V pekle nebo ráji feťáka

1. listopadu 2010 v 10:19 | Hubert |  Peppers
Boris prozradil mou závislost na heráku a já už nemohl dál zapírat. Milf seděl jako opařenej s obličejem naprostýho znechucení.

"Hele Milfe, já ti vysvětlím..."
"Co mi na tom kurva chceš vysvětlovat? Jseš podělanej feťák! Myslím že tím naše veškerá spolupráce končí." odsekl naštvaně Milf a zvednul se k odchodu.
"Já vím že to není ideální, ale mám to pod kontrolou. Budouctnost naší kapely nijak neohrožuju. A navíc, kam bys teď chtěl jít? Jseš na útěku z domu a jestli nechceš zase spát na ulici tak nemáš jinou možnost než tu zůstat." řekl jsem a mám dojem že to na něj zabralo.
"Ty vole, ty máš problémy mladej. Skoro každá slavná rocková kapela byla banda potrhlejch feťáků a úchylnejch maniaků." podpořil mě Boris.
"Ok, zůstávám. Ale jenom protože nemám jinou možnost."

Problém byl vyřešen, ale říkal jsem si že bude lepší, když se Borise zeptám jestli nemá nějaký háčko později. Milf se vyhýbal mým omluvným pohledům, ale bylo mě jasný že to nevydrží dlouho. Jen tak mlčky jsme seděli v Borisově polorozpadlým obýváku, dívali jsme se na kreslený pohádky a já čekal až Milf konečně promluví.

"Co na tom heroinu vlastně máš?" zeptal se Milf.
"Ani nevím jestli ti to dokážu vysvětlit. Je to zvláštně úžasnej pocit. Dát si herák je jako se zamilovat. S jednou velkou výhodou... můžeš ten pocit zažívat každej den." odpověděl jsem a vypadalo to že Milfa ta odpověď docela uspokojila.

Zajímalo by mě co se Milfovi honí hlavou. Určitě má strašnou spoustu starostí, ale nikdy se o žádné nezmínil. Myslím že to jak pořád mlčí je svým způsobem obrana jeho mozku proti tomu stresu co zažívá. Boris na celý odpoledne zmizel a vrátil se až když se začalo stmívat.

"Pánové, můžeme vyrazit!" řekl Boris.
"A kam?" ptám se.
"Za tím bubeníkem do klubu."

Už si nevzpomenu na jméno toho klubu, každopádně už zvenčí na mě působil naprosto děsivým dojmem. Oplískané zdi natřeny černou barvou, zatemněná okna a dvoumetrovej černoch - s dredama dlouhýma až skoro na zem - hlídající vstup.
Boris ho pozdravil a ten černoch hodil mým směrem nevrlej pohled.

"To je dobrý. To jsou kámoši."

Nakonec nás pustil dovnitř a já se cítil jako v pekle. Na černých zdech visely pochodně, zjevně jediné zdroje světla v tomto klubu. Na pódiu zkoušela nějaká kapela a zvukař se s hlasitostí příliš nepáral. Boris pak zamířil k baru a objednal tři piva.

"Tak kde je ten bubeník?" ptám se netrpělivě.
"Už tady určitě je. Až si ho všimnu tak ti řeknu." odpověděl Boris.
"No prosim, tady je." řekl a ukázal na chlapíka s delšíma černýma vlasama, v kožených kalhotech a bílým tričku.

Seděl na druhé straně klubu na stole a podle všeho si připravoval na zrcátku lajnu koksu. A když jsem se rozhlídnul, tak jsem zjistil že to tu dělá každej druhej. Blažené výrazi v tvářích návštěvníků klubu mě připoměli, že bych si měl co nejdřív střelit.

"Tak tohle je Moták. Nejlepší bubeník s nejšílenější povahou." řekl Boris, když jsme k němu přistoupili.
"Nazdar chlapi, nechcete taky nasekat trochu koksu?" zeptal se Moták, poté co sám sjel celou lajnu.

Boris se usmál a vytáhl z kapsy bankovku, kterou si pak sruloval, přiložil k bílému prášku a natáhnul ho do sebe. Já si okamžitě zapálil cigaretu, ale bylo jasný že to není to, co moje tělo v tuto chvíli chce. Chce herák. Pořádnou dávku. Zoufale jsem se podíval na Milfa, ten nechápal co se děje. A tak jsem se rozběhl přímo na záchod. V jedné kabince byl právě zvracející chlapík, ve druhé si to rozdávala punkerka s nějakým němcem a ve třetí byl ten černoch s dredama co se na mě nevrle díval u vstupu do klubu. Měl jehlu zabodlou v ohromné ruce. Podíval se na mě a hodil znovu ten stejnej nevrlej výraz jako před tím.

"Já  no  v-víte..." koktal jsem s injekční stříkačkou v rozklepané a zároveň natěšené ruce.
"Jdeš si střelit jo?" řekl ten ohromnej černoch.
"No ano."
"Tak to je v pohodě. Už jsem tu skončil." řekl, usmál se a vytáhl si jehlu z ruky.
"Trochu se ti třesou ruce. Nechceš pomoct?" překvapil mě otázkou.
"No jsem trochu vyděšenej a navíc jsem od včerejška herák neměl..." vysvětloval jsem.
"Hele v klidu. Vím jak to chodí. Mimochodem, jmenuju se Green."

Green mi nastřelil herák naprosto profesionálně. Vykládal přitom, že je na heroinu závislej už asi čtyři roky a že by s tím chtěl v nejbližší době přestat, do toho se z vedlejší kabinky ozývalo vzdychání a německé nadávky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Havránka Venom Havránka | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 10:38 | Reagovat

Nevím proč ale prostě jsem se musela Milfovi smát :D tenhle pocit kdy mě někdo přitáhne do společnosti lidí, který z duše nesnáším znám velmi dobře. Asi musí bejt nadšenej z toho bubeníka :D Ještě někoho kdo jede v piku a máme to asi kompletní :D

2 Nancy Nancy | Web | 1. listopadu 2010 v 11:18 | Reagovat

herak zblizuje :D

3 Blé Blé | Web | 1. listopadu 2010 v 15:11 | Reagovat

herák je pěkný svinstvo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama