Série špatných rozhodnutí a příval zlých znamení

27. dubna 2010 v 10:34 | Hubert |  Život co mi uniká mezi prsty
Tak jsem si řekl, že v tomto příběhu si nebudu vymýšlet. Ono by stejně nebylo dobrý, kdybych si v příběhu podle skutečné události vymýšlel. Nejdřív jsem přemýšlel že zážitek, který se mě a dvoum dalším kamarádům stal nějakým způsobem zasadím do série Sex, Drogy a Heavy Metal. Ale nakonec převážil pocit že si to zaslouží svoji vlastní povídku. Ty dva kamarády nějak jednoduše přejmenuju aby se nestalo že až za pár let budu tuhle povídku prodávat Warner Brosům za nechutně tučnou sumu, tak se semnou budou soudit o autorská práva. Kdo ty dva zná, tak ale s jistotou pozná kdo je kdo. Pytlák a Ketoš.
Dlouho dopředu jsme věděli o kamarádově oslavě kdesi 50 km od našeho rodného města. Mělo se jet na celý víkend a spát se mělo v chatkách. Celkem jsem se těšil. Jenže shoda blbých náhod, několika nedorozumění, série špatných rozhodnutí a příval zlých znamení rozhodl že jsem v žádné chatce nespal. Začalo to už ve čtvrtek, kdy jeden kamarád zjistil že nemůže jet. To nalomilo Pytláka aby zůstal taky doma, protože v pátek se u nás konala 3. páteční antipárty, které se mělo zúčastnit tentokrát nejvíce lidí. Tu 2. páteční antipárty, týden před tím, musela rozhánět policie. Takže si asi dovedete představit jak se u nás kalí. Já nebyl nahlodanej ani chvíli a chtěl jsem jet za každou cenu na tu oslavu. O čemž se sám sebe snažil přesvědčovat i Ketoš.
Nakonec jsme v počtu pěti lidí vyrazili, s tím že další tři lidi, který známe už tam čekaj spolu s dalšíma třiceti o kterých jsem v životě neslyšel. Nakoupili jsme potřebnou zásobu alkoholu a vyjeli jsme na autobus. Já a Ketoš jsme strašný spálenky a tak jsme ještě těsně před odjezdem jeli řešit zelí. Což se původně zdálo jako chyba. Nakonec se z toho vyklubala série špatných rozhodnutí a příval zlých znamení. Protože nám o minutu ujel autobus, kterým jsme měli jet. Další jel až za nějaký dvě hodiny takže jsme si šli sednout na lavičku a vyzkoušet aspoň ten vzorek co jsme pořešili. Vždycky jsem tvrdil že ve dvou se hulí nejlíp. Protože stačí jedno sklo a jste spálení ani nevíte jak. Čas v klidu utíkal a my byli celkem odhodlaní jet na tu oslavu. Jenže jak už jsem psal - shoda blbých náhod, několika nedorozumění, série špatných rozhodnutí a příval zlých znamení rozhodl že jsme nikam neodjeli a šli jsme na tu 3. páteční antipárty. Plán byl takový že na tu oslavu pojedeme až v sobotu a ukecáme Pytláka aby jel taky.
Něco jsme pohulili a vyrazili jsme na tu antipárty. Vypočítaně jsme přišli až čtvrt hodiny po srazu a byl vidět šok v očích všech, kteří na srazu už byli. Už nevim jaký byli počty ale něco kolem padesátky lidí tam bylo. Největší šok prožívala ta část lidí, kteří byli už nejvíc ožralý a věděli že jsme s Ketošem měli jet na tu oslavu. Což jsou členové naší splánecké a opilecké bandy. Klasicky nezklamali a byli namrdaní ještě před tím než měli jít na sraz.
Pak mě kámoš co na tu oslavu odjel psal smsku že omylem sežral dvě buchty s trávou a je prej za moc.
Ten večer popisovat moc nebudu protože si toho moc nepamatuju. Nějaký chlastání, hulení, trhání kalhot, útěk před policií a tradiční čumění do blba. Včera jsem dokonce zjistil že jsem se tam bavil s holkama. Což si v opilosti zakazuju, protože se většinou chovám dost negantlemansky. No... spíš se chovám jak prase.
Tak včera jsem si jel městskou hromadnou dopravou domů ze školy a koukal jsem na jednu holku. Byl jsem docela za moc takže jsem se dost sekal. A připadalo mě že ji od někud znám. Říkal jsem si že to na mě spíš působí ta tráva. A pak mě při vystupování zamávala. Dost trapně jsem se otočil za sebe jak to dělávaj takový ti outsideři v amerických filmech když jim zamává nějaká kočka. Moc jsem nechápal, ale pak jsem to nechal chvíli v hlavě uležet a došlo mě že to je holka se kterou jsem se bavil nebo spíš snažil bavit v ten pátek. Jenže problém je v tom že jediný co vím je fakt že tam ta holka byla. A to je všecko. Proč jsem se s ní bavil nebo aspoň o čem... to fakt nevim. Tak moc se ten pátek povedl!
V sobotu jsem překecal rodiče aby mě odvezli společně s Ketošem a Pytlákem na tu oslavu. A tak nás odvezli do vesnice kousek od které to mělo být. Vyhulili jsme se a vyrazili jsme pěšky hledat to místo. Bylo vedro, ale docela jsem si to užíval. Musím uznat že tam byla fakt super příroda a to je věc, kterou si zhulenej umím vychutnat. Hulili jsme, lezli do studené řeky a nakonec pro nás přijeli kamarádi oslavence. Řekli nám že akce se koná jinde. Což nás dost rozladilo. Jenže další shoda blbých náhod, několika nedorozumění, série špatných rozhodnutí a příval zlých znamení nakonec rozhodli o tom že jsme pobrali pár flašek, od oslavence jsme si vyžádali všechny buchty s trávou a odešli jsme do nejbližšího lesa kde jsme se rozhodli přenocovat. Nikdo z nás neměl spacák. Pytlák měl jen jednu mikinu a nic jinýho. Ketoš měl křivák a dvě trička. A já dvě mikiny a tři trička. Plán byl takový že si postavíme primitivní přístřešky abysme přežili. Já jsem si zvolil místo mezi dvěma ležicími stromy. Ty stromy jsem se chystal důkladně obrnit a následně postavit střechu. Jenže při obrňování první strany jsem zjistil že už nejsem zhulenej a že mě to vlastně ani nebaví a tak jsem se na to vykašlal. Ketoš položil na větev pár dalších větví a tím jeho dílo také skončilo. Za to Pytlák si udělal regulérní obydlí. Střecha, stěny, pelech si vystlal senem. Prostě perfektní obydlí.
Potom už jsme začínali koštovat ty buchty s trávou. Chvilku jsme tvrdili že tam žádná tráva není a tak jsme dali sklo. Padla tma a já byl strašně zhulenej. Všichni jsme se začali schízovat tím temným lesem. Zapálili jsme oheň a všichni jsme měli pocit že tam někde někdo chodí. Já už sotva stál na nohách a tak jsem si lehnul. Nechtěl jsem spát, ale jenom ležet a krásně se sekat. Takže si nakonec lehli všichni a postupně všichni usnuli. I když to chvíli trvalo. Ještě hodně dlouho po tom co usnul Pytlák na mě sem tam zařval Ketoš "Hej... spíš?". A já v polospánku odpovídal "Nooo."
Byla zima jak šlak. Nějak o půl šestý jsme už byli vzhůru všichni, protože jsme byli strašně promrzlý. Tu zimu jsem se snažil rozchodit, ale moc to nešlo. Nakonec pomohla medicínka zvaná tráva. Takhle brzo po ránu, při východu slunce, na kraji lesa. Perfektní zážitek. Pak jsme ještě posnídali pár buchet a vyrazili jsme na bus. Ten jsme měli ale blbě zjištěnej a tak nám ujel a další jel až za tři a půl hodiny. A tak jsme šli na další zastávku (do další vesnice). Cestou jsme si dělali srandu z místního provozu. Celých šest aut tam projelo během jedné hodiny. Nejdelší časový úsek mezi dvěma auty byl 22 minut. To nám přišlo vtipný protože to se snad u nás ještě nestalo aby 22 minut neprojelo žádný auto.
Pomalu jsme mířili k té vesnici, ale měli jsme pocit že jdeme špatně. Měli jsme dojít do vesnice jménem Lhánice.
Nakonec Ketoš zvolal "Tohle je Prdel v hajzlu a né Lhánice."
A i když jsme tam byli správně, tak měl vlastně pravdu. Čekání na autobus jsme si krátili pojídáním buchet, hlavně Ketoš působil nenasytně. A vymýšlením blbostí a zbytečným kecáním o věcech, který už si prostě nepamatuju. No nakonec jsme v klidu dojeli domů...

Snad jsem na nic nezapoměl. A jestli jo tak je to stejně jedno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 27. dubna 2010 v 10:55 | Reagovat

"Tohle je Prdel v hajzlu a né Lhánice." :-D hustá hláška xD ne, hulení mi vážně nechybí, už tak se ztratím i na nákupu :D

2 Hubert Hubert | Web | 27. dubna 2010 v 11:02 | Reagovat

:D no já doufám že z toho taky pomalu už vyrostu :D

3 Petra Petra | Web | 27. dubna 2010 v 16:40 | Reagovat

No připomíná mi to trochu jednoho špolužáka vyhulence :-D

4 forest forest | Web | 25. srpna 2010 v 3:41 | Reagovat

Namrdaní ještě před srazem, jó jak já bych si to zopakoval :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama