Sex, drogy a Heavy Metal 2. díl, 2. kapitola

16. dubna 2010 v 8:39 | Hubert |  Sex, drogy a Heavy Metal
2. kapitola
Seděl jsem v kuchyni a pohrával jsem si s nožem. Nebyl jsem nervózní, ale spíš napjatý. Věděl jsem že to co se chystám udělat mě zřejmě poznamená na celej život. Ale ten hajzl si to zaslouží. Nalil jsem si pořádnýho panáka vodky, vypil jsem ho a znovu se posadil. Do stolu jsem jsem vyryl asi deseti centimetrovou rýhu. Z rýhy se stala číslice. 666. Satanovo číslo. Číslo zvířete jak se píše v bibli. Pro dnešní den je to moje číslo. Já jsem satan.
Uslyšel jsem klíče jak odemykají dveře. Přiběhl jsem k nim. Podíval se do kukátka. A čekal až ten zasranej punkáč otevře. Dveře se pootevřely a já do nich vší silou kopnul až se z obrovskou ránou opět zabouchly. "Ty malej hajzle. Počkej až tě dostanu. Vždyť si mě zlomil nos." zařval ten punkáč ležící na chodbě na zemi. Otevřel jsem dveře a prudce jsem ho znovu kopnul do nosu. Byl celej od krve, ale ještě jsem s ním neskončil. Ten punkáč prosil abych toho už nechal, ale adrenalin v mé krvi se dostal na maximum a to je chvíle kdy se chovám naprosto nepříčetně. Kopnul jsem ho ještě jednou. Tentokrát do zubů. A když se potkají těžký glády se zubama tak to většinou končí hledáním těch zubů. Vyrazil jsem dva přední zuby a vrátil jsem se do bytu. Z kuchyně jsem vzal židli a praštil jsem ho s ní do hlavy. Punkáč konečně omdlel. Vtáhl jsem ho do bytu a za ruce a nohy jsem ho přivázal k ségřině postely, která byla stejně tak jeho. K postely jsem si dal židli, abych se mohl dívat na mé dílo zkázy. Tomu však něco chybělo. Punkáč dostatečně netrpěl a byl stále ještě na živu.
Nebavilo mě čekat až se probudí a tak jsem na něho vylil kýbl s vodou. Punkáč se rozkašlal a pak si všiml že je přivázaný. Začal prosit o slitování "Roni prosím tě, pusť mě a už mě do smrti neuvidíš. Nechám tvou ségru na pokoji a odjedu z města. Jenom mi prosím už neubližuj." říkal. Úžasný. Z drsnýho, namachrovanýho punkáče se najednou stal člověk na dně. A bylo už jen na mě zda bude žít nebo zemře. Takovou moc jsem nad nikým ještě nikdy necítil. Vstal jsem a došel jsem si pro nůž, který jsem ani nevím proč nechal v kuchyni. Roztrhl jsem mu červený tričko z proti náckovskou tématikou. A začal jsem se pomalu nožem přibližovat k jeho kůži. Vypadal jako by se svíjel v křečích. Snažil se vysvobodit z provazů. "Teď přichází tvá poslední hodinka příteli." řekl jsem cynicky a pousmál jsem se.
Punkáč začal řvát, aniž bych se ho tím nožem dotknul. Pak jsem ale nůž přiložil k jeho břichu tak že ostří jemně prořízlo kůži. Punkáč sebou okamžitě přestal třást a jediné co se hýbalo bylo jeho břicho. Vypadalo jako by tančilo. Takový měl ten zasranej punkáč strach. A to ještě ráno si dovolil mě málem předávkovat heroinem a pak mi ještě rozbít hubu.
První bitvu možná vyhrál. Jenže ta druhá už je zcela v mojí režii, což už dávno pochopil i ten punkáč. Nakonec jsem vstal, rozřezal provazy a pustil ho pryč. S pocitem že ten zkurvenej sráč se už nikdy nevrátí jsem si ubalil špeka. Dohulil jsem ho a šel jsem do svého pokoje. Vytáhl jsem červený sprej a na černou zeď jsem nasprejoval "RONI 666".
Zabalil jsem si věci a odešel jsem pryč z toho bytu. Jednoduše jsem v něm nechtěl být a netušil jsem jestli se vůbec někdy chci vrátit. Pak jsem zašel za jedním známým, kterej bydlel na druhé straně města. Říkalo se mu Číro. Z jednoduchého důvodu, který snad nemusím vysvětlovat. Znal jsem ho ze střední školy. Už v té době věděl kde a od koho sehnat nějaký drogy. Chtěl jsem koks. Inhalovat koks je bezva způsob jak zapomenout na problémy. Jenže já na problémy zapomenout nechtěl. Já chtěl zapomenout na celej svůj život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | Web | 16. dubna 2010 v 8:43 | Reagovat

Hezký

2 Venom Venom | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 10:08 | Reagovat

Fuj, mě se tak ulevilo že ho nerozřezal :) tohle udělat někdo mě tak mám noční můry až do důchodu ty vole...

3 Hubert Hubert | Web | 16. dubna 2010 v 10:15 | Reagovat

Tak to se netěš na další díly :D Tam bude krve že se z toho pos*** aji já :D

4 Petra Petra | Web | 16. dubna 2010 v 11:23 | Reagovat

No... tak to bylo drsný... nevím, jak to děláš, ale píšeš tak úžasně, až z toho člověku běhá mráz po zádech...

5 Hubert Hubert | Web | 16. dubna 2010 v 12:04 | Reagovat

Děkuji za zbytečnou chválu :) mě stačí vědomí že to někdo má chuť číst :)

6 Venom Venom | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 19:37 | Reagovat

Já se stejně těším :D ale jestli se mi o tom bude zdát tak mě máš na svědomí :D

7 Mysteria Mysteria | Web | 27. dubna 2010 v 21:53 | Reagovat

Napínavé od začátku až dokonce. Bys mohl z fleku vydávat knížky...

8 Kitty Kitty | Web | 20. května 2010 v 21:11 | Reagovat

Je to dost živý, to jo, ale občas mě z toho vytrhávají pravopisný chyby... Sranda ne?

9 Hubert Hubert | Web | 20. května 2010 v 21:27 | Reagovat

V tom je můj problém. Na nějakej pravopis seru! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama