Říjen 2009

Jejich věc - 3. díl

21. října 2009 v 10:07 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Po delší pauze než sem sám čekal tu mám další díl mafiánské ságy.

3. díl
Marco mě trochu uklidnil, když řekl že se dneska střílet nebude. Přesto sem byl pořád dost nervózní. "Hele, musím ti trochu vysvětlit co se teď bude dít. Zajedem do ulice toho řeznictví. Zastavíme u vedlejšího baráku, zavoláme tomu řezníkovi na mobil a oznámíme mu že za chvíli přijedeme. Naše rodina se k zákazníkům chová zdvořile, proto je ve městě tak oblíbená." prozradil mi Marco při ťukání čísla do mobilu. Marco nechal telefon zvonit dobrou minutu, přesto ho nikdo nevzal. "To je běžnej postup. Aby klient měl jistotu že sme to my tak první telefon nesmí brát. Po pěti minutách zavoláme znovu a ten už je povinen vzít. Je to takové nepsané pravidlo." reagoval Marco na můj překvapený výraz že řezník první telefon nevzal. Druhý telefonát už někdo zvedl. "Dobrý den pane, za malou chvíli vás navštívíme." oznámil do telefonu Marco. "Tak to bysme měli. Teď vystoupím. Zazvoním na toho chlapa a jak otevře tak půjdeš za mnou. Budeš chvíli v autě jenom pro jistotu. Vem si do ruky devítku a když na tebe zařvu ať střílíš nebo něco takovýho tak prostě budeš střílet. Jasný?" zeptal se Marco. "Jasný" vyhrkl jsem ze sebe nervózně.
Řezník naštěstí otevřel a vypadal dost vystrašeně. Došel jsem za Marcem a vstoupili jsme do řeznictví. "Pánové já se vám moc omlouvám, ale ty peníze ještě dnes nemám. Ale slibuju že vám je zítra seženu. Opravdu" prosil řezník ještě o jeden den navíc. "My ty peníze chceme, ale dnes!! Tak zněla domluva, kterou ty hodláš porušit?!" zařval Marco, až mi prošel mráz po zádech. Řezník nervózně koukal na boxera, kterého si Marco dával na pěst. "Dobrá dobrá, tady máte 17 tisíc eur jako zálohu. Zbytek vám můžu dát až zítra." koktal při podávání peněz Marcovi řezník. "To zní mnohem lépe. Zítra večer nás čekej." řekl spokojeně Marco. Odešli sme a Marco si nadšeně hvízdal. "Kurňa to bylo lehký. Jakej máme čas? 4 minuty a 37 sekund? Ty vole to sou nejsnadnějc vydělaný love." usmíval se na mě Marco. "Teď vrátíme bouchačky a peníze. A pak bysme to mohli jít někam oslavit co říkáš? ptal se mě Marco. "No jasný, ty vole." odpověděl jsem už s hodně dobrou náladou, kterou mě Marco nejspíš nakazil.