Univerzální řešení - heroin

10. června 2010 v 8:46 | Hubert |  Peppers
Poslední dobou pociťuju, že bych měl mít deprese. Samá práce, stres, heroin. Jenže já mám fakt výbornou náladu. A to mě hrozí že mě vyhoděj z práce a já budu muset opustit byt a upnout se na drogu, která mi s jistotou budoucnost nezajistí. Budu jen zkrachovalá existence, bloumající po městě a čekající na vykoupení. To vykoupení nejspíš příjde v podobě smrti. Jsem fakt v příšerným stresu. Každý ráno se brzo budím, protože moje tělo se ten stres nejspíš pokouší vyzvracet. I když sám vím že jediný co mě pomáhá ten tlak ustát, je heroin. Můžu vyhulit deset jointů, vypít hektolitry vodky, ale nikdy nebudu v takové euforie, tak odprostěnej od té příšerné reality, jako když si dám jednu zkurvenou dávku heráku. Jen zaškrtím ruku, nachystám injekční stříkačku a už i poslepu najdu tu pravou, tlustou žílu s jejíž pomocí se dostávám do světa, který nezná problém. Citím jak droga putuje mým tělem a nálada se mi začíná zlepšovat. Najednou prostě vím že všechny problémy, které prožívám jsou zbytečné.
Před pár dny jsem byl na večeři s Penelopou. Od té doby co jsme se spolu zhulili na dámských toaletách v naší firmě, jsem ji pozval několikrát. Ale až tentokrát řekla ano. Byl jsem nervózní jako nikdy. Kontakt s dívkou mi absolutně problém nečiní, jenže já už takových pět let neměl normální rande. Vždycky když jsem se začal o některou dívku snažit, tak jsem ji noc před tím poznal na nějaké akci, kde jsem byl nejspíš totálně zťatej. Takže ta holka většinou už věděla co ode mě čekat. To znamená že se mnou taková holka buď to ani nezačala chodit a nebo i přesto že viděla že beru heroin se mnou začala chodit. Jenže v tu chvíli jsem ji přestal chtít já. Protože chodit s holkou, které nevadí že její kluk jede na heroinu mě připadá dost divný. Jenže většinou nemám moc na výběr.
S Penelopou je to ale jinak. Je to slušná dívka, která si hlídá svou práci, nekouří, nepije a jak jsem se dozvěděl tak jenom hulí trávu. Ale zase ne v takovém množství jako já.
Proti ní jsem seděl já. Na práci seru, chlastám, kouřím jednu cigaretu za druhou a mé nejoblíbenější chvíle jsou ty, kdy díky působení heroinu o sobě nevím.
Dva naprostý protiklady, u kterých ani není jistý jestli se přitahují.
Seděli jsme v restauraci a já si ještě před tím než přišel číšník zapálil. Prostě automatika. Kdykoliv někam přijdu si zapálím. A Penelopa se na mě jen usmála. Nic neřekla. V tu chvíli jsem měl pocit že je dokonalá. Jenže jsem ještě netušil, že ji později nevědomky podrobím ještě další zkoušce.
Dokouřil jsem cigaretu a byl jsem tak nervózní že jsem sáhnul do krabičky pro další. Ale pak mě došlo že by to nebylo moc vhodné. Mezi tím přišel číšník a tak jsme si objednali. Já si dal smaženej vepřovej řízek, protože ho mám prostě rád. A ona, nějakej odpornej blivajz plnej zeleniny.
Když číšník odešel, tak jsem ucítil že teď bych měl s Penelopou mluvit. Jenže kurva co mám jako říkat? Jak se máš? Co práce? To prostě není můj styl. A tak v návalu paniky jsem se Penelopě omluvil a šel na záchod, kde jsem si dal příšerně velkou dávku heráku. To je můj styl. Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Happy Memories Happy Memories | Web | 10. června 2010 v 9:52 | Reagovat

Jak jinak říct, že píšeš úrpstě dokonale? :D Jsem zvědavá, jak to zkončí :)

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 10. června 2010 v 17:21 | Reagovat

Napiš zrovna celou knížku :)

3 Petra Petra | Web | 10. června 2010 v 18:03 | Reagovat

Hezké... Se divím, kde na to bere prachy :D

4 Venom Venom | E-mail | Web | 10. června 2010 v 19:23 | Reagovat

No tak to potěš... bůhví co bude mlejt za sračky... Snad ne zase něco o koberci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama