Ellie je mrtvá

18. listopadu 2010 v 18:43 | Hubert |  Nenávidím se a chci umřít
Každý člověk má svoje problémy. Někteří ty problémy tají, někteří z nich dělají svou přednost. A jsou tací, kteří o těch problémech neví. Takovým případem je moje matka. Své problémy řeší alkoholem. Ale netuší, že jejím největším problémem je právě alkohol.
Dlouho jsem s ní nemluvil. A teď, když jsem jí zavolal tak působí jako by jí to ani nepřišlo. Jako bysme se vídali pořád.

"Haló. Kdo je tam?"
"Tady je Pete." povídám.
"Noele, jsi to ty?
"Ne, já jsem Pete!" řekl jsem rázně.
"Ale no tak brouku, nejsi už trochu starý na to aby jsi měl imaginárního kamaráda?"

Tohle nemá smysl. Zavěsil jsem. Od téhle ženské se nedozvím kdo mi poslal balík s fotkama a vzkazem, že Ellie je mrtvá. Zklamaně jsem opustil telefonní budku a zapálil si cigaretu. Zahleděl jsem se do nebe.

"Trochu se zatahuje." povídá Pete, vetřelec v mé hlavě.

Někdy nechápu realitu a tak se uzavírám do sebe. Často trpím depresemi a silnými bolestmi hlavy. A někdy jsem zase úplně normální. V tom možná je můj problém.

"Kámo, cítíš tu nenávist co ti vaří krev v žilách? To je znamení že čas odplaty přišel." povídá Pete.
"O čem to zase sakra mluvíš?"
"Ale no tak, neříkej že nevíš? Pamatuješ na všechny ty blbečky na střední co tě denně šikanovali? Na ty děvky co tě neustále podváděli? Na toho kreténa co si hrál na tvýho nejlepšího kámoše a pak se vyspal s Marley?"
"Ten prevít. Já Marley miloval a on to zatraceně dobře věděl. Měl jsem mu rozmlátit auto!" reaguju rozrušeně.
"Ne, Noele. Měl jsi ho zabít! Ale to se dá napravit."
"No tak neblázni. Nemůžu ho zabít."
"Proč by jsi nemohl?" zeptal se nakonec Pete.

No jo, proč bych kurva nemohl? Nemůžu uvěřit tomu, že s Petem souhlasím. V takové chvíli člověk zapochybuje o svém zdravém rozumu. Možná konečně začínají působit ty prášky. Možná se pomalu stávám šíleným, jak jsem vždycky chtěl. To musím podpořit.
Z čisté euforie jsem rovnou dva prášky spolknul.

"Stavím se domů pro zbraň a toho chlápka jednoduše zastřelím. Žádná věda." říkám si pro sebe.
"To zní jako plán." povídá Pete.
"Spíš něco tomu zdánlivě příbuzného..."

Jsem asi blázen. Jedu domů pro revolver co mám doma po otci a chystám se zabít svého bývalého nejlepšího kamaráda, protože mi před třemi lety přebral holku. Docela mi imponuje jak jsem se dokázal rychle vypracovat z člověka co má jen o kolečko míň, na šíleného maniaka plánujícího vraždu. Tuhle příjemnou myšlenku, ale bourá obraz přede mnou. Stojím na přechodu pro chodce. Mám červenou a tak čekám. Najednou se kolem mě vyrojí spousta znuděných tváří mířící z práce a škol. Stojí vedle mě a zdá se, že čekají na stejnou barvu na semaforu jako já. Když jsem se odvážil podívat se před sebe, tak jsem spatřil dav lidí čekající na druhé straně přechodu. Bylo jich tam strašně moc a stále přibývali. Za mnou se také dav zvětšoval. Až to vypadalo, jako by dva nepřátelské kmeny stáli proti sobě a chystali se k boji. Jeden křivý pohled a obě skupiny se do sebe pustí. Zelená! Všichni se dali do pohybu a vypadalo to, že každou chvíli musí dojít ke střetu. Začal jsem panikařit. Byl jsem v bezvýchodné situaci. Budu ušlapán zaživa. Nakonec jsem udělal jedinou možnou věc, začal jsem kličkovat. A kupodivu jsem se dostal na druhou stranu přechodu.
V očekávání nechutného masakru jsem se otočil. A však nikdo nebyl ušlapán ani umlácen. Tomu se prostě nikdy nepřestanu divit.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 stranger-girl stranger-girl | Web | 18. listopadu 2010 v 18:49 | Reagovat

zajímavé :)

2 Venom Havránka Venom Havránka | E-mail | Web | 21. listopadu 2010 v 11:27 | Reagovat

Už jsem si myslela že začne střílet na ty lidi naproti :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama