Vězněm ve své vlastní hlavě

3. listopadu 2010 v 21:30 | Hubert |  Nenávidím se a chci umřít
V parku během nechutně slunečnýho dne. Všude spousta uřvaných dětí, jezdící na kole a střílející po sobě imaginárními zbraněmi. Mít jednu zbraň u sebe, tak asi neváhám dlouho a začnu střílet. Chce se mi zvracet z jejich šťastných tváří. Už jen proto, že já šťastný nejsem. Nechápu ty rodičovský pudy, co na většinu lidí během života přijdou. Nechápu jak někdo může chtít dobrovolně dítě. Nejsem příliš zlý člověk, ale tomuhle vážně nerozumím.
Můj rozzlobený pohled zřejmě spoustu lidí děsí. A tak mi to vyhovuje. Zapálím si cigaretu a pokusím se z tohoto parku hrůzy dostat než mě ty děcka sežerou zaživa. Procházím mezi stromy, vdechuju kouř a vydechuju kecy o tom, že vlastně kouřit nepotřebuju a kdybych chtěl, mohl bych kdykoliv přestat. Jsem zatraceně velkej lhář.
Trochu mám strach co spatřím až vylezu z parku na ulici. Rušný město mě vždycky dokázalo pořádně rozhodit. Jsem totiž blázen. A ty normální lidi moc rádi neviděj. No spíš se připravuju na to že se bláznem stanu. Už od puberty tíhnu ke všemu šílenému, zvrácenému a nepřirozenému. Fascinuje mě chování, které se vymyká normálu. Jenže problém je, že já blázen prostě nejsem. A tak dělám vše proto, abych se jím postupem času stal.
Po hrstích žeru prášky s psychedelickými účinky. Dává mi je můj kámoš. Je psychiatr, lekárník nebo prodává drogy. Ani pořádně nevím. Každopádně tyhle růžový kuličky co jsem dostal dneska, jsou kurva silný. Začínají ve mě vyvolávat paniku. A taky mám pocit jako by celej svět byl uzavřen v mojí hlavě. Nevnímám co se děje kolem mě a jen přemýšlím. Jsem vězněm ve své vlastní hlavě a je to příšerný peklo. Noční můra. Zlej sen po kterým se probudíte úplně spocení, zadýchaní a pro jistotu kontrolujete, jestli ta tarantula, o které se vám zdálo, doopravdy vedle vaší postele neleží.
Dost mi vadí, že nedokážu vnímat věci kolem sebe. Snažím se soustředit na všechno, jen né na tok svých myšlenek. Potřebuji ho zastavit. Jenže jak sakra chcete zastavit rozbouřenou řeku, když vás odnáší po proudu stále dál?
Začínám vnímat lidi kolem mě. Všichni působí podivně nepřátelsky. Já tak musím působit samozřejmě taky, ale to je věc vedlejší. Pohledy těch lidí mě znervózňují. Mířím na tramvajovou zastávku, ale těžko říct jestli tak dlouhou cestu moje psychika vydrží. Ještě potkám tolik lidí, že prostě asi budu muset vyskočit z kůže. Zapaluju další cigaretu. Ani nevím proč. Z principu nebo jsem možná na tu minulou cigaretu zapoměl. Fakt nevím. A je mi to jedno.
Vousatej chlápek s batohem na zádech, ženská tvářící se jako kurva, i když nese v náručí dítě. Kolem mě prošla strašná spousta lidí a všichni se mě dívali přímo do očí. A na jejich pohledu bylo vidět jak mě odsuzují.

"Na co sakra všichni zíráte?!" zakřičel jsem z ničeho nic.

Na ulici nezůstal člověk, který by se na mě neotočil. A já začal pomalu chápat, že ty lidi se na mě před tím nedívali. Teď jsem jim však dal důvod. Ticho, které v tu chvíli na ulici bylo, začali pomalu pozvolna přerušovat hlasy. Mluví o mě.

"Podívej na toho blázna."
"Bože, co je to za magora?"
"Proč jsi zabil svou sestru?"
"Bůh nás před ním ochraňuj."

Mluví všichni. A všem rozumím každý zkurvený slovo. Slyším jak mou osobou opovrhují. Jak ohlodávají mé sebevědomí na kost. Musím rychle pryč.

"Držte hubu kurva!" křičím jako smyslů zbavený.

Hlasy neustávají, jen jim přestávám rozumět. Lidi mě pozorují a ukazují si na mě. Jsem teď středem pozornosti. A to jsem fakt nechtěl. Zastávka už je blízko. Musím to vydžet. Jsem vyděšenej, protože jsem právě teď obnažil svou duši. Všichni viděli a slyšeli co zrovna cítím. Nesnáším tuhle citovou pornografii, kterou čas od času nechtěně provozuju. Hlavně ať už to skončí.
Jsem udýchaný a čekám na zastávce na tramvaj. Na tu zastávku jsem musel doběhnout. Jinak bych asi skočil pod první auto. Možná jsem tak trochu blázen, ale nejsem úplně blbej.
Tramvaj přijela a začíná souboj o místo k sezení. Mými nejbližšími protivníky jsou stařík s hůlkou v třesoucí se ruce a mladá dívka.

"Sakra ta má dlouhý nohy." říkám si pro sebe.

I když těžko říct jestli jsem to neřekl nahlas. Schody do tramvaje jsem vyletěl a sednul si na nejlepší místo v tramvaji. Je to místo, kde na vás vidí co nejmíň lidí a zároveň dostatečnej počet lidí vás obklopuje, aby jste nemuseli nikoho pouštět sednout. Jsem vychcaná svině a mám ze sebe radost.
Už jsem doma po dalším neúspěšným dnu, kdy jsem se pokoušel stát se bláznem. Však zítra to už konečně výjde..

"Ty prášky co jsem si vzal byli úplně na hovno. Vůbec nezabrali." uvažuju, když unaven usínám na gauči v obýváku.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 4. listopadu 2010 v 18:08 | Reagovat

To je psycho :-D

2 Venom Havránka Venom Havránka | E-mail | Web | 4. listopadu 2010 v 18:57 | Reagovat

Hnusné slunce... uřvaní haranti... čumící lidé... kurva my se známe? :D

3 Dimmu Dimmu | 4. listopadu 2010 v 22:19 | Reagovat

Pro vychcaný svině mam slabost XD

4 Labanda © Labanda © | Web | 7. listopadu 2010 v 19:55 | Reagovat

pěkně napsaný, jsi fakt Hubert? tak dodatečně vše nej k svátku, se tak jmenoval tatínek víš, mi chybí a moc :-(

5 Labanda © Labanda © | Web | 7. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

ej a ten pocit jak každej na tebe kouká a vlastně nekouká moc dobře znám ale prášky ee trošku jiný věci jsem ozkoušela hrdá na to nejsem ale proatě jw to tak netajim to

6 Tess Tess | 2. února 2013 v 23:38 | Reagovat

Bože, to je tak úžasné!

7 Hrdlodus Hrdlodus | E-mail | Web | 31. května 2013 v 16:56 | Reagovat

Parádní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama