Těžký osud upíra

22. září 2009 v 18:30 | Hubert |  iRoNie
Další příběh je taky z mého cyklu "iRoNie". Námět mě jen tak náhodou napadl, před pár měsíci a dnes sem se rozhodl že s ním něco udělám.

Těžký osud upíra
Kostel Sv. Tomáše. Postarší kněz Filip vypráví svému žákovi příběh, který se mu stal před více jak dvaceti lety, právě v tomto kostele.
Zpovědnice. Rok 1969. Na den už si nevzpomínám. Ale vím že bylo jen pár minut po půl noci, protože náš kostelník byl vždy přesný. I za druhé světové války. Kolem svištěly kulky, ale on přesto vylezl na věžičku a zvonil.
Ve zpovědnici jsem čekal na jednu ženu, která byla se mnou domluvena že před půlnocí dorazí na zpověď. Jenže se neukázala a tak sem se chystal na odchod domů. V tom jsem ale uslyšel otevření dveří od zpovědnice. Měl jsem ve zvyku nedívat se do okénka a jen naslouchat prosbám o odpuštění a žádostím o radu. Promluvil na mě udýchaný mužský hlas. "Dobrý večer otče." pronesl tiše. "Víte otče nepřišel sem se vyzpovídat a ani vás prosit o odpuštění. Přišel jsem, protože už nevím jak dál. Jak dál snášet břemeno, které na mne bůh uvalil. Možná mě teď budete považovat za blázna nebo nevkusného šprýmaře...". "Neměj strach synu, v takovou hodinu by žádný šarlatán nebo dokonce šílenec do kostela nevstoupil. Pro takové je toto místo po půlnoci děsivé." uklidnil jsem ho. "Dobrá tedy. Byl bych rád, kdyby to co tady v kostele řeknu také v tomto kostele zůstalo.". "Neměj strach můj synu. Zpovědní tajemství je pro služebníka božího posvátné." opět jsem ho uklidnil a napjatě poslouchal co říká.
"Víte otče. Nejsem tak úplně normální člověk. Mé tělo je staré 26 let. Ale má duše je starší, mnohem starší. Narodil jsem se totiž roku 1832. Ano. Je mi přesně 137 let, plus mínus nějaký ten týden. Asi vás zajímá jak je to možné. Jsem totiž upír! Ano rozumíte mi správně. Teď si nejspíš říkáte, co by upír pohledával v kostele, když většina věcí, kterých se upír nejvíc bojí se nachází právě tady? Nemluvě o legendě se svěcenou vodou, která každého upíra zahubí. Ale musím vás ujistit že to jsou opravdu jen legendy a babské povídačky. Náboženství na nás nemá vůbec žádný vliv. Protože upíři tady byli dřív než vůbec nějaké křesťanství vzniklo. Jediné co nás opravdu zahubí, je sluneční svit. A samozřejmě bez hlavy nepřežije žádný tvor, takže to by ještě na mě mohlo zabrat. Jinak nic víc, nic míň.
Víte otče. Zabil jsem už spoustu lidí. A většinu né proto že bych chtěl, ale protože jsem jednoduše musel. Abych přežil. Ale nežádám po vás odpuštění.
To kvůli čemu jsem tu, je problém, který mě brání v životu, alespoň normálního upíra. Je to moje lidská fóbie, která přetrvává už těch dlouhých 137 let. Je to strach ze tmy."

Napsal sem to tak že je možný udělat i pokračování, ale záleží na reakcích a mé chuti se do toho příběhu pustit hlouběji.
Přikládám song, který se k této povídce hodí. Je od norské black metalové legendy Burzum a jmenuje se "Hvis Lyset Tar Oss". V překladu "Dokud nás světlo neoslepí".
!!! POZOR !!! Slabší povahy by si to rozhodně neměli pouštět. Ta muzika je extrémně brutální.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnnie... Johnnie... | Web | 22. září 2009 v 22:18 | Reagovat

Ahoj Huberte, nejdřív mi s prominutím dovol reagovat na Tvuj komentář na mojim blogu... nic si z toho nedělej, ten prvej koment by nepřekonal snad ani... nikdo :-DDD
... k tvému článku bych si dovolila jen skromně poznamenat, že pokračování by se určitě šiklo, myslim, že to zaujalo víc lidí než jen mě ;)...
PS: hudba úžasně brutální;), idyž já osobně si, když mam náladu na něco brutálního, pouštim tuto (http://www.youtube.com/watch?v=6Spu7FWs8ik), to mě odrovná zaručeně :D... a aj k tomu upírovi by mi to textem ladilo;)...

... no nic, Tvuj blog si eště prostuduju, neboť více než zaujal... teď mě prosím omluv, du se někam svalit, mam v sobě pár piv na lačno (tó viš, sem študej chudent, buď pivo nebo večeře :D)

2 Hubert Hubert | Web | 23. září 2009 v 7:55 | Reagovat

Díky za komentář a rozšíření mých uzoučkých hudebních obzorů. Protože se musím přiznat, kapelu Candlemass vůbec neznám. Ale co sem si je zatím pouštěl, je to moc inspirativní hudba, podobně jako právě Burzum, které sem k článku vložil. A díky za chválu, která mě nutí k napsání pokračování :-). Jinak volba pivo nebo večeře je vždycky snadná, ale pak ty následky :-D

3 upiirek upiirek | Web | 5. listopadu 2009 v 11:26 | Reagovat

tyjo, hustý, upír co se bojí tmy =o) jdu na pokráčko =)

4 Lennie Heroin Lennie Heroin | E-mail | Web | 22. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

ty vždycky víš jak mě rozsekat a umíš udělat nečekanej závěr, to mě hrozně baví, že vím, že na závěr bude zase všechno naruby

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama