Jejich věc - 1. díl

25. září 2009 v 9:41 | Hubert |  Příběhy bez konce... aneb začátek taky nehledej
Tak sem se rozhodl, udělat si takovou mafiánskou sérii na pokračování. Jednotlivý díly budou jak je u mě zvykem kratší, aby moc nenudili.

Jejich věc - 1. díl
Jmenuji se Dario Daineli. A jsem rodilí Ital. Dlouhá léta jsme s rodinou pobývali ve Švýcarsku, ale já se ve dvaceti letech vrátil zpět do svého rodiště. Do města, které je tak prohnilé, že z něj má strach i samotná Sicílie. "Villa Angelo". Je to kvůli organizaci, které může konkurovat jen samotná Cosa Nostra. Organizace se jmenuje "Ordalia". Tedy v překladu "boží soud".
Jelikož je ve městě opravdu malá možnost být zaměstnán jinde než v mafii. Tak jsem do Ordalie opravdu vstoupil. Díky své výšce jsem dostal místo zvané Picciotto. Tedy místo vymahače. A věřil jsem že to bude klidná práce. Capo Bastone (šéf bouchačů) mi řekl že pokud nebudu mít zbytečné otázky a budu se starat jen o to co mám udělat, tak to bude velmi pohodová práce a mafie se postará o mé veškeré pohodlý. Je to opravdu příjemný pán ve středním věku. Vypadá jako nějaký boxer, takový mistr světa v těžké váze by se k němu hodil. Provedl mě městem, které se od dob mého dětství hodně změnilo. Každý druhý ve městě, Capa Bastoneho zdravil a mě si prohlíželi s nepříjemným odstupem.
Poté mi ukázal pokoj kde budu bydlet. Řekl že udělá vše pro to abych měl do týdne vlastní byt, ale takhle na rychlo nesehnal nic lepšího než pokoj v ubytovně.
V pokoji čekal muž, který se představil jako Marco. Byl poměrně urostlý, ale menší postavy. Capo Bastone mi řekl že s ním budu nějakou dobu pracovat. Takže sme se seznámili a Marco mi ukázal kde má pokoj on, kdybych něco potřeboval.
Capo Bastone při odchodu jen tak jako by nic, pronesl že mi co nevidět zavolají kvůli prvnímu úkolu. Večer když jsem šel spát mě došlo že sem jim nedal své telefonní číslo. Něco málo po půlnoci zvoní telefon. Neprobudil mne. Nemohl jsem totiž usnout. "Dario Daineli. Prosím?". Ozval se hlas Capa Bastoneho "Nastup si do auta, které stojí před ubytovnou. Marco už v něm čeká." a zavěsil. Okamžitě jsem vyletěl z postele a během dvou minut už jsem nasedal k Marcovi do auta. "Ty vole. To byla rychlost. Nervy z první prácičky co?" pozdravil mne Marco. "Docela jo." přiznal jsem. "Buď v klidu. Capo říkal že to nebude dneska v noci nic složitýho. Teď jedem do skladu, kde nás pořádně vyzbrojí." a se smíchem dupnul na plyn, postaršího fiatu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 upiirek upiirek | Web | 6. listopadu 2009 v 17:06 | Reagovat

docela se mi to líbí, i když Duha zatím vede... jdu číst dál =)

...jinak rodilí Ital -> rodilý Ital
pohodlý -> pohodlí (a jako že já už v Čechách ani nežiju a tohle vím, tak to bys to měl vědět taky =oD nic ve zlým ;) )

2 Hubert Hubert | Web | 6. listopadu 2009 v 17:36 | Reagovat

Jo tak pravopis mě celkem drtí no :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama