Sex, drogy a Heavy Metal 1. díl, 5. kapitola

19. února 2010 v 12:27 | Hubert |  Sex, drogy a Heavy Metal
Kapitola 5
Z počátku jsem uvažoval o tom, že dojedu do Wackenu v úplně normálním stavu. Jenže průser byl, že Fred na chvíli kdy nám Franta podá sáček trávy čekal. A okamžitě se ho zmocnil, nabil sklo, rozpálil ho a já vlastně už neměl možnost couvnout. Řeknu vám... byl jsem klasicky úplně strašně zhulenej. Značnou část cesty jsme se s Fredem bavili hecováním Franty větami "Vo co že to neobrátíš na střechu? Vsaď se o co chceš..." nebo Fredovou velice oblíbenou větou "Tady máš litr a stoč to do svodidel ty sráči." Zpětně si říkám že je jenom dobře že Franta naše časté nabízení šluka odmítal. Protože by se fakt nechal ukecat a to pak netuším co by jsme dělali. Franta celou dobu klidně odpovídal svým milím "Hovno vole, naser si!" a my jsme pokaždý, když to řekl umírali smíchy. Později nás to už přestalo bavit a tak jsem se koukal na projíždějící auta. Fred usnul a Franta zatím díky bohu ne.
Potřebovali jsme natankovat. Jenže když Franta chtěl odbočit na benzinku tak mu Fred vysvětlil že na dálnicích je benzin strašně předraženej a že bude lepší, když sjedem z dálnice a najdem nějakou malou benzinku blízko nějaké vesničky. Tak jsme udělali. Vydělali jsme na tom něco kolem stovky. Ale zdrželo nás to asi o hodinu a radši jsme ani nepočítali kolik jsme za tu zbytečnou odbočku z trasy projeli benzinu. Hodnota musela být určitě vyšší než ta co jsme na tom vydělali. Přesto jak ale přesvědčoval naštvanýho Frantu Fred "Jde o princip. Nepodporovat předražený benzinový pumpy vole."
"Někde bysme se mohli zastavit na jídlo." řekl Franta. Z čehož jsem měl obrovskou radost, protože jsem trpěl hladem a na té benzince měli jenom ten benzin. A vodu do odstřikovačů. Mé očekávání že navštívíme nějakou restauraci a najíme se jako lidi vzalo za své, když Franta zastavil kdesi u lesa, hodil po mě paštiku a dva rohlíky a řekl "Dělej jez, rád bych se do Wackenu dostal ještě dneska." Poděkoval jsem mu a v duchu jsem ho poslal do míst kam bych neposlal ani našeho třídního.
Byli jsme už jenom pár kilometrů od německých hranic, když Frantovi začal zvonit telefon. "Jé zdar Zdenále... Hej nemůžu jedu na Wacken... Né lístky si koupíme až tam. Jak vyprodaný? Jak už od března? Si děláš srandu ne?" Ano přesně tak. Letošní ročník festivalu Wacken je od března vyprodán. Takže to vypadalo že do Německa jedeme zbytečně. Celá posádka Frantovi Feldy padla do obrovské deprese. A dobrou půl hodinu jsme nemluvili. Přesto (což je trochu s podivem) Franta stále jel směrem na Německo. Po děsivě dlouhém tichu konečně promluvil Fred "Nevim jak vy, hoši... ale já stejně na nějakej lístek nemám peníze. Takže aspoň budem vymýšlet způsob jak se tam dostat bez lístku všichni."
Rázem se nálada změnila k lepšímu. Franta vytáhl další sáček trávy, zastavil u krajnice, ubalil špeka a řekl "Jsme 3 kilometry od hranic. Poslední možnost dát si šluka u nás je tu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama