Duha v temnotě 1. díl

2. listopadu 2009 v 10:53 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Duha v temnotě 1. díl
Před pár vteřinami jsem zemřel. Byla to rychlá a bezbolestná smrt. Zemřel jsem ve věku 74 let. Ve spánku. Jako většina z vás, jsem nikdy předtím nezemřel, takže vůbec netuším co mne čeká. Mám trochu problém rozeznat čas. Takže vlastně ani netuším jestli jsem zemřel před chvílí, nebo už kdysi dávno. Kolem mne je neskutečná, až sametová tma. Přesto nemám strach. Upřímně. Necítím vůbec nic. Není mi zima ani teplo. Nic mne nebolí, protože nic necitím. Je to jako bych nebyl. Je to divný pocit. Jediné co cítím je zmatenost. A temnotu, která mne pohltila.
Začínám cítit. Cítím chlad. Nepříjemný závan větru. A vidím málé světýlko daleko ode mne. Cítím jako by mne volalo k sobě. Připadám si odpočatý a uvolněný. Mám chuť k tomu světlu jít. Rozběhl jsem se. Světlo se stále zvětšuje. Jsem k němu blíž a blíž. Zastavuji se. Protože pár kroků přede mnou stojí muž zahalený v sněhově bílé mlze. Je oblečen do bílého saka s růžovou kravatou. Jeho tvář byla bílá jako stěna, ale byla to tvář lidská. Jen z něj zářilo pronikavé světlo.
A pak na mne promluvil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 upiirek upiirek | Web | 4. listopadu 2009 v 13:22 | Reagovat

tenhle příběh začíná dobře, doufám že se dočkám hodně pokračování =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama