Sex, drogy a Heavy Metal 2. díl, 6. kapitola

29. dubna 2010 v 10:16 | Hubert |  Sex, drogy a Heavy Metal
6. kapitola
Týpek co dostal přes držku se zvednul a radši neřekl ani slovo. Šli jsme dál lesem, když v tom Zdenál řekl "Cítím houby. Nezajdem pro nějaký lysohlávky?"
Ani mě nepřekvapilo že nikdo neprotestoval a tak jsme vyrazili za jedním Zdenálovým známým. Došli jsme k jeho domu a Zdenál řekl těm třem vocasům co chodili pořád s nama ať počkaj před barákem. Že tam všichni nemůžem. Tak čekali a my jsme ještě narychlo dali ve výtahu toho domu sklo. Se smíchem doprovázející dým vycházející z kabiny jsme vylezli na chodbu. Zdenál mě upozornil že radši nemám moc mluvit. Ten borec za kterým jdem nemá moc rád vyhulence, protože si jede ve svých tvrdších drogách a huliče trávy považuje za děti. Zdenál zaklepal na jedny špinavý dveře, který vypadají jako dveře do samotného pekla. Otevřel vysokej chlapík s vyholenou hlavou, na které má vytetovanýho obrovskýho pavouka. Ani nepozdravil, ale kývnutím hlavy nás pustil dál. Posadil jsem se na židli v obývacím pokoji. Nebo to aspoň vypadalo jako obývák. Byli tam tři židle a televize. Zdenál mezi tím domlouval ty lysohlávky.
Já začal cítit že na mě ta tráva celkem silně působí a abych přerušil to napětí tak jsem nadšeně prohlásil " Jé tady ten koberec jsem myslim měl!"
Zdenál se na mě podíval jako na idiota. A ten vyholenej chlapík se na mě podíval jako hladovej vlčák na vypasenýho králíka. Zdenál zařval "Zdrháme!" a já se napřáhl, dal jsem tomu plešounovi dělo do brady, což rozhodně nečekal, vzal jsem mu z rukou pytel plnej hub a začal zdrhat spolu se Zdenálem jako o život.
Když jsme vyběhli ven tak jsme ve sprintu pokračovali, protože ten chlap po nás začal střílet oknem ze vzduchovky. Naštěstí nás netrefil a my jsme odběhli pryč z palebné zóny.
Rozhodli jsme se že zajdem koupit pizzu a dáme si na ni ty houby. Sedli jsme si na jedno pohodový místo u nás kde je výhled na celý město. A Zdenál si uvědomil že ti tři kámoši asi ještě čekaj u baráku toho plešatýho šílence. Mávl rukou a s chutí se zakousl do pizzy. Asi půl hodiny jsme si jen tak povídali aniž bysme cokoliv pociťovali. Když v tom Zdenála napadlo že bysme mohli spočítat komíny, který vidíme.
"Jeden, druhej, třetí, čtvrtej,..." a pořád pokračoval.
Najednou jsem si uvědomil že před tím tam tolik komínů nebylo.
"To není možný. Ty komíny tady regulérně rostou!" prohlásil jsem šokovaně.
Byl to úžasnej zážitek sledovat to hnusný město kde jsem se narodil jak ho terorizují obrovský průmyslový komíny. Měl jsem pocit že jestli se budu dál dívat na ty rostoucí komíny, tak se asi pozvracím. A tak jsem zavřel oči. Což nebyl dobrej nápad, protože mě pak nešli znovu otevřít. Začal jsem hystericky řvát na Zdenála ať s tím něco udělá a ten vůl mě dal přes hubu. Nejdřív jsem mu tu ránu chtěl vrátit, ale pak jsem zjistil že mám otevřený oči a začal jsem mu děkovat.
"Vždycky jsem říkal že kamarádovi co je v nesnázích vždycky s chutí rozbiju hubu." řekl s šibalským úsměvem.
Pomalu jsem začínal být unavenej, čehož si všiml i Zdenál a tak mi navrhl, abych u něj přespal a ráno vyrazil na ten Wacken. S tím jsem souhlasil. Houby co jsme šlohli tomu šílenci se vzduchovkou jsme si rozdělili pěkně půl na půl a vyrazili jsme ke Zdenálovi domů. Co možná nejslušněji jsem pozdravil Zdenálovi rodiče a zalezl jsem k němu do pokoje. Jeho matka trvala na tom, abych si sednul s nimi k večeři do kuchyně a tak jsem nemohl odmítnout. Z kuchyně bylo vidět na televizi, která byla v obýváku a divála se na ni Zdenálova trochu pomatená babička. O té už jsem ze Zdenálových úst párkrát slyšel.
Dívala se na nějakej charitativní koncert a pořád to komentovala. Na obrazovce se objevila taková černošská zpěvačka při těle, s ohromnýma kozama. Babička to hned okomentovala větou při které jsem vyprskl na Zdenálova otca kousky rozžvýkaných brambor. "Ta má ale... mašli!"
Po večeři jsem už byl naprosto mrtvej a tak jsme si zašli ještě narychlo ven na sklo a pak konečně spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 29. dubna 2010 v 12:19 | Reagovat

tak jsem si přečetla tenhle kousek, a rozhodla jsem se to přečíst celý. Je to dost dobrý :)

2 Hubert Hubert | Web | 29. dubna 2010 v 12:22 | Reagovat

Děkuji! :)

3 Petra Petra | Web | 29. dubna 2010 v 13:31 | Reagovat

Jé.. Už to začíná navazovat... :-)

4 Venom Venom | E-mail | Web | 29. dubna 2010 v 15:20 | Reagovat

To je vůl... prej koberec xD víš nejhrorší je, že jsou takový typy, co podobný srágory říkají i zcela při smyslech... :-)

5 Hubert Hubert | Web | 29. dubna 2010 v 17:05 | Reagovat

To já právě vím moc dobře :D zrovna takovouhle blbost řekl kamoš... sice v trochu jiné situaci a nebyl zhulenej, ale o to je to hoší :D

6 Venom Venom | E-mail | Web | 29. dubna 2010 v 20:22 | Reagovat

[5]: Takové to trapné ticho, kdy po sobě všichni koukají a v dáli slyšíš cvrkot kobylky? :D

7 Hubert Hubert | Web | 30. dubna 2010 v 7:38 | Reagovat

No problém byl v tom že mě to připadalo strašně vtipný! :D Fakt mě to úplně rozsekalo! :D

8 Lily Addams Lily Addams | Web | 2. května 2010 v 12:39 | Reagovat

jo tohle je fakt dobré čtení :D

9 Černá mikina Černá mikina | Web | 14. září 2012 v 20:45 | Reagovat

Normálně na netu povídky nečtu; většina z nich stojí za velký nic. Tuhle jsem ale přelouskala naráz a dost mě štve, že není víc dílů. Po těch dvou letech asi nemá smysl očekávat pokračování- i tak ale u mě máš bramboru jako trofej za počtení a inspiraci, jak se dostat na fesťák.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama