Když chcete zemřít, ale Smrt je proti

24. srpna 2010 v 14:27 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Smrt. Jediná přirozená spravedlnost na tomto světě. Ta jediná nedělá rozdíly. Ta jediná jednou potká všechny. Říká se to. Ale jsou to lži. Vím to, protože mi to smrt řekla.

Sedím v autě, venku prší. Kapky deště klepou na kapotu jako malá kladívka. Zaparkoval jsem před hnusným domem, vypadá to na feťácký místečko lásky. Obyvatelé toho domu nejspíš vylézají ven jen, když potřebují sehnat další dávku. Všechen svůj čas, všechen svůj život marní ničením svého otráveného těla v chemikáliích.
Kolem je tma. Jen jedna pouliční lampa na této ulici vydává opravdu slaboučké světlo. To světlo symbolizuje naději, kterou tato nechutná ulice má. Téměř žádnou.
Čekám až odbije půlnoc. Pak se začnou dít věci.
Mám ještě pár minut čas a tak vám vysvětlím proč sedím v autě, před tím špinavým domem. A tím vám odvyprávím podstatnou část svého života. Života, který ztratil smysl.

Byl jsem ještě hodně mladý, když jsem se přidal k policejnímu sboru. Potřeboval jsem prachy a policie potřebovala lidi do svých řad. Ze zbytečnýho pochůzkáře jsem se vypracoval v tzv. zabijáka. Což je u policie oficiálně neexistující profese. Neoficiálně je to elita mezi policisty. Já byl jedním z nich. Tato pozice byla přísně tajná a nikdo kromě nadřízených nevěděl že něco jako "zabiják" u policie vůbec existuje. Měl jsem za úkol odstraňovat pro stát nebo policii nepohodlné lidi.
Před pár lety jsem dostal na starost jednoho chlápka. Měl jsem ho odprásknout. Jenže se to trochu zamotalo, když unesl dvě malé holčičky a vzal si je jako rukojmí. Byli to dvojčata. Podobná těm mým. Jednou v noci mi volal můj informátor, že ví kde se ten chlap schovává. Na kraji města v lesním srubu. Ok, teď ho půjdu zabít, říkal jsem si. Naprosto jsem soucítil s rodiči těch dvojčátek, vcítil jsem se do toho případu jako by byli v ohrožení života moje vlastní děti. Sednul jsem do auta a zamířil jsem na místo, kde se podle informátora ten prevít ukrývá.
Zásobník jsem přecpal náboji. Narvu do něj všechny.
Zaparkoval jsem dál od toho místa, abych na sebe zbytečně neupozornil. Když jsem vystupoval z auta, cítil jsem jak moc jsem toho chlapa chtěl zabít. Jak moc jsem si přál, aby ty holčičky ještě žili. Řekl bych že jsem se nabudil až moc. Pochopte to, já nemám ze zabíjení radost. Smrt není mojí vášní. Takového člověka by policie na pozici zabijáka ani nepřijala. Ale hajzla, který si vzal jako rukojmí dvě malé holčičky jsem zabít chtěl. Nejlépe pomalu.
Byl jsem totálně vyhecovaný a jako šílená zvěř jsem se rozběhnul k tomu srubu.

"Neblázni kámo."

Uslyšel jsem jako by mi někdo šeptal. Nevěnoval jsem tomu pozornost, i když mnou projel chlad jako by na mě promluvila smrt.

"Zpomal nebo zemřeš."

Řekl ten samý hlas. Tentokrát mě donutil zastavit. Rozhlédnul jsem se, ale nikde nic. Jen tma, stromy a zase tma.

"Dnes v noci mají zemřít dvě malé dívky. A jeden muž."

"Kdo to kurva mluví? Ukaž se, ať ti to můžu napálit přímo do hlavy." řval jsem strachy bez sebe. Myslel jsem že na mě mluví ten chlap, co ho jdu zabít.

"Jsem smrt. Tvoje smrt, jako i celého lidstva. Jsem tu abych dohlídnul, že ty a dvojčata v tom srubu zemřete. Je mi jedno jakým způsobem. Ale máte zemřít. Dnes je, ale tvůj šťastný den. Rozhodnul jsem se, že nezemřeš."

"Co to kurva vykládáš? A okamžitě se mi ukaž!" řval jsem.

"Běž do toho srubu. Najdeš tam dvě zmasakrovaná tělíčka. A jednoho hnusnýho parchanta co ty dvě zabil a podle všeho by měl zabít i tebe. Já ti však dávám možnost zachránit tvůj život a pomstít smrt těch malých holčiček."

Neviděl jsem kdo to na mě mluví, ani jsem si nebyl jistý jestli mluví pravdu. Ale prostě jsem tomu hlasu věřil.
Vykopnul jsem dveře toho srubu. V zápětí jsem uslyšel ránu ze zbraně a v hlavě jsem ucítil tupou bolest. Ten chlap mě trefil přímo do hlavy. Jenže kromě té tupé bolesti se se mnou nedělo nic jiného. Ani jsem pořádně nekrvácel. A tak jsem začal střílet po tom chlapovi. Jak jsem slíbil, narval jsem do něj celý zásobník.

"To je ono kámo. Neříkal jsem že máš dnes šťastný den?"

Řekl hlas a v tu chvíli jsem uvěřil. Mluví se mnou samotná smrt.
Spřátelili jsme se a přesto že Smrt nemá tělo a nikdy jej nemůžu spatřit, stali jsme se nejlepšími přáteli. Doslova na život a na smrt. Od té doby je se mnou všude. Pokaždé, když dostanu nový úkol je po mém boku, aby mě chránil. S ním jsem měl jistotu že nezemřu. Což je pro práci zabijáka perfektní vlastnost. Za ta léta se už několikrát stalo, že mě Smrt po akci prozradil že jsem měl zemřít. Smrt byl však pokaždé proti.
Naše přátelství, ale dostalo před týdnem obrovskou ránu. V poklidu jsem seděl doma. Popíjel kávu, četl noviny. Žena vezla děti do školy. A já se těšil až se vrátí, protože na pár hodin budeme sami.
Jenže místo mé ženy přišel Smrt.

"Kámo, moc mě to mrzí..."

"Co se děje? Co tě může mrzet?" nechápal jsem.

"Tvá žena a děti..."

"Cože?! To snad ne?! To snad kurva ne?!" zařval jsem rozzuřeně a zároveň mi z očí vytryskly slzy.
"Jak? Kde? Proboha proč?" stále jsem se ptal a přes všechny slzy jsem ani neviděl.

"Před základní školou. Napálil do nich jeden mladej kluk. Byl sjetej. Na místě byli mrtvý."

"A on?" zeptal jsem se aniž bych to chtěl vědět.

"Přežil. Dám ti jeho adresu."

V zoufalství jsem nevěděl co dělat. Toho feťáka zabiju, to je jediný jistý. Zbytek je ve hvězdách.

"Je mi to líto. Nedalo se nic dělat."

"Že nedalo? Co to do hajzlu žvaníš. Vždyť jseš kurva smrt! Proč jsi je neochránil, jako to děláš mě? Proč? Kurva odpověz?" křičel jsem, ale Smrt neodpověděl.

Nemám páru proč. Později mi nadiktoval adresu toho kluka. A já v noci vyrazil k jeho domu. Teď tu stojím a čekám. Čekám na půlnoc. Zabiju ho a pak zabiju sebe.
Dívám se na hodinky. 23:59. Je čas. Vystupuju z auta a mířím rovnou k domovním dveřím. Rozstřílel jsem zámek a vstoupil do domu. A pak jsem ho spatřil. Ten kluk zděšeně vykřikl, když si všiml mojí zbraně. Střelil jsem ho do nohy, aby neměl kam zdrhnout. Posbíral jsem všechny stříkačky, chemikálie, léky a podobný svinstva, který jsem v tom domě našel. A donutil jsem ho si je všechny narvat do svýho těla. Pak jsem ho zvednul a začal ho pěstí mlátit do hlavy až jsem ucítil jak mu pomalu praská lebka. A teď vrcholné finále. Moje vlastní smrt. Střelil jsem se přímo do spánku. Jenže nic.

"Ty hajzle! Nech mě odejít z toho to zkurvenýho světa! Nech mě jít sakra!" křičel jsem.

"Jednáš v afektu. Jsi příliš zaslepen žalem ze ztráty milovaných osob. Za pár měsíců to přebolí."

"Jak to kurva můžeš vědět? Co ty o tom víš? Jseš bezcitná smrt, nic víc. Nepleť se do mých věcí a nech mě v klidu chcípnout. Já už žít nechci, chápeš to? Vzal jsi mi smysl života, už nemám pro co žít!"

A najednou jsem to ucítil. Padnul jsem na zem mrtvý a na malou chvíli jsem spatřil obličej svého nejlepšího přítele.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barbara von Gattermayer Barbara von Gattermayer | Web | 24. srpna 2010 v 14:47 | Reagovat

Krásné, mrazivé... Začátek mě donutil přečíst to celé :)

2 darnie darnie | Web | 24. srpna 2010 v 14:58 | Reagovat

povedené :)

3 Lada Lada | Web | 24. srpna 2010 v 15:06 | Reagovat

Wow! Úžasné!

4 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 24. srpna 2010 v 15:29 | Reagovat

Mě taky... krásné. A nadpis... dokonalý

5 Kaitty Kaitty | Web | 24. srpna 2010 v 15:48 | Reagovat

Moc pěkný a zároven i posmutnělý příběh, nevim asi je to náhoda ale něco podobnýho se mi před týdnem zdálo, až na pár větších detailu....... x) Ale moc hezké, máš to tu pěkně udělaný  x)

6 stranger-girl stranger-girl | Web | 24. srpna 2010 v 15:59 | Reagovat

Luxusní :))

7 Schwarzie Schwarzie | Web | 24. srpna 2010 v 16:25 | Reagovat

tak z toho mi fakt běhá mráz po zádech.

8 enigma enigma | Web | 24. srpna 2010 v 18:15 | Reagovat

Naozaj zaujímavý príbeh. V poslednom čase som na mnohých blogoch čítala len mnoho bez nápadov, ale tento ma dostal...5*

9 Lennie Heroin Lennie Heroin | Web | 24. srpna 2010 v 22:14 | Reagovat

mráz po zádech, jo

10 Mysteria Mysteria | Web | 24. srpna 2010 v 22:39 | Reagovat

Páni, to je aspoň "pohádka" na dobrou noc! :)

11 Petra Petra | Web | 24. srpna 2010 v 23:34 | Reagovat

Moc pěkný. Naprosto skvělej příběh, je to originální, fakt se ti to povedlo :)

12 Stella Stella | Web | 25. srpna 2010 v 9:48 | Reagovat

Dokonalej příběh.Chvílema mi fakt běhal mráz po zádech.. :)

Ale hlavně,te chci pochválit,za Sex,drogy a heavy metal.Za chvíli jsem měla přečtený všechny zveřejněný kapitoly.Chlape,buď spisovatel.Úžasně se to čte,je to příběh o NĚČEM,a hlavně seš neuvěřitelně vtipnej.Nějaký ty hlášky byly fakt zabijácký :D I když chvílema jsem měla kvalitní husí kůži,např.,když jsem něvěděla jestli ten husťák Roni,pořeže toho kreténa.. Když k tomu čtení pslouchám Mötley Crüe,je to vlastně dokonalý.Chci další pokračování,a počítám s tim,že to vydáš jako knížku,a já budu mít první výtisk :D :P

13 Lily Addams Lily Addams | Web | 25. srpna 2010 v 10:06 | Reagovat

To téma je dobře zpracované :)

14 halfdann halfdann | Web | 25. srpna 2010 v 10:47 | Reagovat

No tak tohle je perfektni. Precet sem prvnich par radek...a musel sem docist. LUxusni.\m/

15 Eliška Eliška | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 13:03 | Reagovat

Wow, tak to bylo docela zajímavé, i přes to, jak to bylo morbidní, se mi to líbilo :)

16 nihil-sub-sole-novi nihil-sub-sole-novi | Web | 25. srpna 2010 v 14:21 | Reagovat

perfektne napísané!

17 kaminblog kaminblog | 25. srpna 2010 v 14:58 | Reagovat

[7]: mě taky běhal mráz po zádech hrůza ale líbí se mi to

18 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 25. srpna 2010 v 15:27 | Reagovat

Tak tohle byla vážně perfektní povídka.

19 Fly - zebra Fly - zebra | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 16:39 | Reagovat

Půsonivé.....

20 Venom Venom | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 18:43 | Reagovat

Jedno z nejpovedenějších dílek :)

21 >Dein-Schmerz >Dein-Schmerz | Web | 25. srpna 2010 v 20:32 | Reagovat

Skvělá povídka! Už jsem si stihla přečíst i jiné a máš vážně talent. Všechy příběhy skvěle napsané, napínavé a některé i vtipné. Sem musím chodit častěji. :D

22 Sev. Sev. | 27. srpna 2010 v 11:53 | Reagovat

smekám

23 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2010 v 18:18 | Reagovat

Ta povídka mě brala. Hodně emoční. Přitom uvěřitelná, protože všivárny se na světě dějí. Ta poslední věta mě na chvilku hodila do filmu Jak přicházejí sny, ale to byla jiná kategorie.

24 Krasivija Krasivija | Web | 14. září 2010 v 22:28 | Reagovat

Pěkné

25 Siel Siel | Web | 29. září 2010 v 18:30 | Reagovat

Píšeš tak... jak to vyjádřit... vtáhne to do těch pocitů, xo jsou tam napsány...
Až mi stekly slzy.. Působivé.
Využíváš svůj talent i jinde? Byla by škoda, kdyby ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama