Křičím, protože umírám

14. října 2010 v 16:08 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Ležím na zemi. Zmateně se kolem sebe rozhlížím. Všude plno střepů a domlácených plechů. Ležím na nějaké silnici. Snažím se zvednout, ale nemůžu se hnout. Přitom však necítím žádnou bolest. Nechápu co se děje. Nemám strach, ani nejsem v šoku.
Slyším jak se blíží sanitka. Projíždí lesní cestou až ke mě. Příjíždí ke mě a já cítím jak přichází neskutečná bolest. Cítím jako by někdo vytahoval obrovské pařáty z mého břicha. Nikde však nevidím krev.
Je hluboká noc. Nikde ani živáčka, přesto slyším jak někdo zpívá.

"Není to jen, že jsi se mnou o samotě. Je to o tom, že už nikdy neodejdeš!"

Někdo mi už kurva pomozte! Jsem tu sám, přesto někdo zpívá. Radši mě zabíjte. Tohle nejde vydržet. Cítím jako by hladoví vlci trhali mé břicho. Trhejte bestie. Trhejte milovaní. Roztrhejte mě celého, ať nezbyde ani kousíček masa. Rychle než sanitka dorazí!
Sanitka přijela a mé bolesti se dostali na úplné maximum. Potím se, začínám mít strach a někdo na mě křičí.

"Chcípni!"

Řidič sanitky se ďábelsky směje. Vypadá úplně jako já, jen má obvázaný obličej.  Ze sanitky vystupuje zdravotní sestra a pomalu mě táhne za nohy. Dotáhla mě až do sanitky a práskla dveřmi. Z okénka jsem si všiml, že vedle silnice stojí mé auto, totálně zrušené. Kolem něj pobíhají malé děti. Tančí a zpívají si. Jedna holčička zapaluje svíčku a pláče. Né, to jsou jen moje slzy. Křičím bolestí a zdravotní sestra se mi vysmívá.

"Chcípni, chcípni!"

Řve na mě, když provádí masáž srdce. Dostal jsem od ní facku na tvář. Cítím jako bych se právě probudil. Už se můžu hýbat, ale obrovská bolest mě dovoluje jen se svíjet a kopat nohama. Zmateně se rozhlížím, nechápu co dělám v sanitce. Sanitka se rozjela a uhání šílenou rychlostí. Věci uvnitř sanitky kolem mě lítají a sestřička se sotva drží na nohách. Za námi běží hladový vlci. Kolem poletují supy. Cítí mou smrt.
Řidič náhle zabrzdil.

"Je to zlé. Budu tě muset operovat. Stejně, ale zemřeš!"

Řekla zdravotní sestra tónem, který mi nahání hrůzu. Drápy se zabodla do mého těla a trhá mé tričko na kousky. Na svém těle nevidím ani modřinu, přesto umírám bolestí. Sestřička vytáhla z přihrádky malou elektrickou pilu. A rozjela ji na plný výkon. Vlci nás už dohnali, vyjí a čekají na čerstvé maso. Pomalu usínám.

"Chci abys cítil tu bolest. Abys prožil to peklo, které si zasloužíš!"

Probral jsem se. A zdravotní sestra právě vjíždí ostřím pily do mého břicha. Křičím, pláču, sténám. Po celé sanitce je plno krve. Je to má krev. Teče z mých očí. Zdravotní sestra mi vytrhla z těla srdce a hodila ho vlkům. Sanitka se znovu rozjela a slyším smích.

"Musíme ho zachránit! Musíme ho zachránit!"

Volá řidič sanitky. Stále křičím bolestí a rukama se s hrůzou dotýkám svých vnitřností. Zdravotní sestra se už jen dívá jak trpím. Kříčím že je vše v pohodě, že to peklo kolem mě je jen v mé hlavě. Křičím jak mě to všechno mrzí. Kolem je spousta krve a já kříčím. Kříčím, protože umírám.

"A nikdy to neskončí!"

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dimmu Dimmu | Web | 14. října 2010 v 16:52 | Reagovat

Taky výtečné dílo. Máš podobnej styl psaní jako já : D Asi ti to projedu všechno : D

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 14. října 2010 v 21:26 | Reagovat

Když si to začnu představovat....je to děsivé...brr :-D

3 stranger-girl stranger-girl | Web | 15. října 2010 v 20:40 | Reagovat

Znělo by moc ujetě, kdybych teď a tady napsala, že tě miluju? :D Ty píšeš prostě.. Úžasně :D

4 Venom, Havránka Venom, Havránka | E-mail | Web | 16. října 2010 v 10:56 | Reagovat

Děkuji. Odteď se bojím doktorů ještě víc než obvykle.... x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama