvojici v hlavní roli tu však spolu nesmí vidět nejen rodina. Žíjí totiž v zemi, kde není láska tolerována. Je to projev slabosti a důvod pro rozpoutání sporu. Za většinu sporů totiž může maličkost, s láskou dost úzce spojená.
Ti dva jsou mladí, zamilovaní a nezkušení. Neví, že láska netrvá věčně.

"Katie, jsi to ty?" ozval se ženský hlas zespoda.
"Ano, paní Hideová."
"Není tu s tebou někdo? Slyšela jsem cizí hlas." ozvala se žena znovu.
"Není. Jsem tu sama."
"Aha, tak to se mi nejspíš zdálo. Dobrou noc, Katie."
"Dobrou noc, paní Hideová." odpověděla dívka a z hluboka vydechla.

Ti dva se objali a chlapec radši odešel domů. A oba opět začali předstírat že nemilují. Pouze nenávidí.
Druhý den chlapec míří do školy. V tom do něj vrazí jeho kamarád.

"Zdar, Kryštofe. Nemáš cigáro? Nenávidím, když si po ránu nezapálím." řekl.
"Vem si jedno. Ať tady nezdechneš na nedostatek nikotinu." odpověděl Kryštof a podal mu krabičku cigaret.
"Kámo vypadáš nějak divně. Kde je to tvoje věčně nasraný já, který pořád vyřvává, jak mě nenávidí?" směje se puberťák s cigárem od Kryštofa za uchem.

Kryštof ho nevnímá. Míří totiž ke škole a za pár minut znovu uvidí Katie. Důvod proč přestal nenávidět. Stále zrychluje. Už se nemůže dočkat, až ji znovu uvidí. A najednou ji spatřil. Stojí pod starým stromem před školou, jako každé ráno. Usmívá se a Kryštof míří přímo k ní. Katie si ho všimla, ale snaží se uhýbat pohledem. On k ní stále jde a tak Katie vysílá nechápavé pohledy.

"Zbláznil se? Proč jde za mnou?" pomyslí si vyděšená Katie.

Chlapec si najednou uvědomil co dělá. Zastavil a nepřítomně zíral na Katie.

"Sakra. Já si jí nesmím všímat. Sakra. Nikdo nás nesmí vidět spolu!" opakoval si pro sebe.
"Kámo, co ty máš dneska za den?" praštil do Kryštofa jeho kamarád.

Tak to je každý den. Scházejí se spolu jen večer, tajně na schodech domu, kde Katie bydlí. Jen tam spolu mluví, jen tam se nemusí tvářit, že se neznají. Dělali to tak několik měsíců, do doby, kdy jednou přišla Katie domů.

"Kde jsi byla?" zeptala se matka stojící ve dveřích ve starém, vybledlém županu.
"Venku!"
"A s kým? přišla další otázka.
"S nikým!"
"A kdo byl ten kluk?"
"Nechápu o čem to mluvíš!" vykřikla Katie.
"Tak ty nechápeš? Tak já ti něco povím holčičko. Jestli si nechceš zkazit celej život, tak s tím klukem už nikdy nepromluvíš. Rozumíš?" křičela matka.

Druhý den to Katie řekla Kryštofovi. Ten už si pár dnů uvědomoval, že láska netrvá věčně. A je jen otázka času, kdy to skončí. Kdy ti dva znovu budou nenávidět. Teď už cítil, že to je tak blízko, že nemá smysl to oddalovat. Ví, že kdyby na to čekal ještě nějakou dobu, asi by zešílel smutkem.

"Katie, ty víš že jsem tě vždycky miloval. A vždycky budu, ale provedl jsem věc, o které musíš vědět." začal vyprávět fiktivní příběh o tom, jak ji podvedl s jinou dívkou.

Poté co domluvil, s napětím čekal na její reakci. Chtěl jí říct, že si to celé vymyslel, ale nemohl. Katie stála a nevěřila těm slovům. Po tváři jí stékaly slzy.

"Nenávidím tě! Nenávidím!" křičela na něj.

On věděl, že konec musí přijít, ona ne. A tak z její lásky, musel udělat nenávist. Aby mohla normálně žít, bez strachu, bez lásky. Je s nenávistí. Stejně jako každý ve státě, kde vládne Kampaň za věčnou nenávist.
Na každém smetišti totiž může vyrůst květina. A každá květina jednou stejně zvadne.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 julie julie | Web | 2. ledna 2011 v 22:17 | Reagovat

parádní, moc... nenávidim šťasný konce, hehe...

2 ratuska ratuska | Web | 2. ledna 2011 v 22:19 | Reagovat

Souhlasím s Julií :-).

3 nat nat | Web | 2. ledna 2011 v 22:31 | Reagovat

toto je po dlhej dobe niečo, čo som dokázala prečítať dokonca :) takže u mňa to má jednoznačne úspech :)

4 Monnnon Monnnon | 2. ledna 2011 v 22:38 | Reagovat

Máš rád Orwella?

5 Petra Petra | Web | 2. ledna 2011 v 22:52 | Reagovat

Divný... Nechápu proč by dva nemohli bejt spolu když chtějí... I v dnešním světě...

Ale jinak pěkný. Hlavně začátek je perfektní :)

6 Hubert Hubert | Web | 2. ledna 2011 v 22:58 | Reagovat

[4]: Jasně, kdo ne? :D
Určitě román 1984 byl spolu s filmem Equilibrium jasnou inspirací.
Snad jsem to napsal aspoň trochu srozumitelnou formou. S některýma větama jsem totiž vyloženě bojoval. :D

7 Her alter ego Her alter ego | Web | 3. ledna 2011 v 12:34 | Reagovat

Musím uznat, že máš talent. Ale něco mi to připomíná a pořád se toho nemůžu dobrat..

8 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 3. ledna 2011 v 19:08 | Reagovat

Tohle byla jedna z nejdokonalejších věcí co jsi kdy napsal... taky si delší dobu pohrávám s myšlenkou, že je láska ilegální.

9 Pansy Pansy | Web | 24. ledna 2011 v 22:20 | Reagovat

spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu
vždyť nejtěžším zločinem je hlásati lásku
(K.Kryl)

10 radek radek | E-mail | Web | 2. března 2011 v 18:00 | Reagovat

2kg nenavist
3kg blehu
8kg anasu
3kg otrena bleha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama