Jsi má hračka a já si budu hrát

28. června 2010 v 21:16 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Nauč mě milovat. Já tě naučím křičet bolestí. Tohle jsem ti řekl, když jsme se poprvé setkali. Od té doby beze mě nemůžeš být. Jsem důvodem tvého pláče. Jsem důvodem tvého strachu. Přesto se nedokážeš zbavit závislosti na mých slovech, hlasu a ran které zasahuji do tvého srdce.
Nožem vyřezávám do tvého nahého těla své jméno. Cítíš bolest a zároveň vzrušení. Přímo mě vybízíš abych tě praštil.
"Jsem tvá hračka. Tak pojď si hrát." něžně říkáš, když mě držíš za ruku.
Stále tě podvádím, ale ty se ke mě stejně vždycky vrátíš. Řekl bych že si s tebou hraji jako kočka s myší, jenže já to mám o dost snazší. Nechápeš můj vztah k tobě a v koutku duše doufáš, že tě miluji stejně jako ty mě. Sám ale netuším jestli k tobě vůbec něco cítím. Vybíjím na tobě své frustrace, touhy i vztek. Ale že by v tom byla i láska? Tomu jsem přestal věřit už hodně dávno.
Jsme spolu, přesto se cítíš sama. Osamělost se šíří tvým bytem jako vítr pod dvěřmi tvého pokoje. Do všech směrů natahuješ svou zoufalou ruku, ale nikdo ji nezachytil. Není tu nikdo kdo by ti řekl že nejsi sama. Kolikrát jsi se pokusila o sebevraždu a já tě našel na podlaze tvé koupelny v bezvědomí? Kolikrát jsi trvdila že mě opustíš a už tě nikdy neuvidím?
Modřiny na tvém těle, krvavé jizvy od nože, rány v tvém srdci, hluboké kousance na tvých zádech - to vše jsem ti způsobil. Trápím tě, mučím. Říkám ti že jsi děvka. A já stejně vím že zítra zavoláš. Zavoláš protože mě potřebuješ. A já potřebuju tebe. Jsem jako malej kluk co má svou oblíbenou hračku. Ty jsi mou hračkou. A já si chci hrát.
Máš strach? Jsem tu s tebou. Máš důvod se bát.
Jsem sadista, možná šílenec, ale hlavně blázen. Blázen do tvého křiku. Tvého bolestného sténání, tvé rudé krve stékající po mém těle. Tvých slzách dopadajích na mou tvář.
Pojď si zahrát hru. Hru kterou nemusíš přežít. Jsem jako malý kluk trhající malému pavouku nožičky. Jsi má hračka a já si budu hrát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 28. června 2010 v 21:32 | Reagovat

Tyhle lidi sem nikdy nepochopila. Nemyslim lidi který způsobujou bolest ostatním, ale lidi který ze sebe dobrovolně dělají oběti.

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 28. června 2010 v 22:10 | Reagovat

Povídka, co mě nutí přemýšlet...

3 stranger-girl stranger-girl | Web | 29. června 2010 v 11:21 | Reagovat

[1]: Taky je nechápu, ale jsem jedna z nich..

4 Lily Addams Lily Addams | Web | 29. června 2010 v 16:22 | Reagovat

Na mou povídku se ještě načekáš....momentálně nemůžu přijít na dobrou myšlenku, která by se dala zpracovat v nějaké kratší formě.... :(

5 Venom Venom | E-mail | Web | 29. června 2010 v 19:08 | Reagovat

Krucinál... připomněl jsi mi něco z mé temné minulosti. Ale napsal jsi to opravdu moc hezky...

6 Petra Petra | Web | 30. června 2010 v 13:27 | Reagovat

Ty jo, moc dobrý. Úplně ses vžil do jejich myšlení...

7 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 3. července 2010 v 14:12 | Reagovat

Je to dokonale napsaný.. opravdu to více méně nutí k zamyšlení.. nechci opakovat to, co tady padlo už předtím, než jsem se rozhodl, že to taky okomentuju, takže prostě napíšu, že s nimis souhlasím.. s Petrou.. vážně ses do toho vžil, že bych tomu i věřil.. jak jksem psal, je dto dokonale napsaný.. vcuclo mě to.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama