Vrahem bez důvodu

1. srpna 2010 v 18:04 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Po rukou mi stéká krev. Fascinovaně si ji prohlížím. Promiň. Došlo mi, že ta krev nejspíš bude tvá. Prohledávám celý byt a doufám že se mi to jen zdá. Krev na mých rukou nemůže být tvá. Něčeho takového bych nebyl schopen.
Ale ano. Jsem něčeho takového schopen. Uvědomuji si to, když něvěřícně zírám na bezvládné tělo mé ubodané dívky. Je mrtvá. Asi to tak mělo být. Bůh nám naše hříchy odpustí, když jich budeme litovat. Strašně rád bych toho skutku litoval, jenže to nedokážu. Při pohledu na svou mrtvou dívku se mi totiž rýsuje úsměv na rtech, ten se poté mění na bláznivý smích. Možná mě hráblo, možná jsem těch panáků měl víc než obvykle. Ale ať už tuto zlobu k mé dívce vyvolalo cokoliv, jsem za to rád. Takhle to mělo skončit.
Jsem vrahem bez důvodu. Jediné co vím je to, že zabít chci. Je mi jedno koho, je mi jedno kde. Má chuť spatřit další mrtvé tělo mi nedá spát. Chladnokrevné vraždění nevinných žen ve mě vyvolává mrazivé vzrušení. Se sexualitou to však nemá nic společného. Jde jen o ten pocit, že mohu někoho ovládat. Rozhodovat zda zemře dnes nebo až zítra.  
Nebudu se zdržovat zahlazováním stop. Nechám ji tady jen tak ležet. Policie stejně půjde po mě, tak proč si ještě špinit ruce odklízením těla. Vím přesně co udělám. Byt ve kterém bydlím je v desátém patře. To je dostatečná výška, abych měl jistotu že až skočím - poldové mě nedostanou. Otevírám okno a pohlédnu na auta pod ním. Přesně do těch míst bych měl dopadnout. Jsem si jistý že to udělat chci. Má dívka je už v pekle a já se chci vydat za ní.
Už stojím v okně a všímá si mě prvních pár lidí tam dole. Za chvíli slyším sirény. Policie je na cestě. Začal se mě zmocňovat pocit strachu a smutku. Strachu ze smrti a smutku ze smrti mé dívky. Už si nejsem tak jistý co chci udělat. Pomalu slézám z okna ve chvíli kdy vidím policejní auta přijíždějící k našemu domu. Musím příjmout trest za to, co jsem spáchal. Radši si odsedím zbytek života v base než abych dnes zemřel. Zvednul jsem nůž ležící na zemi. Odkapává z něj ještě krev. A já slyším bouchání policistů na dveře. Po chvíli je vyrazili a jeden z nich vkročil do pokoje kde jsem já a tělo mé dívky. Policista šokovaný tím co vidí, popadl pistoli a bez váhání mě střelil přímo do hlavy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 1. srpna 2010 v 18:28 | Reagovat

Cituji: ,, Možná mě hráblo." lepší by bylo to zaměnit za: Možná mi hráblo, zní to líp, ale to je jen můj osobní názor.
K povídce: Moc se mi líbí styl, jakým je to napsané, je to velmi čtivé a líbí se mi to :).

2 femalerat femalerat | Web | 1. srpna 2010 v 18:34 | Reagovat

tohle mi připomíná jeden z příběhů co si píšu jen tak sama pro sebe. je to hezké :)

3 eL eL | Web | 1. srpna 2010 v 18:48 | Reagovat

Zajímavé... hlavně ten konec. To jsem opravdu nečekala.

4 Veronika Veronika | Web | 1. srpna 2010 v 18:55 | Reagovat

Hezké. Jen je škoda, že hlavní hrdiny tak rychle mění své názory. nejdřív chce zabíjet, pak chce zabít sebe a nekonec se všeho vzdá, jen aby nebyl mrtvý? Nečekané. Každopádně hezké. ;)

5 Petra Petra | Web | 1. srpna 2010 v 21:10 | Reagovat

No... Zajímavý... :)

6 riot-lucy riot-lucy | 2. srpna 2010 v 15:04 | Reagovat

každý další čtení dalších příběhů mě usvědčuje v tom, že chci číst další :)

7 Venom Venom | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 12:12 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla ale tahle povídka mi udělala opět radost :)

8 Nik Nik | Web | 19. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

Běhá mi z toho mráz po zádech ale... Líbí se mi to, ani nevíš jak... Je to příjemná změna z těch zamilovaných, co většina lidí píše

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama