Těžký osud upíra - závěr

23. září 2009 v 10:11 | Hubert |  iRoNie
Tak na doporučení Johnnie sem napsal pokračování "Těžkého osudu upíra". Možná sem to tím zbytečně zamotal a celý příběh sem nahnal někam jinam než sem chtěl. Což dokazuje fakt že sem místo toho, abych si pohrál s tím že má upír strach ze tmy, sem do toho napasoval vlastně příběh o lásce :-D. Ale i tak to sem dávám, když už sem se s tím dělal.

Těžký osud upíra - závěr
"Je to šílené já vím. Noční temnota mne děsí, sluneční svit mne spálí. Víte otče. Když se blíží ráno a já se chystám uložit do temné rakve. Trnu hrůzou. Každé ráno... každé zasrané ráno tam prostě musím. Už několikrát mě napadlo že bych to vzdal, počkal na první paprsky slunce a vnořil se do nich. Tím by veškeré mé utrpení skončilo a já bych konečně nalezl pokoje. A před pár lety bych to i udělal. Ale dnes už mám důvod žít. Je to láska co mne nutí stále do té zpropadené rakve ulehat. Láska k ženě, která nic netuší.
Každou noc se potají vkrádám do jejího domu. Jen tak tam sedím a pozoruju jak sladce sní. Nikdy sem se jí nedotkl, nikdy sem na ni nepromluvil. A vím že to tak musí zůstat. Ale jednoduše. Ona je to co mne naplňuje, ona je můj důvod překonávat hrůzu a děs, který mne obklopuje.". "Synu. Láska je ten nejkrásnější cit, kterým tě mohl bůh obdařit...". "Ne. To není dar. To je prokletí! Vůbec nic nechápete!" rozzuřil se. "Nechápete že každou tu noc co k ní chodím. Mám neodolatelnou touhu dát jí smrtelný polibek. Polibek, který ji zabije nebo jí předá tuto noční můru, kterou zažívám přes sto let já."
"Nevím co všechno víte o upírech otče." znovu mluvil klidným a jistým hlasem. "Ale upírů je vždy přesný počet. Je nás opravdu málo. A proto o nás moc lidí neví. Vždy když nějaký upír někoho zabije, předá mu jako by virus, který účinkuje jen pár minut. A po pár minutách člověk umírá. Jediná protilátka je krev upíra, který dotyčného zabil. Upír nechá kousnutého napít se krve a sám umírá. Z kousnutého se tak stává upír. Je to taková rovnováha."
"Takže otče. To oč vás chci požádat je to, aby ste mne nedovolil příští noci z rakve znovu vstát. Myslím že kněz je ten nejvhodnější člověk.". "Synu, ale já nevím jak..." reagoval jsem zcela zmateně. "To je prosté. Ráno po úsvitu slunce přijdete do mého domu. Vkročíte do sklepení, kde uvidíte rakev. V níž budu spát já. A na tu rakev položíte snítka plané růže. Tak se nikdy nedostanu ven." a aniž bych stačil reagovat, beze slova zmizel.
Ráno jsem udělal přesně to oč mne požádál. A večer téhož dne mi zvědavost nedala. Vrátil sem se do sklepení a z rakve se ozívalo bolestné skřehotání a pronikaví jekot, který ještě slyším jako by to bylo včera. Příští noci vešla do zpovědnice žena, kterou jsem očekával té noci kdy za mnou přišel upír. A žádala mne o radu. Tvrdila že miluje člověka, který se jí každou noc vkrádá do domu a tajně ji pozoruje.

Teď mě vlastně došlo že i tuhle část můžu zařadit do svýho cyklu "iRoNie". Nic už pomalu spěchám do školy takže přikládám písničku. Bullet For My Valentine - Say goodnight. Možná se to k tomu příběhu trochu hodí nebo mám prostě pro tuhle komerci slabost no... :-)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 upiirek upiirek | Web | 5. listopadu 2009 v 11:29 | Reagovat

perfektní... a tods děsivý, upřímně, nechtěla bych být na jeho místě =D

2 Petra Petra | Web | 11. května 2010 v 18:09 | Reagovat

WOW no, hustej konec :D

3 Venom Venom | E-mail | Web | 16. května 2010 v 22:03 | Reagovat

Já se prostě upírů nebojím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama