Sex, drogy a Heavy Metal 1. díl, 3. kapitola

17. února 2010 v 15:10 | Hubert |  Sex, drogy a Heavy Metal
Kapitola 3
Seděl jsem u Franty v kuchyni a přemýšlel jak jsem to mohl všechno nechat zajít tak daleko. Teď když ví kde bydlím, už nejde jen o mě, ale je do toho zatáhlá i moje rodina. To je to nejhorší. Za svoje chyby bych si měl platit sám. A né někdo jinej.
Mám dojem že by bylo dobrý vám říct, proč mě vlastně ti dva pravičáci přišli navštívit. Jednou jsem procházel hlavním nádražím a přede mnou stáli dva punkáči. Z ničeho nic k nim z mé strany prudce přiletěla dlažební kostka. Otočil jsem se a za mnou běžela banda holohlavejch týpků. Byl jsem trochu vyhulenej a tak jsem začal zdrhat. Což jsem neměl, protože do té chvíle po mě ti nácci nešli. Jak jsem ale začal utíkat, tak šli logicky i po mě. Dohnal jsem ty dva punkáče, kteří teda nebyli zrovna dobře fyzicky uzpůsobení k rychlým sprintům. Jeden z nich se na mě otočil a udýchaně řekl "Hele já nevim... ale ti plešatí borci chcou rozbít hubu tobě nebo nám?". Když jsme se podívali za sebe tak jsme si všimli že za náma běží už jen dva pravičáci. A tak jeden z těch punkáčů řekl "Nikdy jsem nic neměl proti mírné přesile. Když je teda ta přesila na mé straně.". Usmál se a rozběhl se jim naproti. To stejný udělal i ten druhej a tak jsem neváhal a běžel s nimi. Totálně jsme ty dva nácky zmasili. A já mám dojem že to jsou ty stejný, který nás naháněli dneska.
Franta viděl že se mnou dneska nebude moc řeč, tak dělal jako že mě nevidí a balil si dalšího špeka. Fred mě přátelsky šťouchl do ramena, podal mě nabitý sklo a pravil "Ser na to!". To víte... Fred nikdy moc nebyl na nějaký utěšování.
Nevěřili by jste jak se během pár minut může člověku zlepšit nálada. Začali jsme si vykládat zhulenecký kecy a později jsme si pouštěli DVD z posledního Wackenu (jeden z nejslavnějších metalových festivalů, konající se každoročně v Německu), když v tom Fred pronesl větu, kterou asi neměl říkat "Hoši jedeme na Wacken!!"
Vzhledem k tomu že Wacken má začít už za dva dny to zatím moc dobře nevypadalo. Navíc jsme se rozhodli že počkáme až nebudem zkouření a pak začnem plánovat. Asi hodinu jsme jen tak seděli a koukali, když do úplnýho ticha řekl Franta "Ty vole už půl hodiny čumim na jedno místo a divím se že se nesekám.". To byla ta správná chvíle si přiznat že dneska už nic asi nevyřešíme a bude lepší všechno plánování nechat na zítřek.
Druhej den ráno mě probudil jekot kytar. Franta to měl doma naprosto v klidu, protože přes prázdniny jeho rodiče jezdili po světě a on měl celej byt na dva měsíce volnej. (Jo vžďyť já vám zapoměl říct že jsou prázdniny.) S penězma si taky nemusel dělat hlavu, protože otec mu nechal na účtu tolik peněz že by to zajistilo i dvoutýdenní pobyt hokejového týmu na kanárech. "Tak co chlapáku? Kdy začnem balit?" zeptal se mě Franta jako odpověď na mé "Dobré ráno."
Já si v tu chvíli uvědomil že jsem těm dvoum cvokům včera totálně vyhulenej slíbil že pojedeme na Wacken. Vyběhl jsem z Frantova pokoje a běžel rovnou na záchod. Tam jsem hodil nehoráznou šavli, za kterou by se nestyděl ani dvojnásobný šampion v pití absintha na čas.
Napadlo mě jak budu Frantovi a hlavně Fredovi vysvětlovat že na nějakej Wacken prostě nemám peníze. A že dost silně pochybuju že mě naši někam vůbec pustí. V tom jsem si vzpoměl že je tu mnohem větší problém než je Wacken. A to je dvojice nácků, která ví kde bydlím a jak se jmenuju. Při pomyšlení na to co by se všecko mohlo stát, kdybych v blízké době ty dva pravičáky potkal se mě znovu obrátil žaludek.
Nakonec jsem vytáhnul hlavu z mísy a zařval na Frantu "Začni balit frajere. Jedeme na Wacken!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama